Ekonomický klam |

Sdílet článek:

PL/MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ

Podle údajů Eurostatu došlo v lednu 2024 k poklesu cen potravin v Česku o 4,8 procenta. „Ale protože potraviny tak prudce zdražily v minulých měsících, teď kvůli statistické základně statistici hlásí zlevňování. Ale to neznamená, že by se v absolutních číslech situace tolik zlepšila,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová. Ani nízká míra nezaměstnanosti nevypovídá o tom, že by česká ekonomika byla tak výborně rozjetá, ale spíš je zrcadlem toho, že větší díl pracovních sil, než by odpovídalo průměru EU, je „vězněn“ ve státním sektoru formou státních zaměstnanců, a tak soukromý sektor již nemá zaměstnance kde brát.

Minulý pátek agentura Fitch, stejně jako loni v listopadu Moody’s, zlepšila výhled naší ekonomiky z negativního na stabilní. Česká republika si nadále udržuje vůbec nejlepší ratingové hodnocení v rámci střední a východní Evropy na stupni AA-. Agentura Fitch z evropských zemí hodnotí Česko stejně jako Francii, Velkou Británii nebo Belgii. Ze zemí V4 se nejbližší Polsko a Slovensko nacházejí o tři stupně níže na úrovni A-, Maďarsko dokonce o pět (BBB). Když agentury oceňují i konsolidační úsilí české vlády, zmenšení závislosti na energiích z Ruska, odeznívající inflaci i absenci dopadů pandemického a energetického šoku na dlouhodobý růst tuzemské ekonomiky, máme vůbec co zlepšovat?

Pozor, pozor! Je nutno rozumět tomu, co výraz „rating“ znamená. Znamená to hodnocení úvěrové spolehlivosti, a to ještě navíc většinou ve vztahu k jednomu konkrétnímu úvěru. V tomto případě to můžeme vnímat jako odhad ratingových agentur, nakolik je pravděpodobné, že Česko splatí své domácí státní dluhopisy. Neznamená to, jak se ekonomice daří, dokonce to ani není vysvědčení pro vládu, jak dobře koná. Byť samozřejmě vše spolu do jisté míry souvisí, a když se daří ekonomice a vláda provádí skvělou hospodářskou politiku, také rating se zlepšuje, protože roste pravděpodobnost splacení dluhopisů – ale ačkoliv zde je souvislost, není to totéž.

A proto otázka, zda „vůbec je co zlepšovat“, nemá s ratingem mnoho společného. Vlastně údaje, které uvádíte, říkají hlavně toto: Pravděpodobnost, že další země V4 nesplatí své závazky, je vyšší než v našem případě.

Co si myslíte o situaci na trhu práce poté, co lednová nezaměstnanosti dosáhla čtyři procenta, přičemž druhý měsíc po sobě je v evidenci Úřadu práce více uchazečů o zaměstnání, než je celkový počet evidovaných volných pracovních míst, což se stalo naposledy začátkem roku 2018?

Nezaměstnanost roste, ale pořád je velmi nízká. Tak nízká, až to ve srovnání s okolními zeměmi vypadá skvěle, že? Tak se nenechte mýlit, je to velký optický klam: část výrobních firem redukuje počet zaměstnanců kvůli slabým objednávkám, část rovnou odchází do zahraničí, protože si stěžují na drahé energie, příliš vysokou regulaci a byrokracii v Evropě. Fakt, že míra nezaměstnanosti je nízká, tedy vysílá do značné míry falešné signály: nejde o zrcadlo toho, že by česká ekonomika byla tak výborně rozjetá, ale spíš o zrcadlo toho, že větší díl pracovních sil, než by odpovídalo průměru EU, je „vězněn“ ve státním sektoru formou státních zaměstnanců, a tak soukromý sektor již nemá zaměstnance kde brát.

Bylo by mnohem lepší dokonce i pro většinu zaměstnanců (!), pokud by sice byla nezaměstnanost o trochu vyšší, ale vyváženo by to bylo tím, že počet státních zaměstnanců je třeba poloviční. Víte, nepotřebujeme si platit byrokratické úředníky. Je velký rozdíl na jedné straně například mezi soudci, policisty, vojáky – a na druhé straně například mezi byrokraty na ministerstvech vyplňujících tabulky pro přidělení dotací. Státních zaměstnanců musí být méně.

No vidíte, tak tímto Pavel Kysilka přesně potvrzuje to, co jsem říkala ve své předešlé odpovědi!

A v rozporu s tvrzením, že stát nemůže sehnat IT odborníky, to vůbec není. Stát nikdy nebude schopen zaplatit top lidi, proč by top odborníci chtěli pracovat ze všech možných zaměstnavatelů právě pro stát?! A když už nakrásně stát nějakého schopného ajťáka zlanaří, velmi brzy jeho talent zničí, a to takto:

Představte si například systém přihlašování na přijímací zkoušky (který stejně jako všechny jiné státní IT systémy selhal). Kdyby se něco takového stalo v soukromém sektoru, firma, která by takový paskvil vyprodukovala, by už nikdy nedostala žádnou další zakázku, takže by zbankrotovala. Tím by se trh vyčistil od neschopných firem. Jenomže v případě státu se jede dál, stejná státní instituce dostane druhou, třetí, čtvrtou zakázku, a všechny zase mohou klidně skončit stejnou katastrofou. A nestane se nic. Proč by se potom měl stát snažit zlepšovat se, když nečelí konkurenci? Proč by se měl ajťák zaměstnávaný státem snažit, když jeho plat bude pořád podle stejných tabulek bez ohledu na to, zda produkt jeho práce funguje, či nikoliv? Když to přeženu do absurdna, tak státem zaměstnávaný ajťák má spíš motivaci, aby jeho produkty nefungovaly, protože potom bude zaměstnáván neomezeně dlouho, dokud se jeho produkt neodladí.

Celá tato „logika“ je totiž pokřivená. Zaměstnávání ajťáků nepatří do rukou státu. když už není zbytí a stát musí udělat nějaké IT řešení, pak formou PPP projektu.

Bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Miroslav Ševčík přednáší studentům, co vlády způsobily v boji proti koronaviru i o jejich údajné snaze o nastolení nového zřízení. Jeden ze studentů stránku promítanou během přednášky o takzvaném covidismu vyfotil a umístil na sociální sítě, kde zaujala spoustu lidí. Ševčík se brání tím, že na přednášce cituje věhlasné ekonomy. Souhlasí s ním i vedení fakulty. Nebyl covidismus (pokud to tak nazveme) unikátní a neopakovatelnou reakcí na neznámou pandemii, že poznatky z něj studenti v budoucnu s velkou pravděpodobností v praxi nevyužijí?

Ne, „covidismus“ nebyl „neopakovatelnou reakcí na neznámou pandemii“, covidismus byl naopak neustále opakovaný vzorec, který velké korporace, vlády a elitáři neustále používají i na jiné otázky: například v oblasti Green Dealu nebo genderismu. Vystrašit lidi, pak názory těch, kteří se vystrašit nenechali, dehonestovat a označit za „dezolátské“, „proruské“ nebo „dezinformační“, pak utužit regulaci, pak salámovou metodou převzít ještě větší kontrolu nad společností.

Podle údajů Eurostatu došlo v lednu 2024 k poklesu cen potravin v České republice o 4,8 procenta. Oproti tomu ceny potravin ve všech našich sousedních státech vzrostly. Nová data o vývoji cen zemědělských výrobců navíc naznačují, že by zlevňování některých druhů potravin mělo pokračovat i v následujících měsících. Dá se předpokládat, že lidé v okolních zemích začnou jezdit nakupovat k nám, zatímco donedávna to bylo naopak?

Spíš nečekám, že by lidé ze sousedních zemí jezdili nakupovat k nám, ale do určité míry to vyloučit nemohu… Ono „pokles cen potravin“ ještě neznamená, že potraviny u nás jsou „levnější“ než za hranicemi! Jen si tady hrajeme se statistickými tempy, nikoliv s absolutními cenami. A vedle toho právě zde se velmi jasně projevuje efekt statistické základny: Protože potraviny tak prudce zdražily v minulých měsících, teď kvůli statistické základně statistici hlásí zlevňování – ale to neznamená, že by se v absolutních číslech situace tolik zlepšila.

Ministerstvo vnitra chce získat 90,1 milionu korun z vládní rozpočtové rezervy na zajištění bezpečnosti při mistrovství světa v hokeji, který se bude konat od 10. do 26. května v Praze a v Ostravě. Rezort Víta Rakušana už podal návrh na přidělení prostředků, nyní se k němu má vyjádřit ministerstvo financí a poté o něm rozhodne vláda. Neměla by ovšem rozpočtová rezerva už z principu sloužit něčemu jinému?

Ano, měla. Rezerva je rezervou pro neočekávané, například živelné katastrofy. O pořádání světového šampionátu snad stát nevěděl a byl překvapen, jako by udeřilo tornádo???