(EU) … Nikdo nic neví |

Sdílet článek:

Evropskounijní politici se vyznačují velkou „morální“ kompetentností v zelené politice a v podpoře masové imigrace do Evropy, jinak nikdo nic neví. Televizní šot v prvních minutách zpravodajství – v Británii se po Brexitu už nedostávají ani řezníci… Je tragické, že těmto nesmyslům věří nejen televizní divák, ale i politici, kteří rozhodují o státní ekonomice. Británie je evropská země, ale evropskounijní politici a jejich národní apendix nejsou schopni reflektovat britskou realitu a vývojový potenciál této země, přitom zrovna tato oblast není k intelektuálnímu pojmutí zrovna moc složitá. Energie se vždycky považovala za mízu ekonomického rozvoje, energetické nosiče byly rozvojovým impulsem nebo brzdou, energie z dřevěného uhlí nemohla potencovat průmyslovou revoluci, nyní se v EU věří, že energie větrných mlýnů rozjede evropskounijní technologickou revoluci.

Evropskounijní společnost může dlouhodobě přežívat v této pavučině nesmyslů a pověr, světový vývoj se už stejně posunul někam jinam, najdeme civilizace, které bez problémů vegetují nebo stagnují tisíc let a nic se neděje, v evropském případě se bude něco dít. V Africe se každou generaci zdvojnásobí počet lidí, v roce 2050 bude mít Afrika 2.5 miliardy obyvatel a stovky milionů z nich budou nezadržitelně mířit na sever. V evropskounijním světě, kde nikdo nic neví, kromě toho, že právě masová imigrace je to pravé a morálně ušlechtilé, dojde k velkému pohybu dřív než se evropské národy uvědomí a vykopnou podivnou vládnoucí kastu, která je jedním z hlavních důvodů africké emigrace. Mantrou evropskounijní politiky jsou fráze o eliminování příčin vedoucí k emigraci Afričanů, nejsilnější příčinou není sucho, ale pobídky z Evropské unie emigrovat: mediální a politická propaganda, Evropskou unií financované neziskovky usnadňující emigraci, nejzrůdnější je proimigrační politika evropskounijní Komise a skandalizování politiků, kteří imigraci hodlají čelit.

.
Volker Seitz, který od 1965 do 2008 pracoval v německé diplomacii, naposledy jako německý velvyslanec v Kamerunu, píše v ACHGUT o francouzské islamizační hlásné troubě, o francouzském státním rádiu RFI (Radio France Intenrnational): RFI šíří na africké kontinentě iluze, že Evropa vítá Afričany s otevřenou náručí, rádio šíří poselství, že komu se jakýmkoliv způsobem podaří dostat do Evropy, už tam může zůstat. Mladí Afričané jsou perfektně informováni jakou podporu mohou v té či oné zemi dostat. V Kamerunu úřady tolerují falšování dokumentů, pokud jde o emigrační záměr. Seitz píše, afričtí politici nemají zájem řešit demografickou nálož ve svých zemích, protože Evropská unie udržuje africké politiky při vědomí, že zvládne stěhování národů.

Vesměs jeho bývalí kolegové v diplomatických službách sdíleli diplomatovy názory, v dnešní politické atmosféře, která vládne v EU kolem asylu, imigrace atd., si nikdo nedovolí ventilovat názor, zvítězila falešná morálka. Podle Seitza Afričané samotní neberou zahraniční politiku EU, o partnerství a spolupráci neprojevují moc velký zájem a už vůbec ne o evropskounijní teoretizování. V Africe jsou výjimky odkud se neemigruje, Rwanda prezidenta Paul Kagameho, který za dvacet let autoritativní vlády zemi neobyčejně pozvedl. Evropskounijní mainstream pokrytecky prezidenta kritizuje. Růst obyvatelstva, nedostatek potravin a přírodní katastrofy africké politiky moc nezajímají, problém přenechali mezinárodní komunitě. Dokonce katastrofický stav je vzhledem mezinárodní pomoci pro africké politiky výhodný. Americký publicista Stephen Smith v knize „Cesta do Evropy“ píše: „Žádná rozvojová pomoc nemůže zastavit africké masy od cesty na sever, naopak to pomůže tomu, že emigrační projekt se stane víc možným.…. Statistiky ukazují, že emigrace naroste v okamžiku, kdy se zemi daří lépe. Pokud integrujeme miliony z Afriky, staneme se jinými lidmi, změní se naše normy, výchovně ideály, obraz ženy a mnoho dalšího“.