Euro a rozpočtová (ne)odpovědnost |

Sdílet článek:

FILIP TŮMA

Po nějaké době zase slyšíme volání, aby ČR přijala euro. Snad nikdo z příznivců společné evropské měny tím nemyslí, že bychom to měli udělat jednostranně. To znamená být jako Kosovo a Černá Hora, které nemají svoji vlastní měnu a používají euro. Nebo jako Ekvádor a některé malé země v Karibiku, které zase používají dolar. Ne. To, co chtějí ti, kteří prohlašují “přijměme euro”, je požadavek, aby se ČR stala členem eurozóny, nebo přesněji hospodářské a měnové unie EU.

Jistě každý ze čtenářů ví, že k tomu je třeba splňovat konvergenční neboli maastrichtská kritéria. První z kritérií se týká inflace. Definované je tak, že roční inflace země, která se má stát členem, smí být nejvýše o jeden a půl procenta vyší než průměr tří zemí eurozóny s nejnižší inflací. U nás přitom máme jednu z nejvyšších inflací v EU a výhledy nejsou uspokojivé. Tady se ukazuje, jak je celá debata nesmyslná. Ti, co se hrdě hlásí k hlásí k přijetí eura, by radši měli říct, co dělat s inflací.

Další kritéria se týkají míry zadlužení. V nich si ČR navzdory rozpočtově neodpovědné politice posledních let nevede ve srovnání s ostatním zeměmi EU špatně. Maastrichtská pravidla je nutno splnit před vstupem do eurozóny. Pak se stávají nevymahatelná. Povolenou výši celkového státního dluhu stanovenou šedesáti procenty HDP překračuje asi polovina zemí eurozóny včetně největších ekonomik, Německa a Francie, a také Chorvatska, které je členem teprve rok. Nejotřesnější je jak známo případ Řecka, které má hodně přes sto procent. Povolenou výši deficitu státního rozpočtu ve výši tří procent HDP překročila za dobu více než dvacetiletého fungování měnové unie v některém roce každá země s výjimkou Lucemburska.

Moralizující argument pro přijetí euro je, že jsme se k tomu zavázali naším členstvím v EU. Neplnění jiných závazků našim eurofilům ale zjevně nevadí. Konvergenční kritéria mají v eurozóně nahrazovat neexistující společnou fiskální politiku. Jejich dodržování je ukotveno v nefunkčním Paktu stability a růstu, který byl navíc vypnut kvůli koronaviru. Není se co divit, že se v Evropské unii stability a růstu nedostává.

Pro strany vládní koalice, s výjimkou ODS, má členství v eurozóně především symbolický význam. Je bráno za dosažení vyššího stupně evropanství a tomu je podřízeno všechno ostatní. Uváděné ekonomické argumenty o rychlejším růstu s eurem a větších investicích nejsou přesvědčivé. Jakoby si někdo chtěl racionálně zdůvodnit emocemi nesené euronadšenectví. O nevýhodách jednotné měny, které se ukázaly v hospodářské krizi, ideologicky předpojatí euronadšenci slyšet nechtějí.

Snaha o plnění kritérií pro přijetí eura vládní strany alespoň brzdí v ještě větším zadlužování. Takový Miroslav Kalousek v rozhovorech horuje za rozpočtovou odpovědnost a zároveň za brzké přijetí eura. Zda-li si uvědomuje, že členstvím v eurozóně se motivace k rozpočtově odpovědnému chování vytrácí?