Eurounijní socialistická (de)generace

Jako další střípek do čím dál tím rozsáhlejší socialistické mozaiky EU se blíží zavedení nové povinnosti pro firmy, tentokrát se to skrývá pod názvem CSRD (Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti). Nemalá část soudobých elit, tedy byrokraté a technokraté, to přijímá spíš s radostí. Toto je totiž jejich rybník a v něm jsou doma, jako ti kapříci. Pro jiné to je další příležitost, zajímavý doplněk k právním a finančním službám a možnost větších příjmů. Ta druhá část, zpravidla ti, kteří mají spoustu jiné práce, nad tím mávne rukou, a zařadí to do už tak plného chlívku, kde je beztak podobných vepříků dost. Vědí, že užitek z nich není žádný, ale strčí CSRD hned vedle GDPR a vymyslí, jak je pokud možno s nejmenším úsilím krmit. Na co vést marný boj se státními větrnými mlýny, když je snazší byrokratického molocha nakrmit, než s ním bojovat. I tak si myslím stojí za úvahu, co tento trend politizace podnikání nakonec může přinést a zamyslet se nad tím, zda opravdu chceme, aby nás stát, banky a korporace vychovávaly.

Evropská unie, světová regulační velmoc, je pozoruhodný projekt, který možná víc než cokoliv jiného potvrzuje, jak silná evropská civilizace je a co všechno vydrží. Ty základy, které tu za minulá tisíciletí postavili naši předkové, musí být opravdu pevné. Horší ale je, že nakonec i sebepevnější základy se mohou zhroutit. A tak to, že EU přežila desetiletý plán eurokratů z roku 2000 vytvořit zde během deseti let tu “nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost,” vůbec neznamená, že přežije tento pokus nahradit hospodářkou prosperitu jakýmsi jiným a lepším dobrem, které ale nepřijde ze svobodné vůle mravně vyspělých a v dostatku žijících lidí, ale bude vynuceno nařízeními, sociálním inženýrstvím a centrálním plánováním.

A tak zatímco se masa úředníků, poradců právníků raduje z dalších tisíců vyhlášek a přihlášek, někdo si snad může myslet, že nemusí hasit, co ho nepálí, a někteří to považují zkrátka za skvělé a progresivní, evropský projekt se stává byrokratickou obludou, která zadusí i poslední zbytky tvořivosti a podnikavosti, co na našem kontinentu ještě zbyly.