MAREK ŠPANĚL
ESG je prý metoda, díky níž firmy formulují své udržitelné obchodní strategie a efektivně naplňují stanovené cíle, díky kterým bude konečně všem líp. Vysoké ESG skóre je údajně důležitým kritériem nejen pro investory, ale i pro samotné firmy, jelikož jim banky podle něj budou určovat například výši úvěrů. Pro vypočítávání ESG skóre bude sloužit směrnice pro nefinanční reportování CSRD, a k posouzení vlivu na životní prostředí se už dnes používá EU taxonomie. To nám tedy tvrdí ti, kteří tento sociální kredit firem zavádějí a ti, kteří ho vidí jako možnost výdělku.
Jako další střípek do čím dál tím rozsáhlejší socialistické mozaiky EU se blíží zavedení nové povinnosti pro firmy, tentokrát se to skrývá pod názvem CSRD (Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti). Nemalá část soudobých elit, tedy byrokraté a technokraté, to přijímá spíš s radostí. Toto je totiž jejich rybník a v něm jsou doma, jako ti kapříci. Pro jiné to je další příležitost, zajímavý doplněk k právním a finančním službám a možnost větších příjmů. Ta druhá část, zpravidla ti, kteří mají spoustu jiné práce, nad tím mávne rukou, a zařadí to do už tak plného chlívku, kde je beztak podobných vepříků dost. Vědí, že užitek z nich není žádný, ale strčí CSRD hned vedle GDPR a vymyslí, jak je pokud možno s nejmenším úsilím krmit. Na co vést marný boj se státními větrnými mlýny, když je snazší byrokratického molocha nakrmit, než s ním bojovat. I tak si myslím stojí za úvahu, co tento trend politizace podnikání nakonec může přinést a zamyslet se nad tím, zda opravdu chceme, aby nás stát, banky a korporace vychovávaly.
Evropská unie, světová regulační velmoc, je pozoruhodný projekt, který možná víc než cokoliv jiného potvrzuje, jak silná evropská civilizace je a co všechno vydrží. Ty základy, které tu za minulá tisíciletí postavili naši předkové, musí být opravdu pevné. Horší ale je, že nakonec i sebepevnější základy se mohou zhroutit. A tak to, že EU přežila desetiletý plán eurokratů z roku 2000 vytvořit zde během deseti let tu “nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost,” vůbec neznamená, že přežije tento pokus nahradit hospodářkou prosperitu jakýmsi jiným a lepším dobrem, které ale nepřijde ze svobodné vůle mravně vyspělých a v dostatku žijících lidí, ale bude vynuceno nařízeními, sociálním inženýrstvím a centrálním plánováním.
A tak zatímco se masa úředníků, poradců právníků raduje z dalších tisíců vyhlášek a přihlášek, někdo si snad může myslet, že nemusí hasit, co ho nepálí, a někteří to považují zkrátka za skvělé a progresivní, evropský projekt se stává byrokratickou obludou, která zadusí i poslední zbytky tvořivosti a podnikavosti, co na našem kontinentu ještě zbyly.
blogosvet.cz
Buďte první kdo přidá komentář