Evropa osamocena

VLASTIMIL PODRACKÝ

Trumpova snaha setřepat se závazků vyplývajících z hegemonie nad světem se týká též Evropy a my bychom měli přemýšlet o světě bez amerického deštníku a jeho světlých i stinných stránek.

V západní civilizaci probíhá ideologický nesoulad mezi nacionalismem a globalismem promítající se do ekonomiky jako autarkie kontra otevřený svět. Se slábnoucí mocí a rozkladem hodnot západní civilizace dostává tento nesoulad antagonistický charakter.

Je možno počítat se světem lineárně se vyvíjejícím k nějakému cíli, nebo je přirozené podléhat cyklům blahobytu, úpadku a obnovy? Svět, ve který jsme věřili, byl ten první s těchto dvou, ale současná praxe naznačuje, že liberalismus je jen fáze cyklu momentálně na jakémsi vrcholu hledící ovšem už do hlubiny úpadku.

Iluze neoliberalismu

Od začátku byl otevřený liberální svět iluzí, která vykazovala známky vítězného sebenaplňování. Když premiérka Thatcherová zprivatizovala státní podniky v Británii, stal se snad zázrak, cosi neočekávaného a nesamozřejmého: Průmyslová výroba odešla do zaostalejších zemí s levnou pracovní silou a s absencí ekologických požadavků, a výrobky se začaly dovážet. Ale masová nezaměstnanost v Británii nenastala, bída se nedostavila, když levné výrobky z cizích zemí zaplavily trh a domácí lidé žili z důchodů a neuvěřitelně zbytnělých služeb.

Komunistické státy prožívaly autarkii, téměř vše si vyráběly pro svoji potřebu v technologicky zaostávajících podnicích, které patřily státu a které však vyžadovaly velký díl přímé lidské invence. Teprve jejich privatizací a postupné likvidací po převratu se napodobilo paradigma Západu. Lidé autarkii odmítli ve svých projevech nesouhlasu s komunistickým režimem a v nekritickém napodobování Západu přijali liberální otevřený svět. Zázrak neoliberalismu se zde konal také, ovšem ne tak výrazně, protože občané neměli vloženy svoje úspory v akciích světových firem vysoce vydělávající na obchodech s naftou, plynem a levným čínským zbožím, jako občané západních zemí, proto mohli jen prodávat svoji levnou pracovní sílu a nikdy nemohli dosáhnout úrovně Západu.

Tato zakladatelská vize neoliberalismu mohla být ovšem vítězná jen do doby, než se státy s levnou pracovní silou postaví na svoje nohy a odmítnou podřízené postavení. Jakmile se to začalo dít, původní vyspělé státy začaly upadat, protože výrobky už nemohly být tak laciné. Pokukování po autarkii, nám známé z komunistického režimu, se dostalo do popředí zvláště v politické bublině ekologů. Mezitím vzniklo v evropské civilizaci ekonomické paradigma lenosti, soustředěnosti na málo důležité věci, vymření potřebných odborníků schopným průmyslové práce, zániku školství, které by vychovávalo pracovníky schopné určitých pracovních dovedností a nutné pracovní askeze. Co s těmito lidmi v autarkii, která se vrací a o kterou se zasazuje především Trump?

Evropa je v téměř neuvěřitelných problémech hlavně proto, že nemá suroviny, které Amerika má a spoluprací s Ruskem získá další. Obrovské dluhy nejsou splatitelné, leda prodejem státního majetku, ale ten už není. Co se bude prodávat? Jakýkoliv zásah do životní úrovně znamená dominový efekt propadů. Snížení důchodů znamená odepsat lázně, snížit spotřebu potravin, snížit výrobu veškerých životních potřeb, hlavně aut, zavřít některé obchody a hospody. Mladí lidé nebudou mít práci a odejdou do zahraničí, nebudou platit daně, stát ztratí další příjmy a možná i více než získal snížením důchodů. Podobně je to s jakýmkoliv zásahem do hospodářství. Dočasně se mohou zastavit inovace a výstavba infrastruktury, ale na to se doplatí v budoucnosti. V podstatě není jednoduché opatření, které by zhroucení zabránilo. A do toho všeho se Evropa zapletla vlastní vinou do války s Ruskem a na rozdíl od Američanů to nechce řešit. Zbrojení sice může zvýšit zaměstnanost, ale kdo to zaplatí? Zatím vlády drastickým zadlužováním oddalují nezbytné a věří, že válka to může vyřešit. Zničení Evropy si ovšem přejí mnohé síly ve světě včetně fanatických ekologů, kteří chtějí snížit počet obyvatel na zemi, hlavně těch, kteří mají vysokou životní úroveň a nezřízené plýtvání, což jsou především Evropané. Co nás tedy vlastně čeká? Zachránit nás může jen zahraniční kapitál z oblasti BRICS, který je nezávislý na evropských ideologiích a nebude za to chtít nějaké politicko-ideové závazky. Takto se zachránilo Srbsko a Řecko. Samostatnost takového státu je ovšem silně omezená (v Řecku Číňané vlastní přístav Pireus a v Chorvatsku stavěli most na poloostrov Pelješac).

Nacionalismus kontra globalismus

Globalistická akce prosazovaná velkými penězi (známe především Soroše, který ovšem může být jen vrcholkem ledovce) se vyhraňuje především proti jakékoliv verzi nacionalismu, byť sebehumánnějšímu vlastenectví. Házením všech těchto emotivních projevů sounáležitosti a sebeobětování do jednoho pytle, nerozeznávání vlasteneckých projevů od vražedného nacismu bylo součástí propagandy globalistů. Odtud můžeme vidět každý sebemenší projev sounáležitosti se svým etnikem jako nepřátelský ke globalistickým cílům zničení národů a národních států. Metod likvidace národa bylo mnoho, od přijímání migrantů a upřednostňování jejich kultury před domácí až po úplné zničení svého etnika vymíráním, propagací cizích pohledů na minulost a ničení jakékoliv tradice. Současné školství startuje už úplně v tomto duchu. Husité byli vrazi, Hus ubožák, který si neviděl na špičku nosu, doba temna nebyla dobou temna (protože národ zanikal, a to přece globalisté chtějí), národní obrození bylo zbytečné, legionáři zrádci císaře a Hitler to myslel s českým národem dobře, nechtěl ho vyvraždit, ale jen poněmčit a vymazat z mapy (to poslední se od cílů globalismu vlastně neodlišuje).

Ale co globalsimus ve skutečnosti nabízí? Vlastně jen úplný a dokonalý nihilismus a iluzionismus. Tradice nejsou, sounáležitost není (hlásá se individualismus), jakákoliv vize společnosti mající vlastní pravidla se vytrácí. Se zánikem společnosti zanikají i její pravidla a všechno je dovoleno, nenávist je řízena shora. Zůstává jen jednotlivec a nad ním globální struktury které ani v principu nemohou být demokratické, protože demokracie je s uzavřeným státem bytostně spjata. Jednotlivec nakonec pracuje jen pro vlastní prospěch a niterné lidství se realizuje pouze v nějaké charitě, nikoliv ve společenské ideji.

Ani Evropa nemůže být demokratická, pokud by se stala integrovaným superstátem. Skuteční globalisté totiž neexistují, velké národy by hlasovaly ve svůj prospěch a vládli ostatním až k jejich zániku. Globalismus je simulakra, vyprázdněná, nihilistická myšlenka krásných ideálů bez náplně, bez schopnosti existovat. Uvnitř je totiž skryt západní kolonialismus a dominance myšlenek určitých národů. Jiné být nesmějí. Je to vize Napoleona a Hitlera o evropském superstátě. Pokud se někdo nepodřídí, je ruský agent. Vlastně se nic z cílů nezměnilo od dob nacismu. Pouze metody. V opozici je pouze Rusko a Amerika se do ní dostává, protože si zachovala původní demokratická pravidla. Fanatická nenávist k Rusku je nenávist k nezávislé síle v Evropě, která tvoří alternativu, a falešná představa, že Evropany spojí proti nepříteli. Jenže nepřítel je ideologická lživá iluze, která Evropu ještě více rozdělí.

Největší nebezpečí spočívá v prosazení nacionalistických plánů, jak je vidíme v Izraeli. Už najednou nevadí šovinismus, genocida, lidská práva jen pro někoho (premiér Fiala vidí Izrael jako demokratický stát). V Evropě simulakra globalismu praská ve švech, ukrajinský nacismus vyhlazující menšiny nevadí, dokonce je jakýmsi vzorem. Z globalismu se stává metoda nacionalismu. Najednou jsou Trampovy řeči divné, najednou se americká demokracie a svoboda projevu stává nebezpečnou. Postupem úpadku hospodářského a nástupem násilných řešení se můžeme dočkat prasknutí globalistického obalu politiky a únik ginu nacismu v plném rozsahu. V Evropě totiž nikdy nic jiného nebylo a globalistický nihilismus nebyl schopen něco jiného vytvořit. Malé evropské národy se mohly těšit svojí existencí pouze pod americkou nebo ruskou dominancí, jinak jsou Evropané sami sobě nebezpečnější než světové velmoci. Osamocená Evropa je tedy nebezpečná sama sobě, protože úpadkem vnějšího vlivu začne boj o hegemonii uvnitř Evropy. Evropský pojem integrálního vlastenectví neexistuje. Zatímco USA i Rusko (možná i kdysi Turecko) prosazovaly svoje zájmy, svoji ideologii, ale nikdy neusilovaly o likvidaci jiných národů, Evropané usilovali o likvidaci druhých. Ve skutečnosti byli vždy nebezpečnější než kdokoliv jiný z celého širého světa.

Nenechme se manipulovat a mysleme pravdivě v zájmu svého národa a státu, se kterým jsme niterně propojeni a který jediný vytváří obranyschopné společenstvo.

(5 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...