Hysterie na pozadí agónie Západu nepomůže

HSP

Sergej Lavrov má talent shrnout podstatu toho, co se děje. Někdy mu stačí pár slov, která pak „jdou k lidem“. Není známo, zda se tak stane v případě vyjádření ministra zahraničních věcí v rozhovoru pro tři rozhlasové stanice (včetně Sputniku), ale jedna věta z něj si zaslouží zvláštní pozornost, zdůrazňuje Petr Akopov v článku pro Ria Novosti.

A Lavrov ji vyslovil hned na začátku, když odpověděl na otázku, zda neustálé prohlášení Západu, že se nezastaví, dokud nebude Rusko strategicky poraženo, znamenají, že ve vzduchu je cítit zápach velké války. Ministr hned artikuloval: “Stupňování tématu porážky Ruska, zdůrazňování existenčního významu této porážky pro budoucnost Západu neodráží ani tak bojovou náladu, jako spíše agonii a hysterii.”

Lavrov pak vysvětlil, že Západ ve skutečnosti chápe, odkud fouká vítr: “Ve stejném duchu se nesou i další prohlášení: ‘Ztratíme svůj vliv’, ‘Rusko přetvoří svět spolu s Čínou, Íránem, KLDR, Sýrií’.” To neodráží nejistotu, ale právě naopak – jejich pochopení, že probíhá, jak to neváhají nazvat, „boj“ o zachování jejich hegemonie, ale ve skutečnosti probíhá formování nového multipolárního světového řádu“.

Někomu se slova o „agonii a hysterii“ Západu mohou zdát jako přehánění, jinému jen úspěšné propagandistické prohlášení, ale ve skutečnosti Lavrov stanoví zcela správnou diagnózu. Západ se nezbláznil, naopak, velmi dobře chápe podstatu toho, co se tam děje, navíc je stále přesvědčen o vlastní síle a schopnosti ubránit si svoji dominanci, ale na pozadí agónie pravidelně podléhá hysterie.

Agónie stávajícího světového řádu, který Západ (ještě ne jednotný, jako v posledních desetiletích, nebo spíše podřízený anglosaskému vedení) budoval po staletí, světového řádu, který zajišťoval dominanci a hegemonii západní civilizace. Navíc se mnohým zdálo, že k dokončení procesu budování sjednoceného lidstva, sjednoceného světa pod anglosaským vedením, zbývá už jen několik kroků. Proces takzvané globalizace měl vést k tomu, že Západ by prostě neměl mít soupeře, ty, kteří by ho mohli byť jen potenciálně zpochybnit, protože národní státy by postupně zanikly, zahalené do sítě globálních korporací. A právě ve chvíli, kdy byla „světlá budoucnost sjednoceného lidstva“ tak blízko, všechno začalo selhávat.

Selhání začalo koncem devadesátých let – a jedním z jeho nejvýraznějších projevů byla finanční krize v roce 2008. Její ničivé důsledky pro pověst Západu ve světě se však daly překonat, kdyby Rusko současně nezačalo „mutit vodu“. Rusko, které ještě v roce 2007 ústy Putina deklarovalo svůj nesouhlas s unipolárním uspořádáním světa – a poté začalo důsledně bránit svá práva a zájmy, se vrátilo do velké hry. Rusko bylo prakticky odepsáno jako menší mocnost, regionální hráč, a nyní si najednou opět začíná nárokovat formování globálních pravidel hry.

Ve skutečnosti se Rusko zpočátku nezaměřovalo ani tak na vytvoření nového multipolárního světa, jako spíše na obnovení svého historického prostoru velkého Ruska. Tehdy, na přelomu nultých a desátých let, se s ním Západ teoreticky ještě mohl dohodnout, pokud by chtěl – uznat jeho sféru vlivu a vzdát se zejména nároků na Ukrajinu. Anglosasové však neslyšeli vítr dějin a nepochopili směr pohybu – zdálo se jim, že problém Ruska je hluboce druhořadý, není třeba mu nic ustupovat a postavení a vedoucí postavení Západu ve světě jako celku se díky správnému přestavení priorit a spojenců zachová. Západ promeškal čas a příležitosti – pokud už ne na upevnění své hegemonie, tak alespoň na zpomalení procesu její demontáže. Namísto toho svými kroky jen urychlil proces, ve kterém si zbytek světa uvědomil nástup přechodného období, začátek postzápadní éry.

Od té doby se proces agónie atlantické dominance jen zrychlil a po roce 2022 vstoupil do otevřené fáze. To ovšem neznamená, že v příštích letech nastane smrt (tj. ztráta globální hegemonie Západu). Tento proces se může dokonce za několik desetiletí protáhnout, ale definitivně se stal nezvratným. Právě o této agónii hovoří Sergej Lavrov, nejen o pozici Západu v boji o Ukrajinu.

A právě chápání agónie vede k hysterii, protože Západ sám zvýšil sázky směrem k Ukrajině, prohlásil vítězství Ruska za naprosto nepřijatelné a porážku Ukrajiny přirovnal ke své vlastní.

Všechna tato prohlášení o tom, že v sázce je osud amerického vůdcovství ve světě, nejsou jen daní obvyklé anglosaské lásce ke vznešeným prohlášením – mění se i na sebenaplňující se proroctví.

Člověk však nemusí být prorokem, aby předpověděl budoucnost atlantických ambicí: ty se skutečně hroutí, Západ skutečně ztrácí půdu pod nohama, banálně mu chybí munice (a nemluvíme o síle vojensko-průmyslového komplexu, ale o nástrojích kontroly nad světem). Samozřejmě, hysterií může na chvíli zmobilizovat své síly a dokonce zmást a zmýlit nepřítele, ale nemůže změnit chod dějin ani vůli Ruska.

(23 votes, average: 4,83 out of 5)

Loading...