Evropský parlament žádá tvrdé sankce proti Polsku |

Sdílet článek:

ČTK přinesla zprávu, že Evropská komise čelí žalobě, že nevyužila možnost sankcionovat Polsko za „porušení principu vlády práva. Europoslanci odhlasovali takové usnesení už v červnu. V úterý 20. října navíc Evropský parlament přijal usnesení navržené asi 50 poslanci ze všech frakcí Evropského parlamentu mimo frakcí konzervativců a „Identita a demokracie“ v níž jsou poslanci SPD.

Usnesení se nazývalo „Krize vlády práva a Polsku a nadřazenosti práva EU“. Konstatuje se v něm, že: „Evropský parlament vyjadřuje velké politování nad rozhodnutím nelegitimního „Ústavního soudu“ ze dne 7. října 2021, které je útokem na evropské společenství hodnot a práva jako celek, neboť popírá přednost práva EU, která je v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora EU jedním z jeho základních prvků; vyjadřuje velké znepokojení nad tím, že by se toto rozhodnutí mohlo stát nebezpečným precedentem; poukazuje na to, že nelegitimní „Ústavní soud“ nejen nemá právní validitu a není nezávislý], nýbrž je i nepříslušný k výkladu ústavy v Polsku.“

Tvrzení o nepříslušnosti polského ústavního soudu opírá o vlastní hodnocení, že tento soud není nezávislý. Ovšem i v jiných zemích je soud někým jmenován a není volen ve svobodných všeobecných přímých volbách. Zpochybňování nezávislosti vychází pouze z nelibosti, kterou u prounijních aktivistů polský ústavní soud vyvolává.

Dále Evropský parlament „zdůrazňuje, že podle článku 47 Listiny základních práv vyžaduje právo na účinnou ochranu přístup k nezávislému soudu; poukazuje na to, že vnitrostátní ústavní soudy a někteří politikové tento princip stále více zpochybňují, a vyzývá členské státy, aby respektovaly ústřední úlohu Soudního dvora EU a řídily se jeho rozsudky.“

Usnesení konstatuje, že „Polský premiér požádal dne 29. března 2021 často zpochybňovaný a nelegitimní „Ústavní soud“, aby posoudil, zda jsou ustanovení Smlouvy o EU týkající se přednosti práva EU a účinné soudní ochrany v souladu s polskou ústavou.“ označilo ustanovení Smlouvy o EU z několika důvodů za neslučitelné s polskou ústavou… Lituje, že ke zpochybnění přednosti práva EU před národní legislativou došlo z popudu současného polského premiéra, který tak znovu zneužil soudní moc ke svým politickým cílům.“ Takže žádost premiéra o stanovisko soudu je „zneužitím soudu“? Soud se nemá k otázce premiéra vyjadřovat?
„Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ve věci C-791/19 ze dne 15. července 20218 dospěl k závěru, že kárný režim platný pro soudce v Polsku je v rozporu s právem EU.“

Dále se usnesení opírá o průzkum veřejného mínění: „Velká většina respondentů bleskového průzkumu Eurobarometru, který byl proveden v srpnu 2021, se shodla na tom, že Unie by měla členským státům poskytovat finanční prostředky pouze pod podmínkou, že jejich vláda bude dodržovat zásady právního státu a demokratické zásady; vzhledem k tomu, že takto odpovědělo i velmi mnoho respondentů v Polsku (72 %).“

Evropský parlament má ovšem pravdu, když „připomíná, že Smlouvy EU nelze měnit rozhodnutím vnitrostátního soudu“. Je totiž možné buď být v EU a tím zcela podřízen vůli Bruselu s souladu se smlouvami, a nebo být mimo EU, což jediné umožňuje se chovat samostatně.

Velmi pozoruhodná je ta část usnesení, podle níž EP „ukládá Komisi, aby učinila vše, co je v jejích silách, aby platby mohly být provedeny“. Současně Komisi nutí k sankcím a ukládá jí, aby se jim vyhnula, což může jedině tím, že donutí polskou vládu k poslušnosti. Evropský parlament se tedy bojí následků realizace sankcí, které žádá. Uvidíme, kdo z koho. Připomíná to spor o investituru.

SPD volí samostatnost jejíž nutnou podmínkou je vystoupení z EU a podřízení se jen pravidlům Evropského hospodářského prostoru v němž jsou vedle členských i nečlenské státy Evropy. KSČM a ČSSD chtějí být uvnitř a předstírat, že EU lze reformovat. ODS a ANO voli předstírání, že můžeme být zcela podřízeni a současně samostatní. Snaží se nějak proplouvat mezi nařízeními a vlastními zájmy. To se moc dařit nemůže, fanatici a užiteční idioti jsou početně silnější. Lze jen více nemo méně prohrávat. KDÚ-ČSL, Piráti, StaN a TOP09 volí vždy bezvýhradné podřízení diktátu EU.

Celý rozpor vyplývá z ambicí představitelů Polska, kteří stojí o ekonomickou podporu Polska, očekávají pomoc při realizaci svého snu o zničení Ruska, výhody tam, kde je členství v EU pro Polsko výhodné, a současně volnost v samostatném prosazování „vůle národa“. Ono to ovšem nejde dohromady. Přistoupením ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU se Polsko zavázalo k bezvýhradné podřízenosti Evropské unii. Nelze se zavázat k podřízenosti a současně být samostatný. Polsko spoléhá na svoji velikost a lidnatost a očekává od Evropské unie ústupky. Evropská komise nechce Polsko ztratit a současně nechce připustit jeho samostatnost. Evropská komise musí kousnout do kyselého jablka a zvolit jedno nebo druhé. Samozřejmě chce zvolit třetí možnost – vyměnit vládu v Polsku za vládu poddajnou vůči Evropské komisi. Polská vláda nechce být odstraněna a současně nechce ztratit tvář a tak před Poláky předstírá, že může a bude jednat samostatně.

Evropský parlament také v usnesení „vyjadřuje uznání desetitisícům polských občanů, kteří vyšli do ulic, aby na pokojných masových demonstracích hájili práva a svobody, jež mají jako evropští občané; sdílí s nimi touhu po tom, aby silné demokratické Polsko stálo v centru evropského projektu…, vyjadřuje plnou podporu polským soudcům, kteří i po rozhodnutí ve věci K 3/21 uplatňují přednost práva EU a podávají Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, přestože tím ohrožují svou kariéru a vystavují se riziku, že budou v kárném řízení odvoláni z funkce či propuštěni nebo donuceni odstoupit.“
Evropská komise jedná podle not nadnárodních korporací, které ostatně stály u jejího vzniku. Vzletné fráze o míru a svobodě jsou určeny naivní veřejnosti. Evropská rada složená z premiérů členských států (které jsou stále méně samostatnými státy) musí jednat tak, aby nenaštvala voliče členských států a příliš ani Evropskou komisi. Proto je Babiš v Bruselu probruselský a doma slovně pročeský. Poslanci Evropského parlamentu se od voleb k volbám cítí nezávislí a řízení pouze svojí vůlí a vírou ve správnost příslušné ideologie. Proto je nejoblíbenějším slovem jejich většiny přívlastek „ambiciózní“. Fanatici nesnesou uměřenost, vždy žádají více a rychleji, důsledněji, přísněji…, nehloubají nad obsahem a důsledky.

V případě odsouzení Polska chtějí být přísnější než komise. Proto „Evropský parlament opakuje svůj postoj, že vlády, které natolik flagrantním, promyšleným a systematickým způsobem porušují hodnoty zakotvené v článku č. 2 Smlouvy o EU, by neměly dostávat žádné peníze daňových poplatníků EU“.

502 poslanců návrh schválilo, 153 bylo proti a 16 poslanců se zdrželo hlasování.

Za Českou republiku návrh schválili poslanci za KDÚ-ČSL, TOP09, StaN, Piráty, ČSSD a Ano. Proti byli poslanci za ODS a SPD, Konečná za KSČM nehlasovala vůbec. Výsledek je velmi podobný jako ve všech hlasováních kde jde o prosazení vůle prounijních či probruselských ideologů. ODS se občas přidá na jejich stranu a Konečná obvykle hlasuje společně s SPD proti celé svojí frakci.

Zajímavé je, že ODS je v České republice vedoucí silou probruselské trojkoalice „Spolu“, zatímco v Bruselu (Štrasburku) hlasuje často „konzervativně“ proti eurohujerům, ale v jiných otázkách je podporuje jako neoliberální strana. Ano, jehož stvořitel Andrej Babiš před volbami ostře slovně vystupoval proti „Bruselu“, je v tomtéž Bruselu zastupován poslanci, kteří jsou skoro stoprocentně prounijní a odmítají jen ojedinělé výstřelky. Poslankyně Konečná v podobných hlasováních většinou podporuje protiunijní menšinu proti celé vlastní frakci, která je probruselská a jen občas blouzní o nutnosti reformy EU, jako by byla možná. V Evropské unii komunistická levice prakticky vyhynula a tak Konečná funguje ve frakci levičáků řízených bizarní ideologií a zcela odtržených od „mas pracujících“.