Exkandidát na prezidenta Éric Zemmour chce dát Francouzům naději

Překlady projevů politických osobností, které stojí mimo hlavní proud, spadají do dávno zapomenuté kategorie, která by se mohla jmenovat „možnost vytvořit si vlastní názor na základě toho, co daný člověk říká”. Na svém profilu na sociálních sítích zveřejnil Éric Zemmour následující vzkaz. Celý projev v odkazu na konci článku.

Překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Mí drazí Francouzi, mí drazí přátelé,

vstupujeme do klíčového období našich dějin. Tolik lidí si pokládá otázku, zda už je všechno v háji. Je tolik otců od rodin, kteří přemýšlí, zda budou muset bránit svoji rodinu sami. Jsou zde ti, kteří vás chtějí donekonečna uklidňovat, chtějí stále jen relativizovat, uměle zmenšovat dramatičnost situace, „nepodlehnout strachu”.

Popírání skutečnosti nic neřeší

Takový přístup nese jeden název: popírání. Popírání je užitečné pro psychiku, pro její zklidnění, nicméně nijak člověka nechrání a nic nezmění. No a pak jsou tu další, paradoxně ještě nebezpečnější skupiny lidí, které věří, že všechno už v háji je a že už je na všechno pozdě.

Těchto lidí je daleko víc, než bychom si mysleli. A to včetně elit, makronistů, těch, kdo říkají, že vše jde správným směrem a je dobré, ale kteří si vnitřně pro sebe říkají: „Když už je to v háji, tak co s tím kdo nadělá?” Těm nezbývá než jednoduše žít: tančit, utrácet, profitovat. Ještě mi dejte chvilku, pane kat.

Další lidé odjedou do Itále, do Izraele, do Švýcarska anebo do jakékoli jiné země, kde se mohou skrýt. Jiní nakoupí zbraně a vyhledají úkryt v ústraní, na venkově, v horách, nebo si vybudují kryt na přežití. Tato poslední výspa individualismu tyto lidi neochrání nadlouho, nicméně nyní je ještě uklidňuje.

Fatalismus je hrubá chyba

Chtěl bych promluvit k vám všem, abych vás přesvědčil, abyste nepodlehli žádné z těchto iluzí. Nic není ztracené. Všechno může být stále ještě zachráněno. Nemějme pocit, že je vše ztraceno. Na to nemáme morální právo. Fatalismus je vždy chybou, protože zhoršuje danou situaci a brání nalézání řešení.

V politice je fatalismus chybou hrubou. Já v politice ukazuji na problémy, nazývám je pravými jmény, a ano, někdy je to hodně těžké, nicméně fatalista ze mě nebude nikdy. Lék je jednoduchý, je k dispozici, připraven k použití. Zde nacházím důvod k naději. Pokud drtivá většina politiků chce dál přivírat oči, běžní Francouzi mají oči otevřené dokořán.

Rozeznat pravdu je opakem porážky

70 % Francouzů se mnou nyní souhlasí. Schopnost vidět jasně není žádné údolí smutku, není to o deprimovanosti, není to ani poraženectví. Je to opakem porážky. Vidíte zatahující se závoj imigrace a islamizace a chcete z něj uniknout. To jde! Mluvím k optimistům, říkám: Vydržte, nakonec to dokážeme. A k pesimistům: Macron i všichni ostatní vás potřebují, abyste svěsili hlavu, protože to jim dá právo nic neudělat, právo být bezmocní.

Řešení existuje

Ano, můžete se z toho dostat. Autorita státu může být obnovena všude ve Francii, a to během několika měsíců. Ti, kdo nás napadají, jsou jen tak silní, jak my jsme slabí. Nerozumí než síle? Tak ať. Máme 100 000 policistů, 130 000 četníků a 200 000 vojáků, aby se s nimi vypořádali. Na co čekáme, abychom zareagovali? Proč se bojíme ukázat vlastní sílu? Bojíme se násilných nepokojů? Ty už tady máme! Bojíme se, aby někde třeba nezabili nějaké dítě? Vždyť to už tu taky máme!

Zoufáte nad nečinností justice? Obnovme opravdové tresty navýšením trestní sazby za závažné kriminální činy. Násilí se zbraní v ruce: deset let vězení nepodmíněně. Účast na distribuci drog včetně tzv. drobných dealerů: pět let nepodmíněně. Provizorní budovy coby nové státní věznice můžeme být schopni postavit během několika měsíců.

A kolik jen máme možností ve změnách v přístupu k imigraci!

Hranice jsou nedotknutelné

Potřebujeme střežit státní hranice? Tak ať! To dělají desítky zemí na světě. Půl milionu nových přistěhovalců za rok, že je to obtížné zastavit? Nikoli! Je to jen o povolení k pobytu.

Disponujeme kolosálními nástroji k vytváření nátlaku: víza, přesuny peněžních fondů, majetky afrických a severoafrických elit, jejich nemovitosti, jejich děti, jež chtějí studovat u nás, pomoc státu jejich rozvíjejícím se zemím.

Zakažme Muslimské bratrstvo a všechny na něj napojené organismy: sportovní sály, mešity, různé asociace, školy. Přestaňme platit naše nepřátele. Zrušme sociální finanční pomoc rodinám usvědčených delikventů, přehodnoťme sociální péči a ty miliardy posílané do problémových městských čtvrtí.

Stačí selský rozum

Dáme-li dohromady trochu toho selského rozumu co nejdřív, za několik let budeme těžko věřit, že jsme mohli nechat zajít věci tak daleko. Ale hlavně, nikdy nesklouzněme k fatalismu.