Finsko a Švédsko míří do NATO. A co Rakousko? To je jiný příběh |

Sdílet článek:

Tradičně neutrální Finsko a Švédsko mají namířeno do NATO. V této souvislosti se hovoří také o tom, že s neutralitou by mohlo ve světle ruské invaze na Ukrajinu skoncovat také Rakousko a posílit Severoatlantickou alianci. Nicméně v případě Rakouska k tomu alespoň v dohledné době nedojde, a to hned z několika důvodů.

Finsko se Švédskem míří do NATO, je to přímý důsledek ruské invaze na Ukrajině, tradičně neutrální státy již požadují ,,vyšší kvalitu” bezpečnostních záruk ve světle válečného konfliktu a tedy zhoršeného bezpečnostního prostředí. S tímto ,,vedlejším”, ale o to zásadnějším efektem Vladimir Putin zcela jistě nepočítal, ale stal se přesný opak. A proto sáhl k osvědčené taktice vyhrožování oběma státům, které si dovolily o vlastní vůli vstoupit do Severoatlantické aliance.

V této souvislosti se rozvířila také debata o tom, že by se v dlouhodobější perspektivě mohlo (či mělo) stát členem NATO také neutrální Rakousko. Nicméně v případě Rakouska se jeví věc poněkud složitěji než u zmíněných severských států. U Rakouska musíme především vycházet z jeho novodobého historického vývoje.

Rakousko bylo podobně jako Německo rozděleno do čtyř spojeneckých okupačních zón – americké, francouzské, britské a sovětské. Vláda, kterou si sami Rakušané sestavili, byla pod drobnohledem Spojenců. Na druhou stranu to také zabránilo tomu, aby v Rakousku vznikla podobně jako v zemích střední a jihovýchodní Evropy komunistická diktatura. Sověti přeceňovali vliv a politické pozice místních komunistů, kteří byli v Rakousku slabí a sociálně-reformní opatření, které měli udělat podle představ Sovětů právě komunisté, místo nich provedli sociální demokraté.

V roce 1955 byla podepsána klíčová Státní smlouva, která de facto obnovovala rakouskou suverenitu, která však byla na druhé straně vykoupena neutralitou. Neutrální status země pak trvá dodnes. I když se čas od času otevřou debaty o tom, jestli být i nadále neutrální, většina Rakušanů má v tomto směru jasno: nevstupovat do žádných vojensko-politických bloků. V březnu proběhla anketa týdeníku Profil, v níž se 81% respondentů vyjádřilo pro zachování neutrality, a to musíme brát v potaz, že již probíhala válka na Ukrajině. Právě ta byla spouštěcím mechanismem razantní změny v názoru Švédů a Finů na členství v Severoatlantické alianci.

Rakousko je pak nutno posuzovat i z geografického hlediska. Stát je v podstatě obklopen zeměmi, které jsou členy NATO, a i když tento fakt negarantuje přímou bezpečnost, ochranný deštník Aliance by mohl zakrýt i Rakousko. Země tak nepociťuje bezprostřední nebezpečí ze strany Ruska, jak se to může jevit zejména u Finska, které má s Ruskem společnou hranici dlouhou skoro 1350 kilometrů. Pokud neexistuje bezprostřední pocit nebezpečí, není tak u Rakušanů vzbuzena potřeba začlenit se do žádného vojensko-politického paktu.

Jestli by se Rakousko přece jen chtělo v budoucnu stát dalším členem NATO, muselo by samo urazit velmi dlouhou cestu a hlavně pocítit z Ruska bezprostřední pocit ohrožení, aby mohl být nastoupen kurz odklonu od neutrality. Změna dosavadního postoje by musela začít modifikacemi ústavy, protože v ní je neutrální status země kodifikován.

Rusko-rakouské vztahy pak musíme vidět optikou nedávného vývoje, kdy na rozdíl od jiných zemí nebyly tak napjaté, ale naopak vůči Moskvě donedávna až vstřícné. To byl případ dnes již bývalého rakouského prezidenta Heinze Fischera, který proslul svou vstřícností právě vůči Vladimirovi Putinovi a své dobré vztahy veřejně manifestoval i po ruské anexi Krymu v roce 2014. A Fischer nebyl samozřejmě v tomto ohledu sám.

Vypadá to tedy, že i přes válku, která na Ukrajině probíhá, se v rakouském vnímání neutrality nic zásadního neukuteční. Nicméně Rakousko přece jen není k válce ,,hluché” a zvýší výraznějším způsobem své výdaje na obranu, jak potvrdil před časem rakouský kancléř Karl Nehammer.

U Rakouska je neutrální status dán historickými okolnostmi, je s nimi neoddělitelně svázána. Pokud nebude hrozit reálné vnější nebezpečí z Ruska či odjinud, není potřeba měnit daný kurz a být pevně spjat s určitým vojensko-politickým blokem. Nicméně okolnosti se neustále dynamicky mění, bezpečnostní prostředí se za poslední dekádu pronikavě zhoršilo a nikdo neví, jak bude mezinárodní situace vypadat za dalších deset let. Možná pak Rakousko zváží, zda i nadále setrvávat na neochvějném principu neutrality, který v krajním případě konkrétní hrozby může Rakušany přijít nakonec draho.