I Němci už pochopili, že zelená politika EU devastuje jejich autoprůmysl |

Sdílet článek:

Tváří v tvář zřetelným dopadům různých Zelených dohod a jim podobných, ekonomicky krátkozrakých plánů už i Němcům dochází ideologické odhodlání nechat se převálcovat těmi, kteří s levnou uhelnou elektřinou a zásobami plynu na stejnou vlnu naskakují leda na oko.

V roce 2007 Čína předstihla Spojené státy, a stala se tak největším producentem CO2 světě. Svůj podíl navíc soustavně zvyšovala, v roce 2020 tak na Říši středu již připadalo více než 30 procent veškerého vyprodukovaného oxidu uhličitého, tedy více než dvakrát takové množství, jaké měly na kontě USA. Stojí za tím mimo jiné skutečnost, že průmyslová revoluce je v Číně postavena hlavně na uhelné elektřině. Těžba uhlí navíc dále roste, jen mezi letošním lednem a červnem bylo vyprodukováno 2,19 miliardy tun CO2, tedy o 11 procent více než loni ve stejném období.

Čína tak nemá s výrobou elektřiny problémy, což se o zemích Evropské unie říci nedá, však se nacházíme na prahu energetické krize, ne-li uprostřed ní. Té daly za vznik hlavně zelené snahy Bruselu, který se rozhodl, že prakticky cokoli, co není obnovitelným zdrojem, je špatné. V důsledku toho dochází k postupným odstávkám hlavně jaderných a uhelných elektráren, což ceny způsobuje nedostatek energie a ceny té dostupné žene v obavách z budoucího vývoje (dále eskalovaného i pravděpodobným nedostatkem plynu pro paroplynové elektrárny) do rekordních výšin.

Jaké to má následky, poznáváme všichni na vlastní kůži už teď. Dražší je v podstatě všechno od jídla přes oblečení až po vytápění bytu. Je tu ovšem ještě jeden aspekt, který se neprojevuje tak bezprostředně. Zelené tlaky Bruselu jsou obecně ekonomicky neefektivní a protože zbytek světa na nich v takové míře „neujíždí”, činí stále více evropských firem nekonkurenceschopnými. To může vést ke kde čemu od utlumování výroby až po krachy, což roztáčí nebezpečnou spirálu sekundárních dopadů – pokud významná průmyslová období Evropu ve větší či menší míře opustí, nemáme ani náznak šance udržet si dosavadní životní úroveň, veslo převezmou jiní.

Že tomu tak je, si všímají i Němci, kteří jsou jinak k všemožným zeleným snahám velmi vstřícní. Oči jim otevřelo, když německá autopůjčovna Sixt minulý týden podepsala dohodu o dodání více než 100 tisíc elektromobilů nikoli s domácím Volkswagenem ani jiným německým výrobcem, nýbrž s čínskou automobilkou BYD. Ta totiž mohla přijít s nabídkou, které Němci nemohou konkurovat – mají levné energie včetně ruského plynu, mají i dostatek dalších surovin na výrobu. O obojím si VW může nechat jen zdát.

Je navíc třeba dodat, že podobné kontrakty Číňanům otevírají i další dveře. Když se jejich aut nebojí Sixt, proč by se měl bát Hertz nebo Europcar? A když si taková auta udělají svým provozem dobré jméno, proč by se jich měli bát i zákazníci z úplně jiných sfér? Pokud si Číňané touto spoluprací nezkazí pověst, mohou najednou získávat klienty i v úplně jiných sférách. A znovu budou mít navrch cenově.

Už i kolegové z německého Focusu tak vidí to, před čím varujeme již delší dobu. Evropa se v důsledku svých ideologických, technicky ani ekonomicky nepromyšlených kroků střílí do vlastních nohou i rukou, aniž by tím něco řešila. Jaký vliv na globální klima má omezování emisí skleníkových plynů v Evropě, když Čína v mnohem větší míře jde přesně opačným směrem?

Celý tento proces tak nepřinese nic jiného než oslabení evropské ekonomiky bez jakéhokoli příznivého efektu v globálním měřítku. Ostatně ze zemí starého kontinentu na tom dosud bylo nejhůře Německo, na které připadalo 1,85 procenta emisí CO2 – museli byste „vypnout” více než 16 Němecek, abyste vyvážili efekt Číny. Ta se tváří ke stejným politikám přátelsky, její reálné kroky tomu ale neodpovídají. Možná proto, že jen tak může zůstat konkurenceschopnou, pro evropské politiky už je asi cokoli spojeného s trhem sprosté slovo.