Jak může i malina v ústech zhořknout

Čerpám z pondělním vysílání pořadu „Reportéři“ (zdroj 15.5.2023, čas 21.15 ČT) Dozvěděl jsem se v tom pořadu o opět velice smutném faktu, faktického okradení klientů, kteří se v návaznosti na nehorázné ceny elektrické energie rozhodli pořídit elektrovoltaiku na své rodinné domy.

Co mě ovšem zvlášť velice rozhořčilo, že i ti zákazníci, kteří už voltaiku na domech měli instalovanou, budou muset tuto vrátit, jelikož ještě nebylo uzavřen celý proces prodejce – zákazník. A to ne z důvodů, že by zákazník nezaplatil všechny faktury, co mu firma poslala, ale z důvodů toho, že firma neměla v pořádku všechny náležitosti a prodej nebyl z viny firmy ukončen.

Jak za to může ten nebohý zákazník. Firma bude nejspíš v insolvenci, protože má, jak říkali reportéři v ČT, více jak miliardové dluhy a nebude schopna tyto dluhy uhradit.

Myslím, že i v minulosti jsem ve svých článcích psal, že by se stát měl stát garantem pro takovéto případy. A to v několika směrech.

Firmy totiž v požívají své zákazníky místo banky. Mají nějaký byznys plán a formou záloh zákazníků svůj plán realizují. Podle mého názoru, prostě firma, která nemá na své ambiciózní plány dostatek financí, by nesměla vůbec od zákazníků jakékoliv zálohy fakturovat.

Dřív to fungovalo tak, že jste si něco objednal a když to firma realizovala a dokončila, tak to zákazník zaplatil. Protože je daleko jednodušší pro firmu získat své investice zpátky, pokud zákazník nezaplatí, včetně úroků, než pro zákazníka. Protože firma vyrobí takové dluhy, které prostě nejsou splatitelné.

Já jsem se jako předseda Strany zdravého rozumu, jak se naše strana dříve jmenovala, vždy snažil navrhovat takové zákony, které by byly ve prospěch zákazníka. Ten vždy v takovémto sporu tahá za kratší konec provazu. Samozřejmě myslím i na výjimky, kdy nějaká velká, silná firma objedná u subdodavatele nějaké komponenty, a pak vymyslí nějaký zástupný nebo marginální problém, kterým subdodavatele deptá tak, že ten je rád, že za svou práci dostane alespoň něco zaplaceno. Ovšem to je zase spor Goliáš versus David, čili silnější proti slabšímu. A já jsem byl vždy na straně onoho biblického Davida, který nakonec proti Goliáši vyhrál. V naší současné realitě však většinou vždy vyhrávají nemorální Goliášové.

Měli jsme 30 let na to, aby byly vymyšleny takové zákony, které ochrání ty slabší proti silnějším v těchto záležitostech. Bohužel není tomu tak, protože ti silnější disponují šikovnými lobbisty, kteří si vždy dokáží ochočit ministry a poslance, aby zákony vycházely v prospěch těch silných.

Mám návrh pro současnou vládu, která se potácí na mizivém procentu popularity. Ztratila podporu největší federace odborů, která vyhlásila stávkovou pohotovost, ztratila podporu zaměstnavatelských svazů, které si stěžují, že s nimi vláda úsporný balíček nekonzultovala, ztratila podporu kde koho. Někdy je třeba se dostat na úplné dno, aby byl odraz ode dna razantní. Ministře spravedlnosti Pavle Blažku. Zkuste s odborníky vymyslet takové zákony, které by konečně ochránily ty menší proti těm větším. Takové zákony, které by respektovaly zásady zdravého rozumu a ne právo silnějšího. Aby nám, budoucím zákazníkům, kteří si objednávají jakékoliv práce v souvislosti s tím, co nám EU nařizuje v oblasti úspory energií, nezhořklo cokoliv, co se pro zelenou energii rozhodneme udělat. Ať se nám malina nepromění v pelyněk.

Petr Hannig