Jak pomoci lidem, aby se stali bezmocnými?

Leonard Read se narodil na úplném konci 19. století a napsal řadu knih na obranu svobodné společnosti. Jedna z jeho knih nese název „To Free or Freeze”, Osvobodit nebo zmrazit. Mluví o společnosti, která odměňuje hrabivost bez práce a píše v ní:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Podstatou vlády je organizovaná síla. Zákony se opírají o sílu státu. Vědět, co by vláda podle tohoto klíče měla a neměla dělat, vyžaduje posoudit, které zákony podporují hrabivost a které ne.

Když je něco zadarmo…

Hrabivost propuká, projevuje se, roste a rozšiřuje se úměrně tomu, co lze získat zadarmo. Státní krmítka umožňují lidem, aby uspokojovali své touhy po linii nejmenšího odporu. Až na pár výjimek se lidé ke krmítkům sbíhají stejně ochotně a přirozeně, jako se odvracejí od vyšších cen a preferují nižší ceny zboží a služeb.

Je jen málo lidí, kteří se nesníží k tomu, aby šli cestou nejmenšího odporu. Lidí, jejichž morální zásady jim nedovolí žít jen o chlebu. Dobrá společnost potřebuje, aby takových lidí bylo co nejvíce. Nicméně procento obyvatelstva, které je zvyklé na krmítka, je tak velké a jejich volební síla tak přitažlivá pro politiky, že se tato kombinace zdá být nepřekonatelná. Přesto stojí za pokus.

Když není pro co se sehnout…

Lidé stojí vzpřímeně, když nemají, pro co by se sklonili. Touha po něčem zadarmo je vlastnost, která se může projevit pouze tehdy, když je možné dostat něco zadarmo.

Bez nabídky se neprojevuje. Přitom krmítka vznikající za pomoci zákonů nabízejí výhradně plody práce jiných lidí. Zrušte tyto krmítka. Lidé budou okamžitě soupeřit o přízeň svých soukmenovců. Budou obchodovat. Proč? Protože to je linie nejmenšího odporu.

Od shrbených mužů k mužům vzpřímeným. Od soupeřů u krmítek ke konkurentům. Od pirátů k chlebodárcům. V lidech není najednou více dobra nebo dokonalosti, ale stačí odstranit z jejich dohledu důvod pro to, aby se prali o něco zadarmo.

Když chce vláda pomáhat…

Jak posoudit, zda zákon podporuje hrabivost? Existuje jednoduché pravidlo: Nikdy neschvalte zákon, který má někomu „pomáhat”.

Rozhodně není úkolem vlády přijímat opatření, která by podporovala nebo poskytovala pomoc nějaké osobě, skupině nebo části společnosti. Takovou „pomoc” lze poskytnout pouze na úkor jiných.

Úlohou státu není něco pozitivně vytvářet, ale pouze bránit spravedlnost. Musí omezovat kohokoli, kdo by chtěl škodit druhým. Kdykoli se vláda odchýlí od obrany spravedlnosti, vyvolává v občanech negativní vlastnosti: hrabivost a touhu dostat něco zadarmo. Vláda může prokázat službu tím, že zabrání vetřelci, aby ohrožoval druhé, ale když vláda předstírá, že někomu pomáhá, sama se stává vetřelcem.

O bezcitném soucitu…

Většině lidí se tento způsob definice role státu zdá chladný, bezcitný a bez slitování. Ale právě soucit, pokud není okořeněn zdravým rozumem, je bezcitný. Nabízet lidem vládní krmítka nejenže podněcuje neřest hrabivosti, ale činí je bezmocnými.

Výsledkem tohoto procesu je zakrnění individuálních schopností, ze kterého je zotavení téměř nemožné.

Tolik Leonard Read.

O korupci duše národa…

Americký ekonom Thomas Sowell k tomu uvádí:

„Bývaly doby, kdy by většina Američanů nesla s nelibostí, aby jejich účty platil někdo jiný. Nyní se však podařilo vypěstovat závist a zášť do té míry, že i lidé, kteří společnosti ničím nepřispívají, mají pocit, že mají právo na spravedlivý podíl z toho, co vyprodukovali ostatní. Nejnebezpečnější korupcí je korupce duše národa. A právě to dělá tato vláda.”

Americká válka proti chudobě

Důkazů o nefunkčnosti boje proti chudobě, jehož klíčovou součástí jsou krmítka zadarmo, je řada. Například americký program ze šedesátých let minulého století. Jeho heslem sice bylo „podej ruku, ne šek”, ale skončil rozdáváním peněz. Federální výdaje na sociální dávky vzrostly na dvojnásobek a počet lidí závislých na pomoci státu se zvýšil.

Rozdávání peněz není motivací pro práci, která je jediným zdrojem bohatství. Bohatství, které nevznikne, protože lidé nemají motivaci něco dělat, nelze přerozdělit. To je ponaučení Švédska, podle jehož odhadů stálo flirtování se socialistickými metodami v minulém století každou domácnost více než dva tisíce dolarů měsíčně. To je odhad bohatství, které nevzniklo, protože lidé stáli u krmítek.