Jak se kupuje plyn pro Česko

Plyn, jeho dostatek a cena pro českého zákazníka  zůstane  asi ještě  hodně  dlouho jedním  z  velkých a horkých témat tuzemska.

Politikáři, zejména   ti o vládnoucího Fialova Obludária a  na ně  napojení propagandisté  nás  sice  kontinuálně  ujišťují, že  naše měna  je pev… eh,  vlastně, že  plynu  je  a  bude dost  a pro všechny dostupný. Ovšem vedle  toho  oni za  podpůrné  kakofonie  bigotních  dutých  hlav  vykřikují,  že  je potřeba  okamžitě ukončit plynové  odběry  z  Ruska, protože  je potřeba  odstavit Putlera  od  jeho penězovodů. Věnuji se této tématice  dlouhodobě. Jednak  proto, že se mne osobně a mé rodiny  až fatálně  týká, stejně  jako řady  z vás a pak  kvůli tomu,  že  až do nedávna  by mne nenapadlo, kam až  zajde politický  fanatismus,  obyčejná  nenávist a politicky motivovaná  demence a  slepota.

Zejména, když stále znovu  narážím na  vyjádření lidí z branže, jak to s tím ruským plynem a jeho náhradou.  Nyní dokonce už  i  sem  tam v  českém mainstreamu. A  další takový  materiál  dostáváte právě na  váš  display. Popisuje  totiž  něco, co nikdo  z nás   – běžných spotřebitelů nezná. Totiž  mechanismy  nákupu plynu  pro nás  koncové spotřebitele  našimi bezprostředními dodavateli.  A  že to je opravdu velmi pouční čtení a s  několika mimořádně zajímavými detaily.  Článek  původně  vyšel na  Aktuálně.cz pod  titulkem

Jak se kupuje plyn pro Česko: Obchodníci jsou opatrní, původ neřešíme, říká nákupčí

vyjímám z něj:

Obchodníci se zemním plynem jsou kvůli válce opatrní s uzavíráním smluv, protože se bojí, aby surovinu mohli vůbec dodat. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká Vít Brůha, který působí jako manažer nákupu energií u dodavatele Centropol. Brůha popisuje, jak funguje nákup plynu pro koncové zákazníky nebo za jak dlouho může zkapalněný zemní plyn nahradit dodávky z Ruska.

Jak často a v jakém množství musíte nakupovat zemní plyn pro své zákazníky?

Nákup probíhá kontinuálně během celého roku a odvíjí se hlavně od odběrů našich zákazníků a od kontraktů, které s námi podepisují.

Nákup můžeme rozdělit na dvě části. Jednak jde o zákazníky, kteří jsou velkoodběrateli. Ti mají většinou vyšší spotřeby a v takovém případě nákupy plynu probíhají ihned při uzavření obchodu. Pak jsou zákazníci ze segmentu maloodběru, tedy menší podnikatelé a domácnosti, u nichž máme různé produktové ceníky, které se zákazníkům nabízejí a prodlužují. V tomto případě se plyn nakupuje průběžně v roce podle toho, jak se dané smlouvy obnovují nebo prodlužují. Nákupy provádíme průběžně také pro akvizice, u nichž máme predikci, že by měly do Centropolu přicházet.

V současné době nakupujeme ale hlavně podle toho, jestli se najde vůbec nějaký ochotný obchodník, který nám plyn prodá. Tohle jsme dřív neřešili, nyní jsou ale kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu obchodníci s plynem dost opatrní. Nechtějí, aby se případně dostali do problémů kvůli tomu, že plyn nejsou schopni dodat, pokud by dodávky z Ruska do Evropy přestaly proudit.

V poslední době se mluví i o nedostatku plynových skladovacích kapacit, jak řešíte tento problém? 

To je ještě další specifická věc, která s nákupem plynu souvisí. Centropol má pronajatý vlastní skladovací zásobník, který plní každý rok pro potřeby zejména bezpečnostního standardu dodávky, jak nám ukládá zákon, a to pro zákazníky hlavně z řad domácností a případně velkoodběratelů typu nemocnice, výrobci potravin, kritické infrastruktury a podobně. Děje se tak převážně v letním období, vtláčecí sezona (období, kdy se surovina plní do plynových zásobníků – pozn. red.) trvá zhruba od dubna do konce září.

Když mluvíte o ochotě obchodníků, tak to tedy nefunguje tak, že by Centropol nakupoval plyn přímo od ruského plynárenského gigantu Gazprom, nýbrž se tak děje přes prostředníky?

Ano. Gazprom je nadnárodní společnost, a pokud bychom s ním chtěli obchodovat, museli bychom vykazovat úplně jiná čísla odběru. Gazprom totiž pracuje s naprosto diametrálně odlišnými objemy, než jaká je spotřeba našich zákazníků.

Jednou jsme s Gazpromem vedli jednání. Nabídli nám nějaký základní lot prodeje (jednotka objemu obchodu – pozn. red.), který se rovnal zhruba spotřebě celého Česka. Plyn u nich navíc musíte nakoupit na delší období, třeba dvou až pěti let.

My jako obchodník, který působí pouze v tuzemsku a má jen určitý počet klientů (u plynu ještě méně než u elektřiny), si takový obchod nemůžeme dovolit. Obchodujeme tedy s partnery, kteří jsou takovými „prostředníky“, jak jste řekla, mezi námi a Gazpromem.

Když si za současné napjaté situace na trhu s energiemi představím, že jsem váš nový zákazník a zemní plyn používám k topení, ohřevu vody i vaření, jak si můžu být jistá, že pro mě plyn zajistíte?

Toho se bát nemusíte. Ale obecně: Centropol je stejně jako všichni alternativní dodavatelé energií v Česku závislý na bilaterálních vztazích s prostředníky, kteří plyn nakupují od Gazpromu nebo i odjinud, třeba z Norska. A v případě, že by Gazprom přestal plyn dodávat, naši prostředníci by ho zase nebyli schopni dodat nám, navzdory uzavřeným kontraktům. Jediné, čeho se tedy musíte obávat, je, že by pak hrozilo, že vám plyn nedodáme, protože by náš obchodní partner nedostál svým závazkům.

To se ale týká většiny dodavatelů, kteří jsou odkázáni na ruský plyn. Je známo, že Česko je z více než 90 procent závislé na plynu z Ruska.

Tuzemsko je tedy skutečně na ruském plynu takto závislé? I když se plyn nakoupí až na burze v Evropě, jde původem o ruský plyn?

Je to tak. Česko je na plynovody vedoucí z Ruska napojené z německé strany nebo ze slovenské strany přes Ukrajinu. Byť nám tedy plyn pak prodají společnosti jako třeba Uniper, RWE a tak dále, tak z nějakých 99 procent se vždycky jedná o ruský plyn z Gazpromu.

Dá se polopaticky vysvětlit, jak vypadá cesta plynu od chvíle, kdy vy ho nakoupíte, do momentu, než přiteče ke mně do domácnosti?

Nelze to úplně popsat vzhledem k tomu, že mezi námi a Gazpromem jsou ti prostředníci. Plyn se předává virtuálně na virtuálním obchodním bodu operátora trhu s energiemi (OTE). Jedná se tedy o takzvané denní nominace (očekávané spotřeby zákazníků – pozn. red.), které se dějí na platformě OTE. Jde zkrátka o nějakou soustavu, kde se řeší nákupy, spotřeby a tak dále. A je to všechno spíš o počítání čísel. Kdybych plyn nakupoval od Gazpromu, tak bych vám možná byl schopný popsat, v jakých trubkách v danou chvíli proudí. 

Využíváte při obchodování i spotový trh? Společnost Bohemia Energy, která před svým krachem platila za největšího alternativního dodavatele energií v tuzemsku, doplatila právě na to, že spoléhala na spotový trh, na němž ceny velmi kolísají.

Máme pouze pár zákazníků z velkoodběru, tedy podnikatele ze segmentu větších zákazníků, kteří si tento produkt sami zvolili někdy na konci minulého roku, takže pro ně na spotovém trhu nakupujeme. Pro kmenové zákazníky z řad domácností a malých podnikatelů máme ale nakoupené forwardové dodávky (forwardový kontrakt je nákup k určitému budoucímu datu za cenu stanovenou v době uzavření smlouvy – pozn. red.) plus skladovací kapacitu, kterou jsme používali na začátku letošního roku do konce března.

Když se bavíme o skladovacích kapacitách, jak je to se zásobníky plynu v Česku? Pomůžou nám dlouhodobě v případě, že Rusko zavře kohoutky, nebo jen vykryjí zimní špičku?

Se zásobami, které máme, se počítá hlavně na zimu, protože v případě plynu se bavíme hlavně o topení. Jak jste ale sama zmínila, jsou i zákazníci, kteří plyn používají na ohřev vody a vaření. Pokud by tedy Rusko dejme tomu 1. června dodávky stoplo, Česko se svými zásobami plynu vydrží odhadem do října. Pokud ale k přerušení dodávek dojde v topné sezoně, zásoby vydrží na měsíc, maximálně dva – záleží, jak se budou pohybovat venkovní teploty. Česko tak na situaci, že by Rusko dodávky plynu zastavilo, nemá žádné závratné řešení. 

A je do budoucna aspoň částečnou alternativou zkapalněný zemní plyn (LNG)?

Alternativa to je. Problém je, že se přepravuje po moři a my jako země bez přístupu k moři musíme doufat, že si dokážeme vyjednat obchodní partnerství s někým, kdo má k terminálům přístup a dokáže zkapalněný zemní plyn dostat potrubím z Německa nebo Polska do Česka. Situace Česka ve vztahu k LNG ve srovnání s dalšími zeměmi Evropské unie zkrátka není úplně dobrá.

Také je třeba, aby obchodní partneři, kteří s námi dodávky podepíšou, LNG opravdu dodali i v momentě, kdy Rusko své dodávky zastaví, a nikoliv že řeknou něco ve smyslu: „Nezlobte se, my teď LNG potřebujeme pro vlastní potřebu, vám teď bohužel nemůžeme nic poslat, i když jsme vám to slíbili.“

Zkapalněný zemní plyn tedy řešení je, ale nejspíš až za nějaké dva tři roky, až se celá Evropa dokáže přetransformovat z ruského plynu na jiný. Kdyby se LNG začal ve velkém používat už nyní, myslím si, že by si každá země hájila to svoje a možná pak něco málo rozdala i dál.

Jako o alternativě se hovoří také o plynu z Norska. Ten by aspoň nějakou náhradou za ten z Ruska byl?

Ne stoprocentní. Pokud by Česko a další země chtěly plyn z Norska využívat, muselo by se například posílit vedení, protože stávající trubky vedoucí z Norska pojmou jen určité množství plynu, nebo změnit parametry, tedy tlak a teplotu ve vedení plynu. Není to zkrátka tak jednoduché jako s elektřinou, která v drátech proudí pořád stejně. Plyn je prostě hmatatelný a není tak snadné dopravit ho během krátké doby k jednotlivým odběratelům.

Co všechno vlastně tvoří koncovou cenu zemního plynu, kterou musí zaplatit zákazník? Jaké všechny faktory do toho vstupují?

Konečná cena se skládá ze dvou základních částí. Jednak jde o silovou složku, tedy o kubíky, které propálíte v kotli nebo v koncovém zařízení. Každý obchodník si ji reguluje sám podle toho, jak dobře plyn nakoupil a jakou nejlepší cenu dokáže zákazníkovi nabídnout. 

Dále jde o distribuční část – tedy poplatky za distribuci, které si určuje distributor a reguluje je zákon, my jako obchodník do toho nemluvíme.

Pak jde ještě o menší, třetí složku, a sice stálý plat za obsluhu odběrného místa. Každý měsíc jde zhruba o 60 až 90 korun. Jde o náklady, které vytváří společnost v rámci zaměstnanců – administrativa, posílání faktur, řešení různých požadavků a tak dále.

A hraje v konečné ceně roli například i to, kde se plyn vytěžil?

Nikoliv. Když obchodníci v Česku nakupují plyn od obchodních partnerů, tak se jedná zkrátka o standardní plyn. Neví, kde přesně se vytěžil, jestli jde o stlačený plyn, nebo byl vytěžen jako vedlejší produkt ropy a tak dále. Obchodují opravdu jen standardní množství megawatthodin na virtuálním obchodním bodu, takže se „nemusí starat“ o to, o jaký plyn jde, nicméně původem bude vždy z 99 procent z Ruska.

Zbytek rozhovoru  si  zájemci snadno dočtou  na původním zdroji. Pro účely  dnešního vydání Kosy  není  podstatný.

Pokusím se o shrnutí  informací, poskytnutých šéfem nákupu plynu Centropolu:

1- ruský plyn  je  pro nás  v podstatě nenhraditelný. Česko je na něm závislé ze  skoro 100%

2- přerušení dodávek  se  rovná katastrofě.

3-   pokud Rusko vypne plyn  v létě, vydržíme  přes  zásobníky  cca  4 měsíce, jestli v zimě, pak 30 dnů, při mírné zimě  dvojnásobek

3- norský plyn není řešením. Jednak  není žádný volný, jednak plynovody  jsou na hraně  svých kapacit.

4-LNG také není řešením protože  není infrastruktura, jak k nám nakoupený  kapalný plyn dopravit.   lze  s ní pracovat  v horizontu  2-3 let nikoliv  dříve

5- kdyby  Rusko ukončilo dodávky, je  ona  tolik vzývaná  evropská solidarita  jen blábolem, protože  každý  by si jel po svém prknu a  soused by jej  nezajímal.

Asi  si  říkáte  – fajn, ale  tohle všechno dávno vím. Správně!  Nicméně  teprve  nyní příjde  to pro  mne opravdu důležité!

tedy  za

6-Česko  a  jeho velkodistributoři plynu a  tudíž  ve výsledku koneční  odběratelé, mají prostě  totál  špatnou kartu, naprostého Smolíka! Velkoobchodní trh je těžce  rozředěn  mezi mnoho dodavatelů,  díky někdejšímu  nesmyslnému rozhodnutí EU a následně  Topolánkovy  vlády o  otevření trhů s  energiemi,  takže   i  ti největší z nich  jsou  příliš  malými subjekty, aby  mohli vyjednávat  napřímo s  Gazpromem.  Centropol  to zkusil a  Gazprom  mu  nabídl  dodávku o objemu  odběru,  který představuje celoroční spotřebu České republiky!!!! Menší množství není ochoten kontrahovat.  Což  znamená  za

7- že  všichni  velkoobchodníci s plynem v Česku MUSÍ překupovat  plyn od  těch, kdož  jsou dostatečně  velcí, aby  obchodovovali s Gazpromem napřímo. Za úplně  jiné ceny,  než pak prodávají nám. Klasicky  německé firmy Uniper nebo  RWE A  ti neváhají si přirazit v ruské ceně  nějakých  200-300%!!!!!!. Český dodavatel energií to ještě zvětší o svůj  zisk! Takže  platíme jedny z nejvyšších cen  za plyn v Evropě. Výsledek  toho,  že  žádný  český  subjekt  není dost velký , aby  nakupoval  sám.

8-lze  namítnout , že  by to snad  šlo nějak řešit. Zejména  když Slovensko  disponuje  polovičním počtem obyvatel a Maďarsko stejným a přece  tam odběratelé platí za plyn nesrovnatelně  méně!  Jistě,  taková  cesta pro republiku  existuje.  Stačilo by, aby  se  domluvili  všichni tuzemští velkoobchodníci s plynem nebo alespoň  ty  rozhodující a nakupovali plyn  z Ruska jednotně.  Což  je nemožné,protože  zde napřímo operují  dcerky německých velkoodběratelů  a jejich matkám by  se  tak tragicky  snížil nikoliv zisk, nýbrž doslova vejvar z Česka.. Takže  to je neřešitelné, leda, že by

9-do byznysu  vstoupil stát. A vytvořil svého  velkonákupčího plynu pro celou  ČR od  nějž by  pak  překupovali plyn  pro koncové zákazníky  zde  fungující  distributoři.Což by opravdu mimořádným způsobem srazilo  cenyy pro domácnosti i průmysl.  Takhle  nějak to  určitě  nakoncipovali  v Maďarsku  protože  jen tak  Maďarsko dokázalo s  Gazpromem uzavřít odběratelskou smlouvu  na  15 let  za ceny, o kterých se nám ani nesní. Jenže  to by předpokládalo že

9-stát nebo jeho specializovaná  nákupní  firma  bude napřímo jednat a následně kontrahovat   s nenáviděným Ruskem, což je  pro současné Obludárium  zcela nemyslitelné. Takže  nás nechají  klidně finančně  vykrvácet  nebo zmrznout. Naše  svobodná  volba! Žijeme přece v naší jedinečné demokracii, kde každý si zvolí  svou optimální variantu. Prostě  – s Putlerem se nejedná!!! Nemluvě o  tom,  že  stát  by  i dnes mohl pro své občany, co s e týče plynu  udělat  daleko více  než  činí. Viz  za

10- firma RWE Gas Storage CZ je největším provozovatelem plynových zásobníků v Česku. Zásobníky pojmou 2,7 miliardy metrů krychlových plynu, což odpovídá spotřebě České republiky za dva zimní měsíce, vypsala  před  časem tendr na prodej  právě těchto zásobníků. Nějaký  čas  se spekulovalo, že  je koupí  ČEZ, který  ze  70%  vlastní Česká republika. Dávalo by  to smysl. Velký. Jde  o strategické zařízení  zvláštní důležitosti s jedinečným významem pro ČR a její energetickou bezpečnost. A  i cena  očekávaná prodejcem -12,3 miliardy korun se  jeví jakž takž  přiměřená.  Zejména při současných ziscích  ČEZu.  Jenže  ČEZ, zřejmě  se  souhlasem  vlády /nebo z jejího nařízení/ nabídku ani nepodal!!!!  Takže to koupí nejspíš multimiliardář  Křetínský. Ví proč!  Protože  se  plynárenský byznys  bez zásobníků  neobejde. A  bude to on, kdo zinkasuje  každý  rok  skladovací poplatky od pronajimatelů. tučné skladovací poplatky, dodejme. Jenž my  ve svých  fakturách  zacálujeme. A  jistě na tom  mohutně  vydělá. Kdyby zásobníky patřily  ČEZu, pak by  stát  dostal nástroj, jak regulovat , v případě tuto složku konečné ceny plynu a kdyby nereguloval, pak přes  daně  a dividendy  dostane,  vzhledem k majoritnímu vlastnictví  společnosti nějakých  75% z čistých výnosů. Což je pro občana  také plus. Ale především – vlastnictví  zásobníků by jednak státu dodalo nástroj strategického  řízení a vedle  toho také  je  naprosto nezbytným předpokladem pro to, aby  stát, po vzoru  Maďarska, až někdy  se k vládě  dostane  nějaká  myslící vládní  squadra, stát  centralizovaně  uzavřel  dohody  o dodávkách plynu po vzoru Maďarska. Ale  oni radši přenechají doslova  kritickou infrastrukturu, vybudovanou kdysi dávno za peníze  nás  všech místnímu oligarchovi, aby  nás  doslova  dojil každý  den. ?ísto toho, aby  stát  kryl životní zájmy  svých občanů!

Nikoliv  kvůli  závěrům 1-5 , nýbrž  6-10 jej čtete  tenhle článek. Aby  jste  měli jasno,, proč platíte  a  zejména  v budoucnu zaplatíte  ty  naprosto nehorázné, ba likvidační účty  za plyn. A také abyste věděli, proč  soubor  Fialových trapáků nazývám obludáriem. Oni radši  než  něco zásadního a  rozumného  učinit  pro občany , preferují  bigotní politickou zaslepenost kvality  islámského extrémismu a než opravdu účinné kroky, tak radši  vymýšlí  chudinské energetické tarify. Které, podle  toho  jak to čtu mají jediný cíl – nikoliv pomoci lidem s energetickou drahotou, ale psychologickým trikem je  donutit , aby  sami  si snížili objem plynu. Když už je  z Ruska! Ale o téhle manipulaci  více jindy,  až těmi chudinskými energetickými tarify   vylezou  ven. Už to nosím zkoncipované  v hlavě. A předposílám,  že ten nápad  myslel  nějaký opravdu  hodně šikovný marketér!