Je to liberalismus, je to smrt …

Ze sebevětšího utrpení může člověka vysvobodit samozřejmě pouze smrt, která je to nejsilnější, co bůh stvořil, říká Talmud. V nejlepší podobě, když anděl smrti udeří ve spánku nebo v případě evropskounijního státníka, jak řekl bývalý český prezident když komentoval havarii letadla polského prezidenta, lepší konec si státník přát nemůže. V každém případě je nejlepší, když o konci člověka rozhodnou řekněme metafyzické zdroje, konečně člověk od prozřetelnosti dostal úžasnou kapacitu, jak ulehčit bližnímu utrpení, lásku. Evropskounijní NATO svět má totální deficit této kvality, ale oplývá soucitem bez hranic.

Žijeme v období nejtrapnější civilizační periody, konzumní lenost západní společnosti rozložila nejen fyzis člověka, ale paralyzovala i jeho ducha a pustit tohoto mravně devastovaného ducha k posteli stárnoucí populace, může vyvolat běsy typu gaskammer. Utrpení spojené s koncem člověka nepatří do ideové výzbroje západní společnosti, tato zahnívající společnost už není schopna najít vize, které by dávaly životu smysl. Bez nějakých požitků a jak je v dnešní epoše normou, i tyto požitky jsou sugerovanou fikcí, nemá život smysl. Covidová pandemie nebezpečně zpřístupnila oblast konce člověka politickému managementu a televiznímu převyprávění. Jde z toho hrůza. V zemích, kde euthanasii zákon dovoluje se pozoruje permanentní růst počtu lidí, kteří ze světa odchází tímto způsobem. Stoupenci euthanasie operují celkem triviálními argumenty, jde o asistovanou smrt převážně starých lidí, kteří trpí neléčitelnou patologií, která jim způsobuje nesnesitelné utrpení. V liberalismu musí mít všechno formální garanci svobody a práv člověka, tedy v tomto případě jde o svobodu člověka na smrt nemocného a zrovna v tomto případě je celý západní liberalismus nejtrapnější a nejsměšnější. Euthanasie není žádným izolovaným jevem, ale musí se chápat, jako jeden z aspektů degenerovaného vývoje západní společnosti.

V Revue Éléments pojmenoval Nicolas Degroote úvahu o euthanasii: Je to liberalismus, je to smrt. Ve Francii podle průzkumů 75 % lidí favorizuje euthanasii, ale absurdně je proti 85 % pečovatelů v domovech pro přestárlé a 97 % nemocných. Tedy ti, kterých se to netýká, jsou pro euthanasii. Euthanasie je dovolena v Belgii a v Kanadě, v Kanadě dnes 3,5 % umírajících volí tuto cestu, ale roční nárůst tohoto procesu je 30 %. Velmi rychle se rozšiřuje interval smrti, od 2014 v Belgii praktikují euthanasii u dětí, od 2023 se v Kanadě otvírá pro duševně nemocné. V Belgii se pozoruje zajímavá společenská evoluce, 40 % Belgičanů si nepřeje, aby z ekonomických důvodů stát financoval zdravotní péči lidí starších 84 let. Euthanasie není totéž, co sebevražda, je to návrh státu, ovšem od návrhu zástupců státu v bílých pláštích kolem postele nemocného k nátlaku, je jen krůček. V kanadské výroční zprávě o euthanasii se píše, že počet kandidátů roste, a jako legitimní motiv se zmiňuje materiální zatížení rodin těchto těžce nemocných. Úřednící nemají skrupule vyčíslit, že 1 200 euthanasií ročně navíc ušetří státu 149 milionů dolarů. Čím dál víc se demaskuje hlavní důvod euthanasie, státní opatření, jak čelit stárnutí populace. Euthanasie dopadá právě na sociálně nejslabší populační skupiny, které nemají prostředky na dobré privátní kliniky. V liberálním světě vládne bůh mamon. Být pro euthanasii znamená být pro euthanasii chudých. Euthanasie znamená se zdravotním a mediálním propagačním materiálem v zádech vybízet lidi, aby ze světa odešli touto cestou. Euthanasie je velkým civilizačním posunem od biblického “nezabiješ” a od řeckého “záměrně nikomu nepřivodíš smrt” Hippokratovy přísahy.

LIBOR ČÍHAL

(8 votes, average: 3,50 out of 5)

Loading...