Jsme oběť řetězců! Šichtařová zesměšnila Fialu

Především, za mne to dává najevo odtrženost premiéra od reálných problémů, uzavřenost v jeho intelektuální bublině. Přesně jak ukazuje vtip, který jste mi ukázal: Tohle přeci většina lidí ví už roky! Sama jsem na otázky novinářů na tohle téma odpovídala už nesčetněkrát. Premiér asi chtěl ukázat, že se „zajímá o problémy normálních lidí“, ale ve skutečnosti tím předvedl, že o těchto problémech nic neví. A já osobně v tom vnímám ještě jednu věc, takový náznak manipulace: Totiž ono to vlastně bylo stylizování se do role oběti a ukázání prstem vágně „na někoho“, kdo má být viníkem trablů lidí. Premiér nikdy nemá ze sebe dělat oběť! Never ever!

Jeden z ekonomických poradců premiéra Štěpán Křeček pro Rádio Impuls posléze uvedl, že si tím Petr Fiala vytvořil předpolí pro jednání se zahraničními dodavateli a že je chce donutit k tomu, aby se k českým zákazníkům chovali stejně, jako se chovají k Němcům. Nynější stav je prý dán tím, že se u nás za dlouhá léta vytvořily obrovské subjekty, které mají dominantní postavení na trhu, což vede k nízké konkurenci. Jak ale docílit toho, aby další řetězce a dodavatelé vstupovali na náš trh a aby vytvořili větší konkurenci, což považuje premiérův poradce za stěžejní cíl pro to, aby na nás zahraniční firmy nehleděly jako na druhořadé zákazníky?

Zase: fňuk, fňuk, jsme oběť řetězců! Oškliví, zlí kapitalisté a podnikatelé mohou za to, že se máme špatně a že máme drahé potraviny!

Hádejte, budete mít dražší kafe – na Sněžce, nebo v motorestu na frekventované silnici? Asi na Sněžce, že? Bingo! A víte proč? Protože ho tam nějak musíte dopravit. Protože máte omezené skladovací kapacity. Protože jako podnikatel podstupujete riziko, že zrovna bude mizerné počasí a nevyšplhají k vám zákazníci… Jinými slovy, cena není nějakým potměšilým trikem obchodníka, jak zákazníka sedřít z kůže. Cena je výsledkem nabídky a poptávky. A teď se vraťme k naší slavné nutelle.

Co asi může ovlivňovat cenu v případě takové pochutiny? Jsou to věci jako velikost trhu, riziko nevyprodání zásob, DPH, daň z příjmu právnických osob, ochota klientely nakupovat, chuťové preference, míra šikany státního dohledu, který vám prodražuje podnikání (třeba v minulosti skrze registrační pokladny) a tak dál. To všechno jsou věci, které ovlivňují náklady, riziko, a tedy cenu. Každý obchodník chce prodat, každý chce nastavit cenu tak, aby maximalizoval zisk. A váš zisk nemaximalizuje cena nejvyšší možná, ale naopak cena, za kterou koupí co možná nejvíc lidí. Pokud by obchodník věděl, že bude mít větší zisk, pokud sníží cenu, protože koupí víc lidí, udělal by to! Ze svých sobeckých pohnutek by obchodník SNÍŽIL cenu, aby měl větší zisk!!!Takže pokud u nás máme cenu vyšší než v Německu, nemá to vůbec nic společného s nějakým zasednutím si na nás od obchodních řetězců. Je to důsledek celkového nastavení trhu včetně vládních regulací a daní.

V pondělí jsme se od Českého statistického úřadu dozvěděli, že český průmysl v září meziročně klesl o 5 procent, podobný je i meziroční pokles nových zakázek. O den později ČSÚ sdělil, že v září došlo k reálnému meziročnímu snížení maloobchodních tržeb o 4 procenta. Jednalo se už o sedmnáctý měsíc v řadě, kdy obchodníkům klesaly tržby. Co lze z těchto dat vyčíst o aktuálním stavu české ekonomiky a jejím možném vývoji pro nejbližší období?

Recese se bude ještě prohlubovat. Její kořeny jsou už v době covidové. Tehdejší enormní babišovské výdaje z rozpočtu vyvolaly něco, čemu se říká „monetární iluze“. V podstatě to znamená falešný dojem, že jsme bohatí a že si můžeme dovolit investovat. Ale je to jen iluze, protože zboží a služeb se nevyrobilo víc. A pak tato iluze praskla a pomýlené investice jsme začali likvidovat. A v tom stádiu jsme stále ještě. Navíc se k nám propisuje i zpomalení ze zahraničí.

Když jsem si pročítal diskusi pod vaším blogem s titulkem „Zachraňme českou korunu“, zaujal mě odmítavý příspěvek „Raději než korunu zachraňme naši budoucí prosperitu. A ta je ve volném evropském trhu a v euru“. Co si můžeme pod „budoucí prosperitou“ asi tak představit, kdy a čím jí můžeme dosáhnout a jaký vliv na její dosažení bude mít skutečnost, jestli budeme platit korunou, nebo eurem?

V tomto případě se dá říci, že potrefená husa se ozvala. Ten článek totiž byl o tom, že lidé se nechali opít rohlíkem a myslí si, že euro je nějakou zárukou prosperity. A že tato naivní víra je v kontrastu s fakty. Konkrétně ten článek vznikl na základě setkání různých odborných institucí v Senátu Parlamentu ČR ohledně otázky přijetí eura. V podstatě všichni přítomní jsme se totiž shodli na tom, že euro není pro českou ekonomiku v tuto chvíli vhodné. Ba co více, opakovaně zazníval z některých úst názor, že euro by nás ekonomicky poškodilo a vrátilo zpět. Že bychom se začali místo přibližování průměru EU zase vzdalovat.

Jinými slovy, když se sejdou lidé bez fundamentalistického, ideologického zadání, odborně se velmi dobře shodnou. Problém nastává, pokud se začnou ozývat lobbisté a populisté. Pak může začít mediální obraz vypadat úplně jinak. A lidé neznalí faktů a ekonomie se jím mohou nechat snadno ovlivnit.

Vysoké ceny elektřiny vedly německou vládu k rozhodnutí razantně snížit daň z elektřiny pro průmyslové podniky. Konkrétně ze současných 15,37 eura (377 Kč) za megawatthodinu na 50 centů (12,30 Kč) za megawatthodinu. Firmy tak jen příští rok pocítí úlevu až 12 miliard eur (přes 295 miliard Kč). Pro roky 2024 a 2025 bude snížení daně z elektřiny ukotveno zákonem. Vláda tím chce zajistit, aby německý průmysl zůstal v prostředí vysokých nákladů na energie konkurenceschopný. Co si o tom myslet u evropského tahouna ke Green Dealu, který nesměřuje k ničemu jinému než ke zdražení elektřiny?

Německo zdražilo energii nejen samo pro sebe, ale i pro nás, a to hlavně skrze Green Deal. Snížení daní je sice dobré, ale Green Deal to nezruší. Dokud Green Deal ideologicky neodpískáme a nepřiznáme si, že je to slepá vývojová cesta, s energiemi bude stále problém.

V sobotu se konal celorepublikový sjezd Svobodných. Jejich předseda Libor Vondráček na něj „poutal“ prohlášeními: „Nikdy nebudeme hájit ty, kteří se chtějí nechat živit z dávek a dotací na úkor ostatních“. Nebo: „Platy politiků, učitelů, ostatních státních zaměstnanců ani důchody nemohou růst za cenu zadlužení našich dětí a házení klacků pod nohy těm, kteří živí tento stát, dávají ostatním práci a vychovávají budoucí generace“. A dále: „Jsme tu pro ty, kteří chtějí pracovat a tvořit. Pro všechny aktivní lidi, kteří své ruce používají a používali k práci, zatímco jiní je stále jen natahovali ke státu“. Také: „Nejlépe s penězi hospodaří ten, kdo si je poctivě a tvrdě vydělal. Nejhůře stát, který je lacině vyluxoval z rodinných rozpočtů. Místo mocného státu, který vás láká k přisátí ke svému cecku, proto dáváme přednost malému státu a nízkým daním“. Copak může strana s takovými hesly pomýšlet na lepší výsledky než při posledních volbách, kdy ani v koalici s Trikolorou a Soukromníky nepřekročili Svobodní 3 procenta (měli 2,76 %)?

Ano, Svobodní rozhodně mohou pomýšlet na lepší výsledky. A právě nyní mají větší šanci než kdy dříve. Jsou totiž už prakticky jedinou zbylou pravicovou stranou, ostatní šly doleva nebo minimálně do středu. V době totálního rozpadu evropských civilizačních hodnot jsou poslední oázou držící si neochvějně své ideály volného trhu, zásluhovosti, pravice, individualismu, osobní svobody. Není druhá taková strana, nikdo jim nekonkuruje. Všichni ostatní se perou o ještě více populismu. A ti, kdo chtějí volit pravici, si rvou vlasy. Společnost šla hodně nalevo, ale ne celá. Ti, kdo dosud neztratili zdravý rozum, tahle prohlášení beze zbytku podepíší. Svobodní jsou mým politickým černým koněm, který právě v tento okamžik může hodně překvapit.