Když teče do bot

Někdo si to vykládá tak, že Norové na válce a bídě vydělávají. Nemohou mít tušení o daleko vyšší částce, jež musel odepsat z ruských investicích srážející se tzv. ropný fond pro budoucí důchody. Zmínky o tom nalezneme mj. na hospodářském serveru www.e24.no. Přitom vyšší ceny potravin, elektřiny, pohonných hmot, dopravy a dalších nezbytností, kvůli nimž trpí lidé napříč Evropou, stejně platí obyčejní lidé. Stát praská ve švech, navzdory tomu chce od občanů stále více. Politici konečně přišli na způsob, jak ždímat, aby státní pokladna bohatla, a přitom na ně nikdo nemohl.

Norsko nemůže navyšovat těžbu plynu jen tak. Zatím po nových povolenkách pouze o to, co pokryje potřebu 1,4 milionům Evropanů, jelikož Norsko již vyrábí tolik, kolik může. A to ještě před pár měsíci bylo téměř jisté, že se kvůli klimatu postupně přestane těžit. Ovšem než dostanou firmy případně zelenou k těžbě v dalších nalezištích, tak to může trvat i patnáct let. Uvádí to mj. zpravodajský server Nettavisen i další zdroje.

Soutěžení v nezodpovědnosti pokračuje. Norští Zelení chtějí světu rozdávat peníze, jež nechtějí, aby Norsko vydělávalo s argumentem, že se vydělá více, než s čím se počítalo. Podle kritiků by ale mohli Norům vrátit to, o co „pouštěli Norům žilou“ a o co se stát obohatil neprávem. Ale aby takoví politici namísto toho rozdávali své platy, jichž nejsou hodni, to zase ne, kdepak. Podle některých by měli zkoušet minimální důchod.

Spousta organizací i firem od bytových družstev přes odbory a nejrůznější zájmová a volnočasová sdružení odvádí určité procento z tržeb a členských příspěvků Ukrajině, vrací se jim to v podobě připojování veřejnosti a posilování vztahů, ovšem děje se tak v mnoha případech, aniž to uživatelé a členové schválili, což je některými vnímáno jako pramálo demokratické. Poukazuji na holou skutečnost, že v současnosti zuří po světě kolem čtyřiceti ozbrojených konfliktů. Taková jemenská tragédie s údajně 260 000 zabitými dětmi zcela upadla v zapomnění. Proč firmy, organizace a další neposílají peníze i ostatním obětem, včetně těch, kde nějaký Američan, jenž sám sedí v naprostém bezpečí, řídí dron nad některou ze „znepřátelených zemí“, dron, který v zájmu té „dobré“, “správné” a “vychvalované” nenávisti zabíjí i civilisty a ničí jejich majetek?

Stále to lidem šrotuje v hlavách poté, co se rozhořel složitý spor o to, zda bylo dobré, či špatné, neetické, nesoudné a nezodpovědné, že Anne Lindmoová ve svém zábavně-poučném pořadu zaměřeném na složité životní zkušenosti v uvolněné atmosféře ve veřejnoprávní televizi udělala rozhovor se dvěma 17letými, údajně traumatizovanými Ukrajinci, jimž mohla ublížit, spolu s osobou, která jim do Norska pomohla. Některým to připadalo jako empatický, citlivý rozhovor od srdce, kde dotyční ovládaným tónem povyprávěli svůj příběh o tom, jak byli odděleni od svých nejbližších a dostali se do Norska, jiní jim podsouvali retraumatizaci. Byl jejich stav zvážen předem? Pro některé je dobré pojmenovávat si zlé pocity a zážitky. Ovšem měli tito skutečné přání vyprávět svůj příběh a natolik byli odolní? Moderátorka jim nedovolovala hovořit o tom, co sami chtěli a co bylo pro ně podstatné sdělit, nýbrž byli neustále přerušováni a naváděni k tomu, co má vyšší zábavnou hodnotu. Podle reakcí /vypadali, že nevěřícně zírali a nechápali, proč je někdo „zatáhl“ do studia a úsudek je zapojit byl pošetilý. Lidem připadali jako bizarní exponáty výstavy, zatímco se nad jejich hlavami o nich a bez nich mluvilo norsky. Někteří vyčítají norské mládeži to, že nemusela ani přibližně prožít to, co ukrajinská mládež. Ovšem nikdo neví, co v nás je, dokud nemusíme zmobilizovat veškeré síly, jež máme. Někteří ale ve vlastním obýváku nesnesou realitu/tragédie jiných a narušení navyklého cyklu chleba a her v nejlepším vysílacím čase v pátek večer.

Světová masmédia i veřejnost doteď nevnímala, kolik uprchlíků Norsko odevšad přijalo. Někteří z těch z Afriky a Asie, jež dostávali vše díky norským daňovým poplatníkům se začali obávat o vlastní výhody a postavení, a hlavně o to, aby Norsko nezměnilo kurz a začínalo přijímat více Ukrajinců na úkor lidí ze zbytku světa. Takové rozlišování by prý bylo rasistické. A to přesto, že nedůstojné Norsko nemá kapacitu starat se ani o etnické Nory s velkými trémy či jinými problémy. O tom si může každý, kdo umí norsky přesvědčit sám, jelikož jde o exponované téma s přebytkem důvěryhodných svědectví všude možně v místních masmédiích.

Na sociálních sítích panuje mnoho diskusí o tom, čím se liší Ukrajinci od migrantů třeba z muslimských zemí. Obrázek je poněkud složitější a mnozí zapomínají, že některé z nejpočetnějších skupin vězňů a vyhoštěných jsou žel původem zrovna ze zemí střední a východní Evropy. Pro Nory sympatické je ale to, že zatímco muslimští muži prchají a nechávají doma ženy, děti a starce, u ukrajinských běženců je to zatím obráceně a vesměs se chtějí vrátit domů, jakmile to bude možné. Ukrajinský velvyslanec v Norsku varuje ukrajinské utečence: Norsko je daleko, sem se nedostane jen tak. K tomu je to jednou z nejdražších zemí světa. Podle citovaného Ukrajince a listu Vårt Land Norsko není na uprchlíky připraveno. V uprchlickém středisku v Råde nedaleko Osla se již šířila covidová i necovidová nákaza, navíc si běženci stěžovali mj. na špatné jídlo, chaos, zacházení s nimi jako se zajatci a nekonečné čekání.

Ukrajinci jsou konzervativním, zbožným a nacionalistickým národem. Spatřeno očima progresivního Norska jejich jsou hodnoty zastaralé, nehodící se. Kdyby bývala byla Ukrajina členem EU, naváželo by se do ní opět a zas tak, jak to již léta dělá vůči Polsku a Maďarsku. Přitom to je z oněch hodnot, že Ukraina čerpá svou sílu. Její vůle bránit se je v protikladu k norskému vztahu k vlastnímu národu. My Norové se učíme, že jsme rasisté (a jací!), naše země je všech, naše kultura je budována na bílé nadvládě a Norsko jakožto domov a země Norů je pouhou konstrukcí a nemáme být z ničeho hrdí, jelikož vše je stejně společné a původně převzato odjinud. Rozdíly mezi norským a ukrajinským národem se staly více než zjevnými.

Podle nejrůznějších norských sdělovacích prostředků se v tamních firmách již začíná propouštět, byly na ruských zákaznících celkem závislé, jako třeba některé loděnice a společnosti poskytující služby rybářům. Nejvíce se to týká kraje Finnmarky, kam jezdí mnoho Rusů nakupovat. Jen v okrese Sør-Varanger může kvůli sankcím přijít o práci šest set lidí a to je teprve začátek. Zatím ještě ruští rybáři mohou v Norsku předávat ke zpracování úlovky ryb, ovšem záhy může dojít k tomu, že Rusové již nebudou schopni zaplatit za pohonné hmoty, vybavení, opravy atd.

Rusové jsou častováni nadávkami, začaly útoky i na ruské děti, brzy dojde k vraždám proto, že někdo kolem sebe uslyšel ruštinu. Odmítají je ubytovat i tankovat jejich lodě, přerušují se dlouholeté kontakty, ruší se smlouvy o spolupráci. Učitelé jedné autoškoly se podle několika masmédií ptali svých ruských žáků na jejich postoj k Putinovi a norská tajná služba „lustruje“ postoj Rusů žijících v Norsku vůči invazi na Ukrajinu. Jejich kontrolní otázkou měla být „Mělo by podle vás Rusko zabrat celou Ukrajinu?“

Norové se obávají eskalace konfliktu a začínají kromě jódových tablet skupovat konzervy ve velkém, ale i balenou vodu (!). Poněkud vágně se vojenští odborníci šíří o možných útocích Rusů na plošiny na těžbu ropy a plynu. Ještě je na to velmi brzo, nicméně se někteří pomalu začínají obávat, že to budou mj. Norové, a ne za zkázu zodpovědná země, jež se budou nemalým podílem přispívat na rekonstrukci všeho zničeného na Ukrajině.

I tak se budou i nadále ze severonorského ostrova Andøya vystřelovat americké výzkumné střely mj. zkoumající polární záři. Uvádí to mj. deník Nordlys. V severním Švédsku s tím z obav z provokace Rusů za současné bezpečnostní situace přestali. V r. 1995 dokonce jedna taková výzkumná střela kvůli špatnému výkladu/záměně s vojenskou střelou málem vyvolala jadernou válku. Bylo to několik dlouhých, intenzivních minut, než Rušům došlo, jaká byla zář mimořádně velká, třifázová střela, jež měla dopadnout 330 km severovýchodně od Špicberk. Od té doby se vylepšovaly rutiny hlášení výstřelů předem.