Ke stále ještě nekončící inflaci

Nízká nezaměstnanost není u nás způsobena nedostatkem lidí, není vyvolána demografickými faktory. Je způsobena iracionální politikou ekonomickou, energetickou, sociální. Je způsobena absurdním financováním – státem – spousty neproduktivních pracovních míst, čímž je navíc vytvářen fenomén jinak nezaměstnatelných lidí (občas vtipně nazývaných lumpeninteligencia), lidí, kteří se jen „vezou“, kteří nic neprodukují. (V těchto sférách by mohl Stanjura škrtat snadno, ale on dobře ví, že by tito lidé spustili ohlušující křik v médiích a na sociálních sítích. Proto neškrtá.)

Vysoká inflace, i přes její pokles v posledních měsících, tu je. Je silně podceňována role inflačních spirál, cenové a mzdové „nákazy“, cenového vzlínání, všeobecného vědomí, že se inflaci, znehodnocování našich vlastních peněz, člověk nesmí bránit. Vzniká tím vážná nemoc celé společnosti. Náš ministr zemědělství tak dlouho a tak bláhově hledal viníka zvyšování cen potravin, až byl nalezen nový ministr. Hledal jméno viníka. Hledal ho mezi zemědělskými producenty, mezi potravináři, mezi velko a maloobchodníky (a dovozci), což bylo hledání marné. I když asi nejen proto, v průběhu psaní tohoto textu přestal být ministrem.

Viník nemá křestní jméno, ani příjmení. Viník se jmenuje inflace. Ministr měl hledat příčiny, které inflaci způsobily, ne konkrétního člověka.

1. Viníkem je politika centrální banky v čele se Singerem a Hamplem v éře jejího tzv. kursového závazku, kdy v polovině minulé dekády bojovala s neexistující deflací (a vytvořila nadměrné množství peněz v oběhu).

2. Viníkem je minulá, tedy Babišova, Schillerové a Maláčové vláda, která svou absencí jasné ekonomické politiky a pod tlakem médií i opozice nebyla schopna ubránit státní rozpočet (a která se sama rozhodla, že musí „maláčovat“ a nikoli předcházet inflaci).

3. Viníkem je dnešní Fialova a Stanjurova vláda, která – ač vstupovala na scénu už v éře všeobecného povědomí o hrozivé inflaci a o rozvráceném státním rozpočtu – za 22 měsíců od voleb v říjnu 2021 neudělala s makroekonomickou situací prakticky nic. Jen opět maláčuje.

Chování dnešní pětikoaliční vlády není překvapivé. Že bude takové, jsme mnozí věděli už minutu po posledních volbách. Dnešní vláda je produktem éry pokrokářské liberální demokracie, je produktem znevažování role politických stran a tím i normálního fungování parlamentní demokracie, je produktem oslabení národního (nebo kolem národa budovaného) státu, produktem nezodpovědného nadstátního uvažování a myšlení, produktem nepokory vůči lidské přirozenosti, zdravému rozumu a historii, je ignorováním obrovského bohatství lidské zkušenosti. Minulost je progresivisticky považována – v rozporu s celým dosavadním vývojem lidstva – za něco, co je třeba překonat a ne za něco, v čem je třeba pokračovat.

V takto vyvolané změně myšlení hledejme viníka dnešního neradostného světa. I viníka naší dnešní inflace. Nehledejme ho v zavírání kohoutků ropy či zemního plynu (což jsme si stejně sami způsobili), nehledejme ho u zisk maximalizujících výrobců mléka nebo u – prý minulými vládami favorizovaných – „velkých“ zemědělských firem, které údajně znemožňují, aby bylo naše dnešní zemědělství v rakousko-holandské kvalitě. Nehledejme ho ani u logicky se chovajících obchodních řetězců.

Hledejme ho v Bruselu, v Davosu a u fanatiků zelené ideologie. Hledejme ho u podněcovatelů ukrajinské války (čímž myslím jedince typu paní Černochové). Hledejme ho u pirátského myšlení. Hledejme ho u myšlení „starostovského“ i topkovského. A hledejme důvody, proč se stalo i myšlením odeesovským.

Nehledejme ho ani u mimořádných zloduchů, se kterými v pokleslých filmech bojují hrdinové typu Jamese Bonda, ale ani u organizátorů demonstrací na Václavském náměstí. Ti se – rozumně či nerozumně, šikovně či nešikovně, promyšleně či nepromyšleně – snaží nahrazovat nefungování politiků a médií typu České televize a svou aktivitou se snaží vyjadřovat pocity obrovského množství frustrovaných lidí. Nikdy jich u nás nebylo tolik, jako nyní.