Konec března překonal i „syndrom Ukrajina“

Za letošní první čtvrtletí vykazuje hospodaření vlády rekordní schodek ve srovnání s úvodními třemi měsíci roku celé historie České republiky od roku 1993. Deficit státního rozpočtu totiž ke konci března činil 166,2 miliardy korun, což překonalo až dosud nejhlubší schodek 125,2 miliardy korun z prvního čtvrtletí roku 2021 ve výši 125,2 miliardy korun. Přesto podle premiéra Petra Fialy vláda stále směřuje k dodržení schodku státního rozpočtu 295 miliard korun a ministerstvo financí počítá, že během roku se bude rozpočet stabilizovat. Mají tato očekávání reálný základ?

Osobně si myslím, že schodek dodržen nebude. Vláda totiž podle mého odhadu opět nadhodnotila hospodářský růst, nadhodnotila příjmy rozpočtu, ale současně podhodnotila výdaje. To je ostatně takový obvyklý nešvar většiny vlád při sestavování rozpočtů. Problém je, že státní rozpočet produkuje tak vysoké deficity, že nyní již přispívají ke zvětšování inflace. Namísto toho, aby vláda inflaci brzdila, dělá pravý opak.

Maloobchodní tržby zaznamenaly v únoru meziroční pokles o 6,4 procenta, ale předpokládal se jejich propad až o sedm procent, přičemž se jedná o nejslabší meziroční propad od loňského září. Zvýšilo se ale tempo poklesu tržeb za prodej potravin. Lidé vyhledávají akční nabídky a nakupují nejlevnější produkty z daného sortimentu. Už čtrnáct měsíců v řadě propadají tržby internetových obchodů. Co z těchto výstupů z údajů o maloobchodních tržbách vám připadne nejzajímavější?

Nejzajímavější, byť nikoliv překvapivá, je ta neustálá sestupná tendence. Ukazuje to, že lidé v průměru chudnou. Inflace je totiž tak vysoká, že zisky firem a platy zaměstnanců nestíhají tuto inflaci kompenzovat, takže vlastně v průměru chudneme, snižuje se naše životní úroveň. A teď si to porovnejte s faktem, že vláda vlastně tuto inflaci dál zvyšuje, jak jsme před chvíli řekli. Takže vlastně vláda – možná nevědomě – k tomuto chudnutí přispívá. Ekonomické prostředí aktuálně prostě není nastavené tak, aby se inflace opravdu razantně snížila, ani aby se nastartoval ekonomický rozvoj.

Podle čerstvě zveřejněných údajů Eurostatu začaly ceny bytů v ČR v posledním čtvrtletí minulého roku klesat. Ve srovnání s předchozím kvartálem se snížily o 2,2 procenta, a zaznamenaly tak první pokles za posledních devět let. Pokles cen zaznamenalo i dalších 14 zemí EU, některé už podruhé za sebou a ještě navíc daleko rychlejší. V Dánsku 10 procent, ve Švédsku necelých 7 a v Německu 6 procent. V meziročním srovnání šlo v Česku ale pořád ještě o růst, a to necelých 7 procent. Realitní trh však u nás téměř zamrznul. Co a kdy ho oživí a co bude v nastalé situaci výhodnější: kupovat, nebo prodávat?

Realitní trh zůstane zamrznutý ještě hodně dlouho. Až na výjimky, kdo chce prodávat, čeká, až ceny zase porostou. Kdo chce kupovat, čeká, až ceny ještě víc klesnou. Do toho banky kvůli regulaci ČNB skoro přestaly poskytovat hypotéky, a naopak klienti bank hypotéky ani nežádají, protože jsou nyní velmi drahé. To rozhodně není situace, za které by se nyní dal nastartovat růst cen nemovitostí. Ten pokles bude ještě nějakou dobu. Paradoxní – a smutné – na tom je to, že navzdory prognóze, že ceny ještě budou ve většině lokalit klesat, když s klienty rozebíráme, kam investovat, přesto většinou dojdeme k tomu, že nemovitosti stále nejsou zcela špatnou volbou, protože se na ně musíme dívat relativně – jejich pokles je relativně nejmenší ve srovnání s jinými typu investic, zejména finančních aktiv.

U vlastního bydlení ještě zůstaneme. Predikce České spořitelny ukázala, že bude dostupné jen asi pro dvacet procent nejvíce vydělávajících Čechů. Právě to přivedlo firmu k myšlence stavět nájemní byty. Pronajímány budou s 20procentní slevou na nájemném proti tržní úrovni v dané lokalitě a náklady na nájemné budou představovat méně než 30 procent disponibilního příjmu cílové skupiny. To jsou zaměstnanci v podpůrných profesí z veřejného sektoru, tedy učitelé, policisté či zdravotní sestry. Mají se lidé připravit na život v nájmu, jak jim Česká spořitelna doporučuje, a co tato změna může z celospolečenského pohledu přinést?  

Zatímco poslední dekáda znamenala velký příklon k vlastnickému bydlení, naopak dekáda další bude znamenat příklon k nájemnímu bydlení. To s sebou ovšem ponese i to, že také nájmy porostou. Vlastně se dá říci, že kdo tu možnost měl a byl prozíravý, vlastní bydlení již během posledních 10 let zakoupil. A ti, kdo tu možnost neměli, jako třeba mladí lidé, teď budou mít velký problém na bydlení dosáhnout. Z celospolečenského pohledu to samozřejmě přinese sociální pnutí.

Cena zlata v týdnu stoupla na nejvyšší hodnotu od loňského března, když překonala důležitou hranici 2000 dolarů, což je v přepočtu téměř 43 tisíc korun za troyskou unci (31,1 gramu).  Co především pomohlo zvýšit atraktivitu zlata? Posílily i další drahé kovy. Jak zajímavou investicí by v tuto chvíli bylo nejen zlato, ale kupříkladu i stříbro, které stouplo o více než tři procenta?

Ten důvod je naprosto jasný, tím důvodem byly obavy z pádů bank. Já sama jsem měla zhruba před rokem, tedy po začátku války na Ukrajině, pocit, že tak velký zájem o zlato jsem ještě nezaznamenala, ale to, co se dělo na konci března, „syndrom Ukrajina“ dalece překonalo. Zaznamenávala jsem od klientů až čtyřnásobnou poptávku proti dlouhodobému normálu, a to co do frekvence i nakupovaných objemů.

Pokud jde o stříbro, tady bych byla opatrnější. Zlato je především tzv. „drahý kov“, nikoliv ve smyslu vzácnosti, ale jako terminus technicus pro fakt, že procentuálně má vysoké využití ve šperkařství, numismatice, a hlavně jako devizové rezervy. Zlato je totiž mezinárodně uznáváno jako platidlo. Funguje jako uchovatel hodnoty, chová se spíš anticyklicky, tedy roste v okamžicích růstu napětí na finančních trzích. Naproti tomu jiné vzácné kovy, od stříbra, přes platinu, až po palladium, jsou především průmyslové kovy. To znamená, že nemají mezinárodně status platidla, mají využití zejména v průmyslu, proto se chovají procyklicky – při konjunktuře, když se průmyslu daří, roste jejich cena. Na tyto průmyslové kovy včetně stříbra je uvalena DPH, na investiční zlato nikoliv. Na průmyslové vzácné kovy je vhodné spekulovat ve smyslu spekulace na růst ceny. U zlata je vhodné koupit a držet pro zachování hodnoty.

Ale vzhledem k tomu, že podle mého názoru to největší pnutí kolem bank je teprve před námi tak v horizontu dvou let, také poptávka po zlatu ještě zdaleka neřekla poslední slovo.

Velikonoční povídání uzavřeme úsměvně. I když, jak se to vezme. Prezident Petr Pavel se veřejnosti měrou vrchovatou předvádí na sociálních sítích i v médiích fotkami i videi. Nechal se i natáčet, jak jede za kancléřkou chodbami Hradu na koloběžce a hledá ji. Jde o připomínku Václava Havla, který po svém zvolení po hradních chodbách bloudil a také jezdil na koloběžce. Od hlavy státu však kromě Pavlem zdůrazňované vitality očekáváme i solidní intelektuální schopnosti, i proto, že polistopadoví prezidenti byli vesměs intelektuály. Nebo jsme se posunuli natolik, že by nám na Hradě stačil atlet, desetibojař nebo kulturista bez jakékoli originální myšlenky?

Já mám pocit, že lidem už dneska stačí na jakémkoliv vysokém postu jenom dobře vypadající Kašpárek, čím lépe vypadající, tím lépe, a čím méně vlastních názorů má, tím také lépe. Takže není divu, že se pak politici pokoušejí do takové šablony stylizovat. Jen tak mimochodem, jedním z důvodů dnešních problémů bank je to, že do řady centrálních bank světa byli místo dřívějších bankéřů a monetárních ekonomů dosazeni právě tací Kašpárci.