Masová migrace je stále vážné téma. Nezapomeňme na to! |

Sdílet článek:

Německý týdeník Junge Freiheit se ve své obsáhlé příloze s názvem Děti zítřka zevrubně věnoval tématu migrace. Na celé řadě grafů přinesl – nejen pro německé čtenáře – řadu varovných dat. Například: zatímco v roce 2007 žilo v Německu 6,7 milionů cizinců, v roce 2021 už to bylo 11,8 milionů (Německo mělo ke konci roku 2021 83,2 milionů obyvatel), v témže časovém období se počet žadatelů o asyl zvýšil z 0,5 milionů na 1,9 milionů. Nebo: na mapách Německa, Velké Británie a Francie tento týdeník porovnává podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel těchto zemí. Suverénně nejhůř z tohoto srovnání vychází Německo – a to především jeho západní a jižní část. Na příklad v Offenbachu (Hesensko) tvoří podíl cizinců na místním obyvatelstvu už zdrcujících 44 %, v Mnichově a Frankfurtu nad Mohanem 31 %. Oněch 31 % mají v Británii „jen“ některé části Londýna (Kensington a Chelsea), ve Francii „pouze“ pařížské Seine – Saint – Denis.

Co z těchto několika vybraných čísel vyplývá? Pokud jsme si mysleli, že nejhůř je na tom s migrací Francie, pak náš německý soused se nachází, podle využitých dat Spolkového statistického úřadu, v podstatně horší situaci. S Německem nejen sousedíme, udržujeme s ním stále těsnější vazby. Měli bychom proto rychlé a dramatické proměny v populaci našeho souseda brát vážně. I pro nás to bude brzy vážný problém.

Letmo bychom si měli všimnout, že o víkendu proběhly v sousedním Rakousku prezidentské volby. Letmo proto, že na jejich výsledcích není mnoho co komentovat. Byly očekávané a nezajímavé. Vyhrál a mandát obhájil stávající rakouský prezident a bývalý předseda rakouských Zelených levicový „světoobčanský“ liberál Alexander Van der Bellen. Byl, svým způsobem, společným kandidátem levice a lidovců (nazvat rakouské – stejně jako české – lidovce pravicí by bylo odvážné tvrzení), proto ona jednoznačnost jeho vítězství. Letos nebylo třeba „čarovat“ s „nelepícím lepidlem“ na obálkách pro korespondenční hlasy, jak tomu bylo před šesti lety, kdy kvůli silným podezřením ohledně machinací s volebními výsledky muselo být druhé kolo prezidentské volby zcela zrušeno.

Přesto si lze z letošních rakouských prezidentských voleb odnést nějaké poučení. Další skličující potvrzení faktu, že drtivá většina (nejen rakouské) veřejnosti si myslí, že stále není tak zle, že se dá pokračovat ve starých vyjetých kolejích, že není třeba měnit zabíhající se „zelené“ radikalismy Green Dealu – jakkoli právě ony jsou hlavní příčinou energetické krize. Ba, co víc. Rakouské voliče nepřiměl k předvolebnímu zamyšlení ani rakouský deník Kurier, když před nedávnem varovně referoval, že pro dvě třetiny žáků vídeňských základních škol již není němčina mateřským jazykem… Tolik na okraj dalších v řadě voleb s beznadějnými výsledky.