Máte v rukou stradivárky a hrajete na nich jako šumaři |

Sdílet článek:

Citát pochází od překladatele a lingvisty Pavla Eisnera (1889-1958), který napsal knihu o českém jazyce Chrám i tvrz. V současnosti se příliš lehce vzdáváme krás naší mateřštiny a stará slova nabývají nový význam.
Jeden příklad za všechny: Muž už nemůže pohovořit, že jeho přítel to či ono. Slovo přítel nabylo jiného významu, pro někoho ne vždy vítaného.

Ženy v České republice si zřejmě budou moci zvolit nepřechýlenou formu svého jména bez omezujících podmínek. Tento skvělý krok prosadili poslankyně ANO Helena Válková a poslanec Pirátů Ondřej Profant. Konečně se možná zařadíme mezi vyspělé anglicky hovořící země, kde mnohdy není poznat, pokud se uvede jen příjmení, zda se jedná o muže nebo ženu. Rovnost nade vše. Přece jen tady ale stále hlodá červík pochybností. Jestlipak české pokrokové ženy neprovedly v tomto případě střelbu do vlastní nohy, když odhodily tuto určitou výhodu.

Zeptal jsem se manželky, jak by se jí tato novinka zamlouvala. Odpověď Olgy Kašpárek svědčila o tom, že v této otázce nepatří mezi progresivně smýšlející ženy.

Když už jsme u těch Pirátů, (uznávám – jsou vděčné téma. Jak se říká: Dejte jim dostatečně dlouhý provaz a oběsí se sami) Mikuláš Ferjenčík svého času na stránkách magazínu Lui propagoval polyamorii jako formu registrovaného partnerství. Nevědomost hříchu nečiní. Je tam přítomen Amor, tak to bude asi něco s láskou, a té není nikdy dost. Tentokrát možná až příliš. Polyamorie je intimní vtah několika lidí mezi sebou. Za vzájemného souhlasu všech zúčastněných. Což je nejspíš v pořádku. Problém je s Ferjenčíkovou registrací. V poklidu jsme strávili registrované partnerství dvojic a už tu máme registrované partnerství pro celou partu. Za časů našich babiček se tomu říkalo Sodoma-Gomora. Pokrok nezastavíš a české slovo pro tento láskyplný vztah musíme teprve najít.

Posuneme se dál. Nedávno Ferjenčíkův článek z archivu magazínu Lui zmizel. Pochopitelně se vyskytly konspirační teorie naznačující, že zmizení bylo zapřičiněno blížícími se volbami, kdy autor této značně pokrokové myšlenky naznal, že všeho moc škodí a štít kandidáta musí zůstat bez poskvrny. Redakce Lui přispěchala na pomoc: Není to záhada, nýbrž redesing jejich webu. Trochu jsem tápal. Redesing, dresing.

“Čo si Kefalín predstavujete pod takým slovom?” ptal jsem se společně s oblíbeným majorem.
Máme Google, na Kefalína jsem čekat nemusel. Redesing je předělání, přestavění, přepracování, znovunavržení.
Tedy žádný internetový obřad vúdú, jak se zpočátku nabízelo. Proč to neřekli rovnou?

Hezky česky.

Lidské zdroje, dříve tato kancelář mívala poněkud poetický název: Osobní oddělení. Osobně se vám věnovali, byli jste pro ně osoba hodna pozornosti a péče. Ano, někdy předvolání na osobní oddělení, naznačovalo péči přemrštěnou a většinou s osudovým dopadem, ale nic není dokonalé. Dnes jsme lidský zdroj. Hned za soustruhem, elektrickým proudem a naftou. Zdroj, který možno ždímat až do bezvědomí.

Chaplinův dlouhometrážní film Moderní doba z roku 1936 je stále aktuální. Zvláště když k nám dorazila nabízená pracovní pozice Operátor výrobní linky. Působí to vznešeně, skoro jako chirurg. Ve skutečnosti noční můra všech uchazečů o zaměstnání.

A malý skok do dávné předávné historie: V počátečních dobách počítačů nám dělalo trochu problém rozlišit, co je hardware a software. V tomto případě uznávám, že lepší pojmenování nemáme a můžeme si ho ponechat. K tomu rozdílu. Tenkrát jsem dostal radu od zkušenějšího kolegy: Hardware je to, do čeho můžeš kopnout, když nefunguje sofware.
Parádní vysvětlení. Proto prodávám dál, i když to sem vlastně nepaří.

Na Českém rozhlase oznámili, že jistý koncert proběhne open air. Muzikanti budou v aeroplánu? Vím, že ne. To nemohli rovnou říct, že se bude konat venku?

A pak něco, co přímo souvisí se současnou epochou všeobecného podvádění.

Optimalizace výroby. Zejména v potravinářském průmyslu to vyjadřuje, že tradiční kvalitní receptura se řádně ošidí (napadá mě jiné slovo). Totéž se týká i dalších optimalizací. Ať už jsou to třeba daňová přiznání nebo pravda.
Fact-checking. Krásné slovo. Autor diplomové práce o této záležitosti(https://is.muni.cz) píše, že výraz fact-checking musíme používat v anglickém originále, jelikož prý český překlad není dostatečně schopen postihnout celý problém. Opravdu? Kontrola faktů nestačí?

K tomu snad můžeme jen dodat, že i kontrolory je potřeba občas kontrolovat. Jeden náš pilný (factchecker?) se už stal legendou. Přesněji řečeno – jeho omyly jsou legendární.

A nakonec dva anglicismy naše nejmilejší: Hoax a fake news. Poletují kolem nás jako dvě všudypřítomné holubičky. Místo olivové ratolesti však nesou drobné nálože dynamitu.

Tohle je houx, tamto je houx, tudy šel fake news a a houx běžel okolo. Přitom pro obě slova máme minimálně deset výstižnějších a přiléhavějších slov.

Zvláštní kapitolou jsou pak prohlášení a debaty politiků. Jejich jazyk zní jako čeština (někdy), ovšem věty příliš smysl nedávají.
A to by, myslím, pro dnešek stačilo.

Takže: Pane Eisnere, už na stradivárky nehrajeme jako šumaři!

Právě se s nimi chystáme zatopit.