Migrační krize vyvolaná nedostatkem potravin

Na posledním světovém ekonomickém fóru v Davosu se vrcholoví světoví politici shodli, že pokud se nepodaří vyřešit vysokou inflaci, energetickou krizi, změnu klimatu a také nedostatek potravin, hrozí světu globální recese. V této souvislosti je třeba říci, že starému kontinentu nedostatek potravin nehrozí, což mu však hrozí je migrační krize ze stále většího počtu zemí, v nichž z důvodu chybějících potravin hrozí hlad. Tyto před pandemií byly dosud zvyklé importovat základní potraviny přežití, což jsou pšenice a kukuřice z obou států, které jsou v největším vojenském konfliktu od 2. světové války, což situaci ještě komplikuje. Evropští politici na summitech se i proto více věnovali odstřihnutí Ruska od dodávek fosilních paliv pro členské státy EU, protože ho pokládali za vojenského agresora, což se podle nich pokládá, za porušení mezinárodního práva. Teprve nyní, když dozrály zmíněné plodiny a bylo je třeba je exportovat především z Ukrajiny, se začali evropští politici o problematiku více zajímat.

Válka zablokovala ukrajinské přístavy

Problémů je více a sice úroda je bohatá, ale nejsou volné sýpky z loňské úrody, z nichž mnohé jsou poškozeny válkou a úroda rozkradena. Větším problémem je zajištění exportu loděmi, protože přístavy v Mariupolu a Berďansku jsou pod kontrolou Ruska, zatímco přístav v Oděse kontroluje Kyjev, ale je zaminován tak, jak jsou zaminovány i jiné přepravní koridory. V ukrajinských přístavech je tak uvíznuto kolem 20 milionů tun obilí, na které čekají obyvatelé Jemenu, Libanonu, Egypta, Somálska a dalších zemí v Afriky a Asii, což samozřejmě pocítí i ukrajinský rozpočet. Ruský prezidenta V. Putin navrhuje využívat běloruský přístav Minsk, pokud budou zrušeny sankce, alternativní pomoc od Polska v objem cca 4-5 milionu tun přepravy obilí měsíčně, není technicky realizovatelná.

Potraviny vyloučit ze sankčních balíčků

Rusko-ukrajinský konflikt doprovází celá řada sankcí, jejichž důsledky mají vliv na zdražování všeho a tedy i agrárních produktů. Ceny potravin se zvyšují i ​​několikanásobně a jsou jednou z příčin zvyšování inflace. Nic nenasvědčuje, že by měla klesnout, protože ECB otálí s nárůstem úrokových sazeb, vláda nadále fiskálními opatřeními podporuje i její růst, což však má několik účinků. Na jedné straně se podporuje i spotřeba domácnosti a tedy růst HDP, na druhé se z důvodu inflace zvyšují příjmy do státního rozpočtu a tak klesá deficit veřejných financí a veřejné správy k HDP, který je dnes více než 60 procent a tedy v rámci členských států eurozóny patří mezi nejnižší. Co nás bude v nejbližším období zajímat bude návrh státního rozpočtu na příští rok, který může být doprovázen vyššími daněmi a odvody, ale i zaváděním výdajových stropů na jeho výdajové straně. Pokud jde o agrární sektor, tak ze strany i evropských institucí je sektoru poskytována nezbytná dotační podpora, protože dnes trpí na světě hladem více než 80 milionů občanů, přičemž loni to bylo jen kolem 50 milionů. Politici musí zabránit tomu, aby potraviny nebyly nikdy předmětem sankčních balíčků, jinak by se totiž z jídla mohla stát válečná zbraň.