Rezignace ministryně životního prostředí se ukázala jako další „morální test“ vlády Petra Fialy. Současné strany vládní koalice měly hodně morálních zásad, které se tak, jak jde čas, ztrácejí v tak zvané „reálpolitice“. Jednoduše – nejsou lidi, kteří by ideály naplnili. Nejvíce se to prokázalo v kauze Dozimetr, kde uvízla řada „čistých“ politiků STAN včetně takové čisté figury, jakou byl europoslanec Polčák. STAN pak v komunálních i senátních volbách zaslouženě ztrácel a jeho podpora v průzkumech klesla k 5 %.
V „morální čistotě“ teď uvízli lidovci, a to hned nadvakrát. Chtějí do Rady hlavního města Prahy jmenovat trestně stíhaného člověka a jejich nový kandidát na ministra životního prostředí uvízl ve vyšetřování policie na brněnském magistrátu. Policejní zátah na brněnském magistrátu potápí naděje lidoveckého politika Petra Hladíka na hladké převzetí funkce ministra pro životní prostředí. Vicepremiér a předseda lidovců Marian Jurečka zatím otevřeně odvolání jeho kandidatury nepotvrdil, už se však spekuluje o možném náhradníkovi. Stát by se jím možná chtěl bývalý lidovecký šéf Pavel Bělobrádek.
Ponechme zatím stranou otázku, zda nakonec Hladík uvízne v policejní síti či ne. Tak či tak, není to žádný specialista na životní prostředí ( tím by ostatně mohl být každý z nás, pokud prohlásí, že mu na životním prostředí záleží, že ano). Nominace Bělobrádka by byla opět jenom pokusem o recyklaci politika, který již jednou lidovce vedl a byla by to opět jenom politická figura bez znalostí o čem v současné EU politika zachraňující klima vlastně je.
S velkou pompou byl představen plán, kterému se říká „Zelený úděl“ a který má za cíl redukovat evropské emise kysličníku uhličitého až k jakési pomyslné nule – to je situace, kdy množství emisí kysličníku uhličitého zvládne akumulovat evropská vegetace. I když pominu to, že vliv emisí kysličníku uhličitého, respektive růst jeho koncentrace v ovzduší na teplotu na Zemi nemá oporu v termodynamice a dnes se z této věci stala bohapustá ideologická fraška, EU produkuje zlomek celkové produkce kysličníku uhličitého na světě a každá úspora v EU bude doslova vymazána otevřením nových uhelných elektráren v Asii či Africe.
Proto by bylo z mého pohledu velice žádoucí, aby se do pozice ministra životního prostředí dostal člověk, který není zeleným fanatikem šířícím bludy o vlivu člověka na klima na Zemi, ale někdo, kdo bude schopen některým doslova zkázonosným projektům oponovat. Německo se rozhodlo definitivně odstavit jadernou energetiku, Francie – kdysi velmoc ve výrobě elektřiny z jádra – má problémy udržet své elektrárny v provozuschopném stavu. My chceme stavět jednu elektrárnu, a kromě odporu ze strany EU musíme řešit i to, kdo je dnes fakticky schopen jadernou elektrárnu postavit po vyloučení Ruska a Číny.
Pokračujeme tak v neblahé politice ministrů, kteří buď byli protizásahovými „fanatiky“ anebo jenom figurami, plnící nápady Bruselu. Domnívám se, že Hladík nebo Bělobrádek jsou právě politickými figurami, které budou plnit přání „zeleného údělu“. A nynější koalice přitom v opozici tolik volala po odbornících a sama je není schopná najít.
Be the first to comment