PAVEL LETKO
Vedení Západu není nijak zainteresováno na životě ukrajinského popeláře, uklízečky či řidiče autobusu. Vedení Západu je zainteresováno na bohatství Ukrajiny, nikoliv na blahobytu Ukrajinců.
Pokud něco dobrého může současné vedení Ukrajiny udělat pro své občany, nechť to udělá, je už hodinu po dvanácté. Ovšem, vždy je lepší pozdě než později. Hlavní prioritou by měly být životy a zdraví občanů Ukrajiny. Volba je tedy celkem nabíledni. Vyvěsit bílý prapor, ukončit válku. Ukazuje se, že v této válce Ukrajina nezvítězí, všechny oběti jsou marné. Plnící se ukrajinské hřbitovy by měly ukončit nábor. Drtivá většina Ukrajinců na takové kapitulaci vydělá nebo minimálně neprodělá. A naopak, každý den pokračující války znamená pro takovou většinu riziko smrti, invalidity, pokračujícího ekonomického nevolnictví a chudoby. Každý Ukrajinec by si měl položit otázku: Pokud by Ukrajina zvítězila, co bych vlastně vyhrál konkrétního já? Neboť co prospěje člověku, získá-li celý svět a ztratí svou duši?
Mír je lepší než válka
Já vím, realisticky takový plán s kapitulací nevypadá. Ukrajinská vláda zvolí spíše jinou alternativu než podání nabídky podmínečné kapitulace Ukrajiny teď a tady. Vedení Ukrajiny zvolí spíše bezpodmínečnou kapitulaci Ukrajiny v bližší či vzdálenější budoucnosti. Rozdíl bude jen v horších podmínkách kapitulace, další zmenšení území Ukrajiny, ne-li přímo likvidace samostatného státu a množství mrtvých.
Podporovatelé války (my do války nepůjdeme, ale vy do ní upalujte!)
To ovšem nikoho na Západě nezajímá. Vedení Západu není nijak zainteresováno na životě ukrajinského popeláře, uklízečky či řidiče autobusu. Vedení Západu je zainteresováno na bohatství Ukrajiny, nikoliv na blahobytu Ukrajinců. Podobně ukrajinská oligarchie. Vojín ukrajinské armády bojuje za zvětšení bohatství a moci bohatých a mocných. Pro něj zbude maximálně kus plechu, který mu bude slavnostně předán. Často in-memoriam. Pak bude na to pozdě chtít se ptát: Proč jsem zabíjel svého bratra? Proč jsem zabíjel svou sestru? Proč jsem vraždil lidské bytosti? Možná si myslíte, že odpoví: Pro svůj národ, pro svou zemi jsem zabíjel! Nechť zváží, dokud je čas, zda by se mu nemohlo dostat třeba takové odpovědi: A kde máš ten “svůj” národ, a kde máš tu “svou” zemi?
Nebo může nastat jiná situace, že žádná odpověď „na věčnosti“ nebude, stejně jako nebude otázek. Pak už zbývá položit otázku živými lidmi, živým lidem. Vdova se může ptát: Zač zemřel můj manžel? Matka se bude ptát: “Zač zemřel můj syn? Žije se mně nyní lépe, než kdyby žil?” Zdali zacelí ránu matky a otce? Zdali pomník z kamene tesaný, v životní velikosti hrdiny vyvedený syna nahradí?
Dhammapada
Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo
Dt 30, 15 – 20
Je-li synův a manželův život lepší než jejich smrt, proč vlastně vzali do ruky zbraň, aby jako nájemní vrazi usilovali o život bratrů svých, zatímco přišli o ten svůj? Zřejmě pro lidi, kteří žijí v bezpečí svých mezinárodních domovů od Washingtonu po Londýn, narušili svůj vztah s Věčným.
Pro lepší autobus, větší plat, důstojný důchod, bezpečí a vládnoucí spravedlnost na Ukrajině to asi nebylo.
Rusové jako národ asi neohrožovali bezpečný příchod ukrajinských dcer na cestě ze školy. “Moskviči” asi nepřepadávali ukrajinské ženy na cestě z práce domů. Těm všem „ukrajinským“ dobrům ruský bratr asi nepřekážel. Rusko nebránilo Ukrajině budovat prosperující stát, potírat korupci, bezpráví a vládu mafie.
Tyto nepřátele měl chtít Ukrajinec v prvé řadě porazit a ne usilovat o život bližního svého na Donbasu, Oděse či Krymu. Jenže jak už to bývá, Ukrajinec byl podveden svým vedením. Slíbili mír – a ejhle, válka. Slíbili prosperitu – a ejhle, chudoba. Slíbili právo – a ejhle, bezpráví! Tomuto podvodu se říká „svobodné volby“. Vždy jde o svobodu mocných vládnout bezmocným. Umožňuje jim to všudypřítomné vězení, do kterého se lid sám uvrhl a zamknul zevnitř. Lid nehledá v prvé řadě svůj vztah s nekonečnem, vesmírem, podstatou bytí či Bohem. V první řadě buduje vztah ke „své“ zemi, ke „svému“ národu, ke „svému“ králi, ke „své“ vládě. Naprosto lidu uniká, že nic z toho nikdy jeho nebylo a nikdy také nebude. Může jít sice o pozitivní hodnoty, které však musejí být seřazeny v určité hierarchii. Nejsou-li náležitě seřazeny, vzniká pověstný dort pejska a kočičky. Není to dobré.
Není možné pro hranice svého pozemku zabíjet svého souseda. Není možné pro hranice země zabíjet neznámé lidi. Zemře jeden člověk nebo milion pro hranice, které někdo překreslí za okamžik. Zemře člověk, který 20 let rostl, nahradit jej nelze a už vůbec ne vyrobit. Nekonečně cenná bytost je připravena o život, jehož podstatě ani nerozumíme pro kus čáry na mapě. Pro pozemek statkáře, pro továrnu továrníka, pro banku bankéře a zbraně zbrojaře. Pro dobré bydlo těch všech obětuje „řidič ukrajinského autobusu“ svůj život, své ruce a své nohy.
Ne, Ukrajinci opravdu nejsou chytřejší než všechny národy světa, jak míní náš historik Svoboda. Ukrajinci jsou stejní blbci jako „národy světa“ před nimi i po nich. Budou-li vůbec jací.
O jedné dávné svobodné volbě krále informuje proroctví Bible: 1 Samuelova 8:11
e-republika.ch
(41 votes, average: 2,17 out of 5)
Loading... 
Kdo chce válku, ať v ní bojuje. Ať si Černochová vezme tričko s letadýlkem, Pávek si oblékne uniformu ČSLA, kterou nosil jako první a spolu s Rakušanem, který si hodí pytel na mrtvoly přes rameno, můžou táhnout proti Rusku. Lidé jako oni by měli umírat jako první a pokud ne, tak by se o to měli postarat občané, kteří jsou těmi sociopaty zataženi do války.
Co dobrého nám přinesla vyvěšená bílá vlajka v roce 1939 a v roce 1968? Přinesla nám sice mír, ale zlomenou lokajskou společnost. Pokud někomu nevadí život v nesvobodě, a asi je takových lidí dle diskuzí dost, tak má svoje hodnoty úplně jinde a argumentace hodnotou svobody mu nic neřekne.
Jakou konkrétní (ne)svobodu máte na mysli? Myslíte nechat se odchytit státními verbíři a násilím se nechat poslat do první linie?
Pane Vajo, pokud jte tu dobu o které mluvím nezažil, tak je těžké Vám vysvětlovat, jaké jsou všechny formy nesvobody. Zkušenost je nepřenosná. Ale pokud jste tu dobu zažil a nevadila Vám, tak je rovněž zbytečné Vám vaší pravdu vyvracet.
Je to strašné dilema. Kdybychom se v letech ´39 nebo ´68 bránili, tak pokud bychom vůbec Jan, Vajo, Vy nebo já existovali a spolu mohli vůbec vést jakékoli řeči, tak bychom s pravděpodobností hraničící s jistotou v obou případech někde na Sibiři se slzou v oku vzpomínali na svou starou vlast. A dost možná čím dál víc německy nebo rusky, protože naši rodnou řeč bychom zřejmě za ty desetiletí zapomínali a přestávali dostatečně ovládat. Postupně by tam zbytky národa asi vymřely, a v naší staré vlasti by žili Němci nebo Sověti. Takhle jsme sice byli ohnutí a nesvobodní, ale nakolik moc za normalizace? Ale měli jsme přitom v obou případech naději, že národ nebo nějaká příští generace se za čas konečně dožije toho, že svou vlast od jha osvobodí.
Kdy má cenu zachovat se jako Jan Hus? Co stojí za to, aby byl zahlušen skoro celý národ a ten zbyteček časem zmizel nebo žil asimilován podobně jako Indiáni – vlastně jako zvířátka v rezervacích? Ti už žádnou vlast ani naději na její osvobození nebo znovuzískáni nemají. Z jejich rodného jazyka a kultury jsou dnes už pouhé žalostné “šaškoviny na víkend”.
Kdy má cenu ohnout se jako Galileo Galilei a zachovat sebe sama s nadějí na zlepšení situace?
Já sám za sebe mám právo položit svůj život za nějakou svou prioritu. Má takové právo nějaký panovník (ať už se úředně nazývá jakkoli) za celý národ? Má právo rozhodnout, že zničit národ a jeho vlast nechat silnějšímu nájezdníkovi stojí za … co za to stojí?
Jsem ročník ´66. Tudíž druhou půlku 70. let a nemorálnost nebo nenormálnost normalizace jsem minimálně dostatečně vnímal a druhou půlku 80. let jsem zažil jako dospělý.
Jenže tady nejde o roky ´39 ani ´68. A ani ty dva případy nejsou moc srovnatelné. Německý nacismus usiloval o likvidaci či zotročení Slovanů (včetně Čechů). Jasný důvod pro odpor, ovšem vzhledem k přesile dilema otevřeně se vzepřít. Rok ´68 byl střetem konservativních a reformních komunistů. Tady byl důvod k ozbrojenému odporu hodně diskutabilní.
Dnes se musí Ukrajinci rozhodovat, jestli má smysl nechat se nahnat na jatka kvůli zkorumpovanému ukrajinskému režimu. Jistě, pro mnohé může být dnešní režim něčím, za co stojí padnout ve válce. Ovšem pro mnoho dalších nemusí být mezi ukrajinským a ruským státem podstatný rozdíl. Mají nezpochybnitelné právo svobodně se rozhodnout neválčit.
Ono je hrozně jednoduché mluvit za druhé. Mimochodem, myslíte si, že dnes, u nás, jste svobodný? Bojujete nějak za svou svobodu? Já vás nechci nijak soudit, jen se ptám.
Ne necítím se úplně svobodný. Není to sice ještě jako za normalizace, ale rétorika establishmentu oproti tomu začíná být stejně příšerná, jak v 50. letech. Bojovat za svobodu? Nevím jestli to skutečně smysl má. Ve Francii nastříkali zemědělci panstvu močku doslova a do písmene do oken, Paříž a Brusel div nepodpálili, a co z toho? Panstvo se na chviličku falešně jakoby ustrnulo, ale stejně jede dál svojí cochcárnu. Systém sám sebe dostatečně zabetonoval. Všimněte si, jak se všude v Evropě zúžila nabídka politických stran se skutečným volebním potenciálem. Všechno to jsou vlastně levicové fašistické strany. ANO, NE, SPOLU, ZVLÁŠŤ, BFLM, HCHKR, Fico, Orbán, Melloni, Wilders všechno jedno, včetně pseudokomunistů, národovců a dalších šašků – levičáčtí fašisti. “Kluci a holky” co to nakonec stejně vždycky spolu upečou, jen si mezi sebou občas trochu povyměňují židle. A pro pobavení voličstva na sebe na oko prskají od pultíků a z instáčů. Pak pár marginálních merkantilistických bláhovců typu PRO, kteří Bůhsuď proč sebe sama považují za pravici. Mezi které počítám i “slavnou” německou AfD. Ta sice marginální není, ale pravicová? K smíchu. Nebo spíš k pláči. Skutečně pravicové (už ani středopravicové) strany neexistují nebo jsou většinovým voličským elektorátem brány jako jacísi podivíni viz Trikolora nebo Svobodní a jsou absolutně bez šance. Už ani nevolím. Ne kvůli svému anarchokapitalismu. Já respektuju realitu existence státu. Ale zvracím při představě, že nemám volit koho, leda zlo – tzv. menší. To to dopracovala demokracie! Takže bojovat za svobodu? Kde??? Jak??? Když i “naxhcat” panstvu do oken je k ničemu! Když, tak to zkouším nějakou formou osvěty nebo jak to nazvat ve svém okolí. Ale zdá se, že 95+% lidí kolem mě je beznadějně zahleděno do Západu, protože si ho představují jako to, po čem jsme slintali v 70/80-kách a nejsou schopni/ochotni přiznat, hlavně sami sobě, že Západ už ani trochu není tím, čím v té době ještě býval. Prostě co Západ dělá, dobře dělá, protože kdysi tam přeci měli “hubu na špacír”, Forda, džíny a Glastonbury a tady jsme si měli “hubu na zips”, Moskviče, tesilky a Sokolov. Když se ti Fialo něco nelíbí, tak chceš zpátky komouše! A Klaus ukrad péro! Hotovo, bastafidli!
Vzhledem k tomu, kam KoZa nezadržitelně a nezvratně spěje se spíš zabývám tím, abych byl připraven na situaci, až tam do té anální tmy dospěje. Abych v té situaci pokud možno měl na střechu nad hlavou, obživu a vzhledem k tomu, že v té době budu v tzv. důchodovém věku (teď mi je 58), měl i na alespoň nějakou úroveň lékařského servisu. Myslím tedy, že v současnosti už jde spíš o to, aby každý jeden zachránil a ubránil, co se dá. Jestli to tedy vůbec má cenu, protože ti ču… zmr… srá… nemám slov jsou schopni nechat svět třeba shořet.
Pro T.F.:
Tu otázku jsem směřoval na Jana Konopku, ale díky za reakci. Já jsem na tom podobně, spíš bych řekl totožně. Proti systému se dá dnes bránit snad jen snahou o obcházení nebo únik ze systému. Jelikož o masovosti (a vůbec už ne o většině) se nedá uvažovat ani náhodou, má smysl bránit svou rodinu, svůj majetek, sebe sama.