Mladá studentská senátorka by zapadla do prostředí 50. let

Ihned jsem si vzpomněla na politické čistky 50. let. Také tehdy a v hlubších časech minulého režimu se vyhazovalo za jiné názory. Jsem si jista, že by byla mladá eurosvazačka ozdobou té doby a nejspíš by se s radostí podepsala i pod doporučení poprav „imperialistických živlů“ – tedy tehdejších otevřených odpůrců režimu.

Eurosoudružce Hrabové vadí, že se děkan Ševčík účastní demonstrací, ale samozřejmě neopomene zmínit, že má „špatné“ názory a obklopuje se údajnými „dezinformátory.“ Paradox je, že totéž sděluje médiu, které nás zejména poslední 3 roky soustavně krmí vylhanou propagandou.

Mladá eurosvazačka naznačuje, že údajně každý, kdo může, z národohospodářské fakulty odchází, protože ji „špiní“ jméno  děkana, jehož názory nejsou v souladu takříkajíc „se stranou a vládou.“

Pokud by měl někdo slušný z podobné školy odcházet, tak ne kvůli panu Ševčíkovi, ale kvůli podobným totalitářům jako je tato eurosvazačka, která vůbec neví, proč mnozí z nás v roce 1989 byli v ulicích. Jedněmi z hlavních požadavků byla svoboda slova a názorová a politická pluralita, což je něco, co ona sama neuznává.

Pokud bychom před těmi již téměř 34 lety věděli, že cinkáme za to, aby se do čelních pozic státu za více než 30 let dostaly  velké opory tehdejšího režimu a jedinci, kteří smýšlejí jako ona, pak by mnozí z nás raději zůstali doma.

Při čtení rozhovoru s touto eurosoudržkou jsem ale lépe pochopila, jak je možné, že ikonou takových lidí jako je ona je někdo, kdo byl velkým „držákem“ minulého režimu a názorně nám ukázal, jak umí pro kariéru ze dne na den převléct kabát. Tím mám samozřejmě na mysli „jejich“ prezidenta.

Dnes totiž není v popředí zájmu těchto jedinců svoboda slova a názorová pluralita, kterou jsme tehdy v ulicích požadovali, ale diktátorské praktiky, kterých jsme se chtěli svého času zbavit.

Doufám, že v mladé generaci není podobně smýšlejících většina. Pokud ano, pak je na tom naše země velmi špatně. Můj syn je vrstevník této samozvané cenzorky, ale jsem si jista, že by nikdy podobným způsobem netlačil na vyhazov názorových oponentů jen pro jejich názory.

Je totiž odmala poučován o tom, že opoziční názory je nutno akceptovat. Je možno s nimi polemizovat, ale perzekuce kohokoli jen za názory je nepřípustná. To je zřejmě něco, co tuto eurosoudružku její rodiče nenaučili.

Ona sama má do demokratky asi tak stejně blízko jako vláda, která chystá tvrdá cenzurní nařízení. Jednoduše takový Urválek v sukních. Nebo – abychom byli genderově přesní – mladší verze Jourové.

Věřím, že v současném světě čeká mladou eurosoudružku zářná kariéra. Lidí jako je ona je plný bruselský moloch a na další takové jistě čekají s otevřenou náručí…