Národní identita |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Evropskounijní fašizující epocha vede boj na život a na smrt s národními identitami, a Češi, nebo aspoň Praha, tradiční zéloti konformismu, jdou na špici boje. Možná tento typ zbabělého konformismu je projevem české identity, která doufejme má i noblesnější projevy. Renan v brožuře o národech psal, že vznik národní identity je důsledkem řady vesměs nahodilých událostí, např. ve Francii o to usilovali Capetovci a paradoxně existenci francouzského národa nakonec slavnostně proklamoval revoluční Konvent. Francouzská identita musela mít silné kořeny, až po 40 letech islamizace, liberalizace, masové imigrace, evropskounijního fašismu atd. se zdá, že likvidační úsilí elit uspělo a národní identita končí. Podle Renana se národní identita v Itálii a Německu konstituovala dík počínání velkých feudálů, v Holandsku a Belgii to bylo procesem demokratického sjednocování provincií. Renan psal, že pod touto vrstvou nahodilých jevů leží něco hlubšího, co vede ke vzniku národa. K podobnému závěru dospěl Masaryk, filozof Machovec píše, že Masaryk věřil, že za národní konstitucí se skrývá plán prozřetelnosti, který rozum není schopen odhalit, ideu podle Machovce převzal Masaryk od Kollára.

Emancipace nastupující evropské buržoazie v 19. století se nesla na bázi nacionalismu – romantického německého nebo i českého, liberálního, jakobínského, náboženského atd. a v konečné fázi to dalo vznik národním státům, jako převažující státní organizaci ve světě. Nacionalismus byl jedním z projevů národní identity, ale zdaleka ne tím nejpodstatnějším projevem národního ducha. Byl to nástroj, kterým buržoazie porazila předchozí aristokratické elity a zlikvidovala vliv církve, aristokracie formulovala jiný projev národních identit, možná komplikovanější a subtilnější než buržoazní vítězný model. Pokud liberální buržoazní nacionalismus porazil krále, knížata a biskupy, dnes prohrává se svým pohrobkem neoliberalismem a nejzrůdnějším historickým zjevem globalistickým turbokapitalismem, jehož modus vivendi je nihilismus. Projevem této postmoderní fáze jsou fiktivní identity jako utlačované rasy, nové sexuální identity a asociální individualismus. Žijeme v globální vesnici, kde farářem je BBC a velkým bratrem CIA s českou pobočkou. Evropské elity dovedly tradiční nacionalismus 19. století do havarie a do antinárodní evropskounijní mutace. Historie naštěstí nikdy nesetrvá na místě, proti unifikovaným postnárodním elitám se formovala v Evropě fronta lidí, jsou to pracující, segmenty tradiční buržoazie, antipokrokoví a ztrátoví v globalizačním procesu, je to populistická pravice nebo i tradiční levice. V analýzách se obvykle zapomíná na obrovský společenský segment těch, kteří vyznávají náboženství přirozeného: rodinu, národní hrdost, lokální tradice a hlavně náboženství přirozeného instinktu. Na tomto segmentu lidí svět odjakživa staví, tito lidé jsou stejně jako Kollár, Masaryk nebo Renan bytostně přesvědčeni o tom, že národní identita je vepsaná do plánu prozřetelnosti.

Národní identita není žádnou neuchopitelnou metafyzickou kategorií s občasnými patologickými projevy, ale je radikální potřebou lidské duše. Přirozená a kulturní potřeba člověka, z níž vychází lidské činění. Jenom na bázi národní identity může vést člověk smysluplný dialog s jinými, neutralita a nadnárodní pseudoobjektivita vede k válce, jak to vidíme v ukrajinské válce, jejímž hlavním viníkem je pseudoobjektivita Západu neschopného pochopit existenční strach jiné identity. Tok identity se nazývá tradice, vazba s dávnou i méně dávnou minulostí. Identita znamená stálý pohyb a mutaci, identita z minulosti uchová, co za to stojí. Národní identita znamená radost z trvání. Bez identity se stane člověk mutantem a cizincem ve vlastním domě.

Staletí byli Slováci velmi chudým národem, jak ovšem víme, chudoba cti netratí, Slováci na rozdíl od Čechů žili a asi i žijí podstatně hlubším duchovním životem – pracovitost, víra v Boha, odvaha a nakonec i národní identita na Slovensku nikdy úplně neodumřely jako v Čechách. V Čechách vítězství zbabělosti a konformity s fašizujícím evropskounijním režimem a malý slovenský národ se ve volbách odvážně postaví unijní knutě. To jsou důležité dějinné momenty, kdy pevná národní identita je majákem v historických bouřích. Doufejme, že nějaká silná forma národní identity se skrývá i v Čechách, o které zatím rozum nic moc neví, ale v nejhorších chvílích dějin se objeví. Důkazy pro její existenci jsou pouze negativní, ale konečně i velcí středověcí teologové tvrdili, že existují pouze negativní důkazy boží existence. Důkazem je např. zarputilost s jakou dnešní fašizoidní režim vede válku s minulým komunistickým obdobím, zajímavý typ války režimních nabobů s mrtvými. V minulém období se ustavila rovnováha národní identity a režimních struktur, komunistický režim v jisté fázi implicitně akceptoval opoziční charakter národní identity. Je možné, že tato rovnováha dal impuls obrovské národní kreativitě ve všech odvětvích. Nabobové dneška válčí s mrtvými, ale co s artefakty minulé kreativity, která v dnešní fašizoidní době nemá minimální šanci na znovuzrození.