Nejvíce otroků dnes žije v Indii |

Sdílet článek:

Podle Global Slavery Index žije v současné Indii a Pakistánu čtvrtina z obětí soudobého moderního otroctví. Tradice otroctví zde má bohatou historii s pevnými kořeny, které stále odolávají času i současným názorům.

atímco otázka otroctví se dnes redukuje na zotročování černochů bělochy a diskutuje se převážně v rasovém kontextu Afroameričanů a zásadní viny a odpovědnosti bílé rasy, v jiných částech světa otroctví přetrvává i na začátku 21. století. Global Slavery Index (GSI) odhaduje, že i v dnešních dnech žije po celém světě více než 40 milónů lidí v otroctví. Drtivá většina z nich v Africe a v Asii, kde má otroctví v běžné populaci stále pevné kořeny bez ohledu na lokální zákony a mezinárodní standardy.

Indie v čele světového žebříčku

Podle údajů GSI z roku 2016 žilo nejvíce moderních otroků v Indii, která s 18 milóny současných otroků vede světový žebříček. I když podle nové metodiky byl jejich počet v roce 2018 zredukován na ‚pouhých‘ 8-9 milónů, v sousedním Pakistánu, historické součásti Indie i bývalé Britské Indie, se jejich počet odhaduje na další více než 3 milióny. Počet je srovnatelný s 12 milióny Afričanů odvlečených do Nového světa za 400 let transatlantického obchodu s otroky organizovaného evropskými námořními mocnostmi.

V soudobém otroctví převažuje otrocká práce, zejména vykořisťování dětí, ale přetrvává i pro Asii typické sexuální otroctví a vynucené sňatky. Snad nejodpornější a nejvíce šokující formou je rostoucí obchod s lidskými orgány založený jak na mezinárodní poptávce, tak zoufalé chudobě.

Zvláštnosti otroctví v orientálních despociích

Jako mnoho jiných etnik a národů byli Indové někdy otrokáři a jindy otroky. Otroctví v Indii existuje po celou dobu její bohaté a proměnlivé historie.

Od antických dob ovládala území Indie větší či menší místní království, která měla podobně jako v celé jihovýchodní Asii charakter orientálních despocií. Místní králové a velekrálové, v jazyce hindu radžové a maharádžové, vlastnili veškerou půdu a despoticky vládli všem svým poddaným. V ekonomice založené na zemědělství představovali poddaní rolníci levnou a dostatečnou pracovní sílu, takže otroci nebyli v ekonomice potřební. Nebyli tak zdrojem ekonomické, ale společenské moci a pretiže. Byli vlastnictvím rádži, případně úzké vládnoucí elity, kde pracovali převážně jako služebnictvo u dvora a v domácnostech.

Despotičtí monarchové žárlivě střežili svoji pozici a nejvíce se obávali, aby jim v rodině nebo mezi šlechtou nevznikla konkurence. Rádžova širší rodina i šlechta obvykle byla nucena žít u dvora, aby byla neustále ‚pod dozorem‘ a nedostala se k politické či vojenské moci. V tomto specifickém prostředí se postupně vyvinul zvláštní charakter orientálního otroctví, ve kterém vládci systematicky a od dětství vychovávali vybrané otroky k naprosté loajalitě a připravovali je pro různé funkce ve státní administrativě nebo cvičili jako oddané příslušníky své palácové stráže a vojska.

Stát se otrokem jako životní šance

Původním zdrojem otroků byli jako jinde váleční zajatci, dlužníci a odsouzení zločinci, ale velmi vydatným zdrojem se staly děti, které vlastní rodiče prodali do otroctví. Někdy donuceni chudobou a hladomorem, ale mnohdy ochotně, protože to pro jejich děti byla jediná šance na vzdělání a sociální vzestup v jinak kastami přísně rozdělené společnosti.

Pro hinduistickou společnost se tak otroctví stalo samozřejmostí s často pozitivním nádechem. I hinduistické náboženství otroctví zcela legitimizovalo a vysvětlovalo ho jako zasloužený stav za hříchy spáchané v minulém životě.

Mughalská říše

Lokální charakter otroctví v Indii dostal zcela jiný rozměr po vpádu muslimských dobyvatelů, kteří do Indie pronikali od 11.století, zejména však po vyhlášení mughalské říše. Muslimové měli zakázáno zotročovat jiné muslimy, takže hinduistické obyvatelstvo se stalo vítaným zdrojem nových otroků do všech muslimských zemí, zejména na středoasijské trhy v Kábulu, Samarkandu a Buchaře.

Na počátku 16. století zaznamenal nizozemský kronikář Fracisco Pelsaert, že Abd Allah Khan Firuz Jung, uzbecký šlechtic pověřený Mughaly správou města Kalpi v severní Indii, si podmanil místní rebely, popravil jejich vůdce a poté „zotročil jejich ženy, dcery nebo děti, kterých bylo více než 200 000“.

V pamětech mughalského císaře Babura se píše: „Do Kábulu každý rok přivedou 7, 8 nebo 10 tisíc koní a z Hindustanu sem každý rok dorazí karavany čítající 10,15 nebo 20 tisíc hlav, přinášející otroky, bílé látky, cukrovinky, rafinovaný i surový cukr a aromatické kořeny. “

Neexistují žádné spolehlivé prameny, kolik Indů bylo skutečně odvlečeno do Střední Asie a dalších muslimských zemí, ale podle historika Scotta Leviho, který studoval místní korespondenci z té doby, byla na konci 16. století polovina otroků v Samarkandu z Indie.

Britská Indie

Britská Indie byla vyhlášena na území dnešní Indie, Pakistánu a Bangladéše až roku 1858, ale v té době na tomto území již více než 200 let působila Britská východoindická společnost, která porazila holandskou a portugalskou konkurenci a podrobila si mughalskou Indii. Vývoz indických otroků na muslimské trhy tím sice poklesl, ale zároveň byl nahrazen rozvojem místních plantáží.

Zatímco pozornost britských odpůrců otrokářství se soustředila na transatlantický obchod a americké kolonie, Britská východoindická společnost a otroctví v Indii zůstávalo relativně bez povšimnutí. Britská Indie byla v roce 1833 dokonce vyňata ze zákona o zrušení otroctví v britských koloniích. Otroctví v Britské Indii tak bylo zrušeno až samostatnými zákonem o 10 let později.

Formální zrušení otroctví společnost nezmění

Zrušení otroctví v indickém prostředí mělo spíše formální význam. Život, zvyky a kultura miliónů chudých negramotných vesničanů a nekvalifikovaných dělníků se tím nezměnily. Starší forma majetkového otroctví byla pouze nahrazena jinými formami nevolnické a vázané práce, které se od života a práce bývalých otroků příliš neliší.

Destíky miliónů Indů nadále žijí v chudobě často hraničící s holým přežitím a různé formy a projevy otroctví jsou ve velké části společnosti stále považovány za přirozenou součást života a společenského pořádku.

zdroj: syrzdarma.cz / Global Slavery Index, India / Praveen Swami, Slaves of Our History