
SLOVANKA
Co tato nová praxe ukazuje? Mladí se již naučili žít v digitálním světě, neumí komunikovat přímo a preferují digitalizaci ve všech ohledech. Podobný problém, který nyní zachvátil Německo, je jistě globálnější.
Tato generace se pak bude také lépe ovládat a nebude problém ji dostat do světa, kde již neexistuje hotovost a každý jedinec je pod každodenním dohledem, se svým ID a digitální peněženkou s programovatelnou měnou.
Tito jedinci, neschopní osobního kontaktu, se jistě rádi podřídí čemukoli, co je udrží ve svojí vlastní ulitě.
Zkušenosti z Německa ukazují, že nejde o ojedinělý jev, neboť kvůli nějaké malé skupince jedinců, kteří jsou neschopni přímé komunikace, by se k podobným krokům jistě nepřistupovalo.
Jde spíše o generační problém, který se zřejmě jen tak nezlepší, nicméně usnadní zmíněný přechod do budoucí digitální diktatury. Lze tedy zkonstatovat, že z pohledu globalistů může jít o kýžený vývoj…
První obchodní řetězce kapitulují před novým spotřebitelským klimatem. Už žádný personál za pultem, žádné otázky, žádné rady, co si vybrat.
Ne proto, že by už nikdo nechtěl jíst maso či lahůdky prodávané za pultem. Ale protože mladá klientela stále více selhává v základním principu nakupování: mluv, vyber si, rozhodni se.
Mnozí se podle zprávy vyhýbají pultu, protože nevědí, co říct. Jiní se vyhýbají očnímu kontaktu s prodavačem.
Někteří prostě nechtějí nezávaznou konverzaci. A někteří se neodvažují ani mluvit v samotné restauraci, ale předají rozhovor s číšníkem svým rodičům.
Dnešní řezník už není příliš hlučný – je prostě příliš skutečný, což mladým vadí.
Samozřejmě by se dalo říci, že se jedná o nový životní styl. Známka rostoucího povědomí o životním prostředí. Výraz digitálního pohodlí.
Možná dokonce všechno výše uvedené. Pokud se však i nákup klobásy stane nuceným, co to vypovídá o psychické odolnosti společnosti?
Na některých trzích je podávané maso nahrazeno samoobslužnými regály. Ne proto, že by to bylo lepší. Ale protože už to nikomu nevadí. A někteří to dokonce preferují.
A pro všechny, pro které je i to příliš, již existují koncepty, ve kterých má být objednávka zadána prostřednictvím Instagramu – včetně automatické přípravy a výdeje, bez jakéhokoli kontaktu.
Jakási digitální restaurace rychlého občerstvení pro ty, kteří nejsou schopni zvládnout mezilidský kontakt. To není jen nepředvídatelné – je to výsledek let navyklosti chytrému telefonu jako hlavnímu kanálu lidské interakce.
Najít, přejet prstem, poslat – ale mluvit? To raději ne. Tam, kde dříve stačil oční kontakt a slova, jsou nyní potřeba aplikace, emotikony a dotykové obrazovky.
Je to prostě nepříjemné, když se najednou před pultem odehrává skutečná konverzace. Nebo se pokládá otázka. Nebo se dokonce objeví úsměv.
To vše je příliš. Příliš nepředvídatelné. Příliš stresující. Tak pryč s opravdovým životem – do mrazáku.
A kdo ví: Možná bude brzy potřeba spouštěcí varování pro pultový prodej. Nebo úvodní psychologická konzultace pro zákazníky s komunikační úzkostí.
Ať tak či onak, klobása přežije. Zda tomu tak bude i v případě lidstva, je nejisté.
PS: Pokud si myslíte, že tohle všechno je satira, měli byste se podívat na reklamní kampaň Edeky, kde je mladá žena zobrazena jako „vlčice,“ protože se nebojí jít rovnou k pultu a koupit si sýr přímo od prodavačky.
To je něco, co je pro dnešní generaci mladých často považováno za „odvážný krok.“
Video jako z dystopie…
Myslím, že je to od obchodu výmluva. Pultový prodej je asi dražší a tak si vymysleli pohádku. Autor na to skočil.