O starém princi Charlesovi a novém králi Karlovi III.

Pro někoho, kdo se s princem Charlesem x-krát setkal, je fascinující objevení slova Karel. Dokud byl princem, tak se jmenoval Charles, a najednou přes noc, se pro nás, tady v Čechách, jmenuje Karel. To je naprosto šokující změna.

Říkalo se, že královna je nejdéle sloužící královnou. Chudák princ Charles byl nejdelším čekatelem na královský trůn. Myslím, že ho to nešťastně poznamenalo. Aby se z toho vyklubal do nějakého „králování“, to je, podle mě, téměř nadlidský úkol. Vůbec nejde o to, nepřát mu úspěch v jeho nové roli, ale laťka byla nasazena tak vysoko, že nevím, čím ji může překonávat nebo se k ní alespoň dostávat.

Ptáte-li se, kdy jsem se s ním potkal, tak mnohokrát, opravdu mnohokrát. Formálně několikrát v Praze, i jako předseda vlády, i za mého prezidentování. Když už královna necestovala, byl i na oficiální státní návštěvě, která měla královský charakter, u nás na Pražském hradě. X-krát jsem ho viděl na různých konferencích. Nevím, co bych k němu zásadního řekl. Jestli by něco mělo nastat, tak to, že by se měl snažit chovat jako jeho maminka. V tomto smyslu, aby potlačil některé své velmi specifické a výrazné názory, zejména výrazně zelené názory, kterými ve světě proslul. To je možné dělat jako princ, není ale možné být zeleným aktivistou jako král.

Chci se zeptat, při těch návštěvách, jak na Vás působil? Vtipkoval? Jaký podle Vás byl?

Vtipkujícím nebyl. Byl tichý, nevýrazný, spíše neviditelný. Já jsem ho ve svých veřejných funkcích přijímal víckrát, ale vzpomínám, že když jsem jej přijímal jako premiér v 90. letech, tehdy ještě s Dianou, pořádali jsme s mojí manželkou pro ně oběd. A u stolu v jejich páru evidentně dominovala Diana. Kdybych to řekl trošku s nadsázkou, princ Charles si při té konverzaci tehdy ani neškrtl.