Obětovaný pěšák

Tak už je po oněch nejdůležitějších volbách na světě. Z reakcí na ně by se dalo usuzovat, že opět buď padla zeď nebo naopak výstřel z Aurory. Jistě i já jsem moc rád, že úspěch slaví ti, se kterými se dá nesouhlasit.

Ne neberte mě špatně, nesouhlas není známka nenávisti, proto se těším na rozumné argumentační přestřelky nad jednotlivými kroky nové vlády. Ta pravděpodobně vznikne po problémech s prezidentem, a bude složená z vítězných koalic. A to je to, na co se těším. Na tu diskusi, v těch koalicích je totiž 5 stran, které budou chtít 5 poslaneckých klubů, spoustu ministerstev a náměstků. Nedejme se oblafnout jednotným jásotem nad vítězstvím. To chvíli po 2. světové válce také znělo sladce, když se státníci vítězných mocností objímali a fotili, ale pak začala studená válka. Nevyhnutelně začne i v tomto případě.

Ale po letech vládnutí ANO, které bylo a je čisté podnikatelský záměr jeho majitele, proto se nedala vést žádná diskuse, protože zkuste s někým debatovat nad jeho podnikatelským záměrem, pokud nejste jeho spolupodílník, nebo úvěrující banka. To pak s vámi dotyčný nebude vůbec mluvit, proč by taky měl. Babiš, nebo spíše jeho poradci mu jakž takž vysvětlili, že si Českou republiku nekoupil, a že musí pořád respektovat jistá pravidla. A tak Babiš přesně po vzoru cargo kultů, ty demokratické rituály jakoby dělal, ale pak stejně rozhodl jak chtěl.

Proto jsem rád, že nastupují lidé, kteří ctí pravidla demokracie. Jsem rád, ale ohňostroje slávy neodpaluji. Za prvé, 5 stran se velmi těžko dohodne na něčem smysluplném a za druhé nemyslím, že vyhrála pravice jak je předkládáno. Minimálně piráty a starosty bych za pravici označil jen stěží, TOP09 možná.

Ale to by bylo slovíčkaření o významu slov levice a pravice.

Takže se dá říct, že vyhrála demokracie a její postupy. Což je sice dobře ale nepřeceňoval bych to.

Demokracie je jako motorová pila, dají se s její pomocí vysochat krásné sochy z ledu, ale také umí v nepovolaných rukou spáchat slušný masakr.

Další argument některých lidí je, že vyhrál ten zlý Bruse la Green deal, když jsme si nerozumně navolili tzv. „demoblok“.
Ano Brusel a green deal vyhrávají, ať už je u vlády kdokoliv, z tech kdo byl v posledních 20 letech v parlamentu.

Máme přímo v ústavě článek tuším 10b, který jasně říká, že co z Bruselu, to dobré a lepší než naše zákony. Takže kdokoliv je pro EU je i pro green deal a to je prostě fakt. Byl pro něj i Babiš, který jen na domácí půdě hřímal jak je proti Bruselu, ale tam jen sklopil uši a odkýval vše. On sám je totiž na Bruselu a jeho přízni přímo existenčně závislý.

Takže ano, Brusel a green deal vyhrál, ale už v roce 2009, kdy byla podepsána lisabonská smlouva. Jedinou šancí je zbavit se toho článku v naší ústavě a přežít následný atak jaký nyní zažívá Polsko, když to chce nadřadit své právo tomu Evropskému. A ne, nemusí to znamenat nenávist k Bruselu nebo vystupování z EU. Nález Německého ústavního soudu totiž již dávno německé právo tomu evropskému nadřadil, ale asi se ještě nehodilo na to moc upozornit. Polsko je snaží cíl.

Takže volby dopadly dobře, protože se vracíme k parlamentní demokracii a opustili jsme její karikaturu. Dále se zjistilo, že „národovecká“ hnutí mají podporu jen asi 10-15 % a požírají se mezi sebou, což považuji taky za úspěch. Za neúspěch se dá považovat absence nějaké strany, která by opravdu prosazovala kapitalismus a ne jeho deriváty. Tuto šanci měli Svobodní asi největší jaká kdy byla, protože jsme mohli být alternativou pro voliče, kterým se zajídalo spojenectví ODS (která je stále pravicová ) s TOP09 a KDU. Bohužel se Svobodní nechali vlákat do nesmyslné koalice s Trikolorou, která spíše řešila své problémy poté, co ji opustil otec zakladatel a hledá vlastně sama sebe, v jejich řadách jsou jak zastánci kapitalismu, ale i národovci a jiní, kteří založení každé strany vítají jako spásu a konečně vyslyšení jejich hlasu, po čase ale téměř každou zklamaně opouští, a to se právě dělo v Trikoloře. Mohl bych vyprávět několik zajímavých příběhů jak se tvořily kandidátky a vybíraly osobnosti , ale to není podstatné.

Svobodní prováhali okamžik, kdy mohli být právě tou alternativou.

Nebyli a nic s tím už nikdo nenadělá. Každý hlas, který ale dostali, přispěl k tomu, že v parlamentu nejsou jak socialisté, tak old komunisté nebo policejní strana.

I za to to stálo.

V Červeném Trspaslíkovi v jedné epizodě v geniálním Rimmerově plánu měl Kryton krycí jméno „obětovaný pěšák“
Tak podobnou roli sehráli Svobodní v těchto volbách. Některé klady jsem uvedl. Dále uvidíme, zda přijdou i další. Já optimismem neoplývám, protože jakákoliv vláda bude nyní čelit neskutečným výzvám a problémům na které bylo zaděláno mnohem dříve a nyní budeme sklízet trpké plody dlouhodobé omezovaní nejen podnikatelské svobody.