Sedm faktorů volebního vítězství SPOLU




Sdílet článek:
V pátek jsem odvolil, v sobotu s kolegy slavil, v neděli s rodinou odpočíval a včera uklízel na chalupě (řemeslníci jdou dělat podlahy). Sociální sítě jsem dal na vedlejší kolej. S třídenním odstupem nabízím reflexi, proč to vyšlo, ač v to málokdo věřil.

1. Petr Fiala. Hlavní, zásadní faktor. Svým zásadovým, ale neabrazivním stylem udržel koalici nejen pohromadě, ale nastolil v ní ducha přátelské spolupráce. Svou slušností a gentlemanským vystupováním nás ve změti výkřiků odlišil od ostatních. Přesvědčil, že má na to být dobrý premiér.
.
2. Zbyněk Stanjura jako šéf volebního štábu. Na jaře i na podzim mnozí z nás pochybovali. Kampaň vypadala nudně. Chyběly v ní emoce. Zbyněk ale od začátku tvrdil, že běh se rozhoduje v cílové rovince. Závěr kampaně v září byl excelentní. Nevzpomínám si na srovnatelný finiš. Neměl chybu.
.
3. Marek Benda. Byl u zrodu koaliční spolupráce s KDU a Topkou. Mnozí jsme se ptali, proč rekvírovat topku. On nás trpělivě přesvědčoval a přesvědčil, že to je jediná cesta k vítězství. V sobotu jsem pak chvíli trnul, aby nebyl vykroužkován. Bylo by to vůči němu strašně nefér.
.
4. Práce s daty. Nikdy dřív nepracovala ODS s průzkumy tak jako nyní. Mnozí jsme měli pochybnosti. Agentury v prognózách notoricky selhávaly – i nyní, např. Kantar, který využívá ČT, nás znovu podhodnocoval, a naopak nadhodnocoval konkurenty. Ale IPSOS, s ním jsme pracovali, dával data přesně.
.
5. Faktor Babiš. AB svým jájinkovstvím, brutalitou i populismem vytvořil rámec kampaně jako referenda o sobě. Fungovalo to, když byl v ofenzívě. Ale přestalo to mít efekt, když se ve finále dostal – díky vlastním problémům – do zoufalé defenzívy.
.
6. Mladí lidé. Celou dobu v kampani jsem je potkával. Všude. To byla obrovská změna proti minulým letům. Dodávali energii. Měli v tom srdce. V sobotu zářili štěstím. I slzy jim kapaly.
.
7. Štěstí. Přeje připraveným. Stačilo málo, aby několik dalších stran překročilo 5 % a vítězství by dostalo hořký nádech. Budiž to upozornění, že hranice mezi plus a mínus bývá tenká. Budoucnost nebude procházka růžovým sadem, ale o tom někdy příště.
.
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 1,57 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Comment

  1. Přál jsem si úspěch pravice, jako každé volby. Ale pro mne byla pravicí pouze Trikolora. Takže z vítězství SPOLU a PIRSTAN radost nemám.
    Uznávám, že startovní podmínky maj úplně hrozný. Celosvětovou ekonomickou krizi a k tomu rozpočet v hlubokém deficitu jako dědictví od ANO.
    A podle mne v této kombinaci budou podporovat socialistické plány EU, imigraci muslimů, dotace, ideologii LGBTQI+, což jsou podle mne věci, které nás ničí.
    Jsem rád, že maj mladý radost(bez ironie) a zklamaný jsou jen starý škarohlídi jako já.
    Takže já se neraduju, sorry.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*