Optické vítězství aneb: Bůh žehnej Robertu Šlachtovi…




Sdílet článek:

U těch druhých si nejsem zcela jistý, zda je na místě se radovat – ale třeba ano, třeba jsme se tím přiblížili té ideální situaci, kdy se hlavní politický střet odehrává mezi liberály (tím mám na mysli skutečné liberály… které dnes aby ovšem jeden pohledal) a konzervativci. Tuším to byl Jan Kalvoda, který svého času označil za šťastnou takovou zemi, ve které to tak je… Jenže to by se tímto směrem musela posunout i společnost, nikoli pouze momentálně zvolená politická representace. A to se nestalo.

Stačilo málo…

Přibližně milion hlasů totiž propadl – a stačilo málo a koalice SPOLU sice i tak byla první na pásce, ale to nejpodstatnější, tedy parlamentní většinu, by měl naději sestavit opět pan Babiš. Přitom voliči stran, které do Poslanecké sněmovny neprošli, nikam nezmizeli, společnost se neposunula ani o píď. Právě v tom je vítězství koalice SPOLU optické.

Možná jsem špatným prorokem, ale sestavování předvolebních koalic se v příštích volbách, ať budou kdy budou, nezopakuje. Piráti do ničeho takového nepůjdou zcela určitě a i ODS a KDU-ČSL postrádá silnou motivaci, kterou představoval způsob přidělování mandátů podle dnes již neplatného volebního zákona. Jediným zájemcem tak může být TOP09. Na koalici však musí být vždy přinejmenším dva… Tak se můžeme nanejvýš dočkat opětovné spolupráce TOP09 a STAN – jen v prohozených rolích kdo je tím seniorním a kdo juniorním partnerem.

Nejsem příznivcem obecného povzbuzování k volební účasti. Povinnost volit (jak vždy navrhoval Miloš Zeman a dobře věděl proč…) mám za zcela pomýlenou. Volit ať prostě chodí, kdo chce… a čím poučenější volič, tím lépe. Já bych dokonce těm, kteří se rozhodnou v daných volbách nevolit, vyplatil nějakou symbolickou částku (třeba 200 Kč), ale chápu, že by to bylo dost nestandardní. Co však považuji za jisté, že když už někdo volit přijde, je frustrující, pokud jeho hlas propadne. Což o to, každý občas nějaké to zklamání nevyhnutelně zažije, ale pokud je takových lidí celá pětina těch, kteří odvolili, může být takové množství frustrace potenciálně nebezpečné. Tomu je mnohem lepší předcházet.

V textu Co bude na volebních výsledcích rozhodující (KN, 16. září 2021) jsem v závěru napsal toto: „V minulosti se několikrát objevily hlasy (byť vždy okrajové) požadující zrušení hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny, nebo alespoň její snížení (nejčastěji z 5% na 3%). Zásadním protiargumentem – když už se někdo uvolil vzít takové návrhy vážně – je riziko příliš rozdrobené sněmovny a tedy příliš náročného sestavování funkčních vlád. Je to argument zcela platný. Co však ve prospěch skutečnosti – a tedy v neprospěch virtuální rality – učinit lze, je dát voličům do ruky ‚druhý hlas. Ten první, to by byl ‚hlas srdce a volič by (já říkám konečně) volil toho, koho skutečně volit chce. A pro případ, že strana jeho srdce hranici 5% nepřekročí, byl by tu hlas druhý, ‚hlas rozumu – ten by se přidělil právě jen tehdy, kdyby se první hlas neuplatnil. Tím by tedy volič mohl, jako dnes, volit ono pověstné ‚nejmenší zlo (tedy stranu, která se z jeho pohledu jeví jako nejméně špatná mezi těmi, které dle průzkumů mají šanci 5% překročit). Jsem přesvědčen, že by to jednak nemalé voličské skupině hodně pomohlo v různých dilematech, ale – což je mnohem podstatnější – snížilo by to významně podíl propadnutých hlasů. Ano, zrovinka v letošních volbách ‚hrozí, že takto propadnou hlasy pro strany, kterých nám, konzervativcům, líto nebude. Ale už v těch příštích volbách může být ledasco jinak…“ Nezapomeňme na to.

Hlavně to nepromarnit!

Závěrem se sluší i takto veřejně vítězům pogratulovat. Takže: blahopřeji! A věřím a doufám, že ona souhra šťastných náhod nebude promarněna a kromě velmi náročných akutních úkolů týkajících se konsolidace do dluhů se propadajících financí, nutnosti čelit nebývale prudkému zdražování a inflaci, řešení energetické budoucnosti České republiky, nastartování růstu ekonomiky postižené narušením globálních dodavatelsko-odběratelských řetězců, strukturální změny našeho hospodářství směrem k činnostem s tou nejvyšší přidanou hodnotou,… bude toto vítězství znamenat také a snad i zejména udržení a prohloubení, ale v některých oblastech i obnovení příslušnosti naší země ke křesťanskému Západu. To vše by přitom mělo být zabaleno do poctivé snahy pracovat na obnově všeobecné důvěry, bez které se nic z výše uvedeného nemůže podařit – a pokud ano, tak pouze na velmi přechodnou dobu.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (4 hodnocení, průměr: 1,50 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 1700 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Comment

  1. Autor: „V minulosti se několikrát objevily hlasy (byť vždy okrajové) požadující zrušení hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny, nebo alespoň její snížení (nejčastěji z 5% na 3%). Zásadním protiargumentem – když už se někdo uvolil vzít takové návrhy vážně – je riziko příliš rozdrobené sněmovny a tedy příliš náročného sestavování funkčních vlád. Je to argument zcela platný.“
    Politici i novináři se přetahují o to, kdo je větší demokrat, někdo si říká „demokratický blok“, ostatní jsou populisti ne-li přímo extrémisti. Největší extrémista je Okamura, protože chce přímou demokracii.
    Přitom nejdemokratičtější demokracie je přímá demokracie, kdy každý, kdo má volební právo (a hraje tu hru), má právě jeden hlas. V demokracii ovšem platí, že když se demokraticky odhlasuje a dá do ústavy třeba to, že čerňoši mají dva hlasy a LGBT-PSVZ tři, tak to tak bude a je to demokratické. Ale už to není ta úplně demokratická demokracie.
    Stejné je to s hranicí pro vstup do sněmovny. Relativizuje to pravidlo, že při hlasování je každý názor zastoupen úměrně k počtu lidí, kteří jej zastávají. Rozdrobená sněmovna, náročné sestavování vlády? Kéž by to tak bylo! Neměli bychom obrovské množství přiblblých zákonů, které slouží jen k buzerování lidí. Sněmovna by se byla schopná dohodnout snad jen na skutečně klíčových věcech. Pravděpodobně blbě, ale to by nebyl rozdíl od současné situace. Demokracie ovšem neslouží k tomu, aby se dělala správná rozhodnutí, nýbrž většinová (a to na ní ještě není to nejhorší).

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*