LIBOR ČÍHAL
Pragmatický Trumpův mírový plán je pravděpodobně nejrealističtější konstrukcí, která může ukončit válku. Zelenského protiplánem není mír, ale pokračování války na cizí účet. Např. zajímavý mírový plán předložil Fialův a Pavlův spojenec ukrajinský velvyslanec v OSN Melnik, prohlásil, že Ukrajina je schopná se bránit do roku 2029 a pak zvítězit jestliže Německo a další evropští spojenci plně převezmou financování a dodávky zbraní. Požadoval, aby Němci Ukrajině předali 30% arzenálu Bundeswehru a spolu se spojenci se legislativně zavázali k předávání 0,5% svého HDP Ukrajině plus 200 raket Taurus a ukradené ruské miliardy. Pokud Fialova kamarila zůstane u moci, můžeme reálně počítat s něčím takovým.
Zelenský při papežově pohřbu asi 15 minut mluvil s Trumpem a protože se dohodli na druhém setkání ještě dnes odpoledne, musel Zelenský projevit vstřícnost Trumpovu mírovému plánu. Ještě v pátek se někteří Trumpovi poradci vyjadřovali, že kromě podpisu na mírovém plánu, není o čem jednat. Před dvěma dny v hovoru s novináři Bloomberga se Zelenský vyjadřoval způsobem jakoby válka začala právě včera a Ukrajina stála před vítězstvím: „Potřebujeme zbraně a rychle dobudeme Krym, chci (s Trumpem) hovořit o protivzdušné obraně, o práci rozvědky a kybernetické bezpečnosti.“ Trump mu odpověděl na sociální síti, že nikdo ho nežádá, aby považoval Krym za ruské území, ale jestli chce Krym, proč ho před 11 lety bez jediného výstřelu předali Ukrajinci Rusům. Trump na palubě letadla do Říma řekl novinářům, že se podívá, jak to bylo s generálem Moskalikovem, kterého včera s největší pravděpodobností zabily ukrajinské tajné služby, které ovšem Zelenský bezprostředně řídí. Zástupce náčelníka operativní sekce GŠ Moskalikov byl už desátým ruským generálem, který byl od zahájení vojenských operací zabit.
Je pravděpodobné, že včerejší tříhodinové setkání Putina s Witkoffem bylo závěrečné a dojednaly se poslední detaily mírového plánu. USA uznají ruskou suverenitu nad Krymem a faktickou ruskou kontrolu nad dobytým územím, status quo půjde po poslední frontové linii. Obě strany se po jednání shodly na tom, že jednání sblížilo ruské a americké pozice i v řadě jiných mezinárodních otázek nejen spojených s ukrajinskou válkou. Předpokládá se, že Putin prostředkuje i ve velmi komplikovaných jednáních mezi USA a Íránem, ne náhodou bezprostředně po setkání s Putinem Witkoff letí na jednání s Íránem.
Sabotování Trumpova mírového plánu politiky Evropské unie může vést k úplné ukrajinské zkáze a evropské katastrofě. Leyenová chce vtáhnout Evropany do nekonečné války, přitom pokud se rychle nenajde mírové řešení, další fází války bude eskalace s přímou evropskou implikací, ovšem bez americké účasti a podpory. Macron, Starmer a příští kancléř Merz jsou zajatci nebezpečných iluzí. Macron, který nevyniká než v jedné kvalitě – podlosti a lhaní – vzkázal Trumpovi, že EU nepožaduje po Putinovi nic jiného, než aby přestal lhát. Vedena slabými a ve francouzském případě i degenerovanými elitami se Evropa pomalu, ale jistě řítí do záhuby, i v tak citlivé záležitosti jako je válka není schopna ukázat než úplnou nulitu. Je paradoxem, že evropské země nechtějí mír, ale účast na mírových jednáních. Před pár hodinami se objevila informace, pokud je pravdivá, je nepříjemným úderem evropské mírové kamufláži a obzvlášť nepříjemná zpráva příštímu kancléři Merzovi. Američané vyšli Rusům vstříc, kteří již dlouhou doby signalizují, že německé dodávky raket by považovali za přímou účast Berlína ve válce. Americké autority zakázaly německé vládě předat rakety dlouhého doletu Taurus ukrajinské armádě. Dvě společnosti amerického vojensko-průmyslového komplexu prostřednictvím amerického ministerstva zahraničí oznámily Berlínu zákaz dodávek těchto zbraní Ukrajině z důvodu amerických komponent na těchto raketách. Trumpova administrativa evidentně rozpohybuje stojaté bahno Evropské unie.
Jenom dík západním zbraním a financím Ukrajina střet s Ruskem neprohrála už dávno, bez americké účasti v dotování Ukrajiny se Evropa úplně utopí v ekonomické krizi. Zelenského i jeho evropské spojence nejvíc iritovala možnost oficiálního uznání ruské suverenity nad Krymem, kde žije ve velké většině ruské obyvatelstvo. Uznání neprotiřečí mezinárodnímu právu, v rámci práva na sebeurčení o tom rozhodlo referendum v roce 2014 a napravilo administrativní chybu komunistického režimu. Dnes je poraženou Ukrajina a ruské podmínky jsou velkorysé, pokud EU bude sabotovat mír, v další fázi války bude na straně poražených celá EU. Američané kalkulují s tím, že v časech, kdy se celý kontinent nezadržitelně propadá do ekonomické recese se evropské veřejné mínění postaví proti obrovským nákladům spojených s financováním pokračování války.
(11 votes, average: 2,36 out of 5)
Loading... 
Ke Krymu: Sovětský svaz se rozpadl v prosinci 1991. V roce 1992 krymská ústava vyhlásila úplnou nezávislost, ale Ukrajina to odmítla. A Ukrajina Krym ve skutečnosti anektovala. Svrhla ji speciálními jednotkami, svrhla prezidenta Krymu. Zrušila krymskou ústavu a v roce 1995 Krym obsadila. A to se stalo předmětem sporu mezi Krymem a Ukrajinou, ale také mezi Ruskem a Ukrajinou. Rusko však odmítlo do tohoto konfliktu zasahovat. K podobnému scénáři došlo i v roce 2014. V roce 2014 události na Majdanu v zemi vzkřísily polozapomenuté spory a Krym uspořádal přesně stejné referendum jako v roce 1991 a připojil se k Ruské federaci. Pro Rusy je naprosto jasné, že je to legitimní a legální připojení, žádná anexe. Nikdy nenasadili žádné síly. Myslím tím, že se nevylodili na Krymu, aby zemi dobyli. To je něco, co zní z Evropy, že Rusové přišli napadnout Krym a dobyli ho. Ne, nikdy to neudělali.