Prezidentské povolební (ne)telefonování

Bezprostředně po zvolení nového prezidenta se v souvislosti s jeho prvními činy a kroky rozhořelo v českých médiích několik debat. Nejvíce se asi řeší, kdo mu telefonuje a s kým on sám mluví či nemluví.

Podle mne (nikoli však podle našich médií) nejdůležitější telefonát nově zvolenému prezidentovi bohužel zatím neproběhl. Mám na mysli zvláštní ne-kontakt mezi dosluhujícím prezidentem republiky Milošem Zemanem a nastupující hlavou státu Petrem Pavlem.

Když byl před deseti lety zvolen prezidentem Miloš Zeman, Václav Klaus zrovna zastupoval Českou republiku na summitu EU – Latinská Amerika v Chile. Samozřejmě i přes velkou vzdálenost od Prahy bedlivě sledoval vývoj sčítání hlasů druhého kola. V jistý moment nám, lidem ze svého týmu, dal za úkol komunikovat s okolím vítězného Miloše Zemana, aby se s ním ve vhodný okamžik mohl alespoň krátce formálně spojit a prohodit pár prvních slov. Úplně stejný scénář by se nepochybně odehrával i v případě, kdyby tehdy vyhrál Karel Schwarzenberg.

Václav Klaus měl s sebou na tomto summitu početný mediální doprovod, který netoužil po ničem jiném, než odeslat svým divákům do České republiky exkluzivní zprávu o prvním kontaktu mezi oběma prezidenty. Už si opravdu nevzpomenu, kdo tehdy koho vytočil, ale telefonát proběhl přes můj mobilní telefon, který byl spojen s telefonem Vratislava Mynáře. Ať tak či tak, prezidenti dostali přístroj na ucho ve stejný moment.

Úplně první kontakt mezi zvoleným prezidentem Zemanem a dosluhujícím Václavem Klausem byl domluven jejich týmy. Řešil se pouze čas, kdy se to oběma hodí s ohledem na situaci, v níž se oba muži nacházeli. Ale kdo komu zavolal? To tehdy neřešili ani novináři. Ti naopak netrpělivě čekali, až dostanou od Václava Klause první vyjádření k volbám, a také k tomu, zda již se svým nástupcem stihnul hovořit.

Miloše Zemana k tomu nyní bohužel nikdo a nic netlačí. Nikdo už od něho prakticky nic nepoptává, a tak on sám nic moc nekoná. Je to škoda, ale poslat zvolenému prezidentovi své vlastní země gratulaci prostřednictvím Twitteru tiskového mluvčího, to podle mě nestačí. A představa, že Petr Pavel telefonuje Miloši Zemanovi, aby mu sdělil: „haló, tak já volám, že jsem vyhrál“, tu si snad nevyvolává ani ten Zeman.

Vedle netelefonování si s dosluhujícím prezidentem došlo i na prezidenty „kontaktní“. Zde se naopak bohužel příliš nezaskvěl tým generála Pavla.

Každý zvolený prezident dostává bezprostředně po volbách obrovské množství gratulací. Tisíce dopisů od občanů, stovky blahopřání od politiků, desítky slavnostních nót od hlav jiných států či vlád. Pomineme-li – z diplomatického a protokolárního pohledu rozpačitý – sobotní výlet slovenské prezidentky Čaputové do Prahy, tým Petra Pavla veřejně odkryl tři první hlavní gratulanty: ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, prezidentku Tchaj-wanu Cchaj Jing-wen a amerického ministra zahraničí Antony Blinkena. Znamená to, že nikdo jiný prezidentu Pavlovi prozatím neblahopřál, anebo nám tím spíše chtěli vyslat nějaký „jasný signál“?

Při pohledu na Ukrajinu, kde se tak dlouho harašilo zbraněmi, až se Putin utrhl, nezbývá než vidět na případu Tchaj-wanu pozitivní zprávu v tom, že generálu Pavlovi blahopřál ke zvolení americký ministr zahraničí, a ne rovnou šéf Pentagonu.