Prezidentský duel |

Sdílet článek:

Sedm procent v prvním kole prezidentských voleb pro Erica Zemmoura je velkým zklamáním, ovšem kandidátka republikánů Pecressová dostala ještě méně. Důvodů se najde mnoho, v posledním období klesaly Zemmourovi preference a tak hlas pro Marine le Pen (MLP) se jevil účinnější zárukou alternativní politiky v druhém kole, MLP má slušné šance porazit Macrona. Velké populační nahrazení se poprvé masívně promítlo do výsledku celonárodních voleb. 70% muslimů vyneslo levičáckého Mélenchona do třetí pozice s nečekaným výsledkem 21% (MLP 22%, Macron 28 %, Eric Zemmour 7%), po oznámení výsledků, Mélenchon vyzval k frontě proti MLP, ovšem předpokládá se, že část jeho voličů dá přednost MLP, podobně u republikánů Ciottiho proud nebude volit Macrona. V Marseille, které už moc francouzské není, volilo Mélenchona 32% lidí, v Seine-Saint-Denis, které je ještě méně francouzské, 55%-60%, podobně všude jinde s vysokým podílem muslimské populace. Muslimská populace se naučila volit a ovlivňovat francouzskou politiku. Jak je obvyklé, Mélenchonova antisystémová rétorika v prvním kole není než systémovou kamufláží.

V BVoltaire Gabrielle Cluzel píše, že bez důchodců by volební výsledky vypadaly jinak, Macron by nebyl v druhém kole. Nejmladší kandidát, který postavil svoji politiku na fyzickém vzhledu a na trapných juvenilních gestech fluidního pohlaví, mládež moc nesvedl, ale kupodivu staré nad sedmdesát let. 41% voličů této věkové kategorie mu dalo hlas, v celém věkovém segmentu nad 65 let dostal přes 30%. Pokud by voliči nad 65 let houfně neparticipovali ve volbách, pak by se v druhém kole utkala MLP s Mélenchonem. V produktivních věkových segmentech 35-49 a 50-64 na celé čáře zvítězila MLP s 29% v obou skupinách, Macron dostal 22% a 25%. Pouze u věkové kategorie 18-24, u těchto ročníků hrají významnou roli ve voličově kalkulaci kolektivní mimikry a ideologický tlak režimu na školství, se karta výrazně obrací v Macronův prospěch, Mélanchon druhý, MLP třetí.

Na extrémně mladé a velmi staré působí Macronův kostým, europskounijní nabubřelá rétorika, image technokrata a komedie modernosti, která je úplně stejná jako byl moderní bolševik Radek v roce 1922 v SSSR. Tyto nic neprodukující dvě věkové kategorie jsou i jinde oporou evropskounijních režimů, pracující a invenční člověk nedá hlas Macronovi ani Mélenchonovi. Publicistka Gabrielle Cluzel vysvětluje, že od Giscarda d´Estaigne, který otevřel cestu technokratické revoluci, což znamenalo dodnes trvající puč lidí, kteří mají v rukách řízení státních záležitostí, zdání modernosti je hlavním politickým programem této kasty. Cluzel píše, že nejmladší ročníky otrávené podivným liberalismem EU, původně založené na kontinentálním obchodě a pak převedené na anglosaský kapitalismus, nechápou proč je globalismus problémem. Podobně veteráni jediné své války v roce 1968 vidí v liberténním liberalismu tisíc ctností, které je osvobodily od povinností a od výchovy považované za příliš přísnou. Liberalismus se akomoduje na každé sociální zlo a zrelativizuje každou morální povinnost, Macron už slíbil euthanasii a levnou pracovní sílu z imigrace.

Navzdory Zemmourově slabšímu výsledku, vůdcové jeho strany Reconquête, která čítá neuvěřitelných 120 000 členů, říkají, že boj o Francii teprve začíná, elán hnutí výsledek neoslabil, hnutí postaví v příštích parlamentních volbách kandidáty ve všech obvodech s velkou šancí na dobrý výsledek. Po šesti měsících od založení je Reconquête nejsilnější stranou francouzské pravice, elán hnutí je nesený především velmi mladou členskou základnou.