Proč by měly klimatické změny vést ke katastrofě? |

Sdílet článek:

Bývalý hlavní vědecký poradce v americkém ministerstvu energetiky (energy department) vědec dr. Steven Koonin v Asia Times (AT) o klimatu. „Není jasné proč by měly klimatické změny vést ke katastrofě?“, Koonin pracoval jako hlavní expert na americkém ministerstvu v období Obamova vládnutí. Evropskounijní impérium v souladu s neomylnou politickou pravdou bruselských stalinistů nutí členské země k přijetí klimatických dogmat, které silně zatíží jejich ekonomiky a sníží konkurenceschopnost. Steven Koonin vzbudil pozornost když nedávno prohlásil, že veřejnost je mediálně vedena na scestí o vědeckých tvrzeních týkajících se klimatu. Klíčová fakta média zastírají, často se nedostanou ani k zodpovědným činitelům. Podle Koonina závěry autoritativního panelu OSN o klimatu (IPCC) – což je klíčové těleso pro výzkum klimatu – neskýtají žádnou oporu pro tvrzení, že klimatické změny povedou ke globální katastrofě. Publikované závěry IPCC a oficiálního amerického NCA (National Climate Assessment) mluví o minoritním efektu globálního oteplování na světovou ekonomiku. Koonin napsal knihu „Zneklidňující – co nám klimatická věda říká, co ne a proč na tom záleží“.

V knize je popsána překvapující záležitost, velký stupeň nesouladu mezi tím, co tvrdí média, politikové a NGOo klimatu a na druhé straně vědecky podložená fakta. Koonin říká v AT, že vědecká literatura a americké vládní reporty, které popisují stav klimatu, jasně mluví o tom, že dnešní vlny tepla v USA jsou úplně stejné jako kolem roku 1900. Teplota v USA za posledních 50 let nenarostla. Lidstvo nemá záznamy o dopadu hurikánů za poslední století, grónské ledovce netají rychleji než to bylo před 80 lety, ekonomický dopad klimatických změn způsobených lidmi bude minimálně do konce století nepatrný. Teplota planeta za posledních sto padesát let narostla o stupeň, ovšem není na tom nic špatného. Média, politikové a byznys si nedali čas, aby prostudovali, co vůbec zprávy IPCC dovozují. Koonin konstatuje, že existuje evidence pro následující fakta: 1. ke globálnímu oteplování dochází, tj. roste globální průměrná teplota atmosféry a oceánů; 2. Roste koncentrace CO2 v atmosféře; 3. atmosférický CO2 má oteplující efekt na klima; 4. růst koncentrace CO2 je podmíněn lidskou činností. Podobně u metanu. Většina lidí odtud dovodí, že člověk zavinil planetární oteplování a bude to ještě horší, pokud to nezastavíme. Podle dr. Koonina tato fakta operují jednostranně s typem lidské aktivity, lidská činnost se netýká pouze skleníkových plynů, ale též např. aerosolu, který má opačný ochlazující efekt. V referování o těchto záležitostech není zohledněna systémová rovnováha a přirozená variabilita systému. Každý si může ověřit, že mezi roky 1940 a 1970 globální teplota klesala, ale skleníkové plyny v atmosféře rostly. Tedy celá záležitost je podstatně komplexnější, existuje velká přirozená variabilita klimatického systému. Mezi roky 1910 a 1940 byla rychlost oteplování podle dostupných dat úplně stejná jako mezi roky 1980 a 2000, lidské ovlivnění tenkrát bylo nesrovnatelně malé.

Dr. Koonin se domnívá, že klimatický systém se řídí interním modem. Víme, že El Nino nastane jednou za pět let, svým způsobem tomu věda rozumí, ale prokazatelně existují delší periody, jako atlantická multidekadická oscilace, severoatlantická oscilace, pacifická dekadická oscilace atd. Určitě budou zahrnuty v teplotních záznamech, ale je obtížné s nimi kalkulovat. Když se tvoří klimatický model je problematické s jakou vahou jsou tyto faktory do modelu zahrnuty, pokud nejsou správně nastaveny, nelze očekávat, že model bude reprodukovat reálné teploty. Jaká je přesnost a reliabilita klimatických modelů? Klimatická apokalypsa nic moc neznamená pokud se neopře o věrohodné modely. Výpovědi klimatických modelů jsou velmi nejisté, nyní se tvrdí, že jistota není potřeba, ale pokud se chystají bilionová rozhodnutí, jistá míra jistoty je nezbytná. Poslední generace modelů dávají vzájemně rozdílnější výsledky než minulé generace, vede to ke skeptickým závěrům o vypovídajících možnostech předpovědí, které by mohly sloužit k opoře pro politická rozhodnutí.