Proč je vlastně migrační pakt špatně (4. díl) |

Sdílet článek:

ROBERT KOTZIAN

V prvních dvou dílech (zde a zde) jsem psal o povinné solidaritě a o problému glajchšaltizace, tj. sbližování národních praxí, které migrační pakt způsobí. Ve třetím pak o tom, jak EU nehodlá nechat snad žádný prostor pro tvrdší přístup členských států k vyřizování žádostí o azyl. Moje teze pro tento díl zní, že migrační pakt je velkou manipulací a promarněnou příležitostí.

Dezinformace o ochraně hranic

Je nám tvrzeno, že migrační pakt pomůže chránit hranice. Jenže s ochranou hranic nemá nic společného. Za ochranu hranic je vydáváno tzv. hraniční azylové řízení. To ale bude probíhat až za hranicemi, tedy na území EU. Ochrana hranic by znamenala, že migrační pakt bude zamezovat jejich nedovolenému překračování.

Dezinformace o deportacích

Migrační pakt prý zlepšuje návraty. Skutečnost je taková, že migrační pakt se návraty zabývá jen u migrantů, kteří budou podstupovat hraniční azylové řízení. To je povinné jen pro určitou skupinu migrantů. A i pro ty migranty, kterých se hraniční návratová procedura bude týkat, řeší návraty jen do okamžiku rozhodnutí o návratu. Neřeší však vykonání návratového rozhodnutí. To bude probíhat podle stávajících pravidel, která jsou velmi neúspěšná.

Dezinformace o úlevách na ukrajinské uprchlíky

Toto nemá smysl znovu rozebírat (shrnul jsem to v článku Jak je to s výjimkou na Ukrajince v migračním paktu). Uvádím to jen pro úplnost.

Promarněná příležitost

Snad nejvíce ilustrativní jsou aktuální návrhy vládních politiků na vymísťování azylového řízení do třetích zemí mimo Evropu. Tato obecně chvályhodná snaha totiž přichází až po schválení migračního paktu, na konci funkčního období současné Evropské komise a pár týdnů před volbami. Proč tato opatření neprosazovali v době, kdy se mohla promítnout do migračního paktu?

Nejsem naivní a myslím, že většina populace žije v domnění, že migrační pakt sice není ideální, ale leccos řeší. Toto většinové přesvědčení nejspíš ukolébá jakékoli snahy o podstatnější kroky proti migrační katastrofě.

Systém si nakonec nějak „sedne“ a všichni se v něm postupně naučí žít. A jak už to tak bývá, mezi prvními budou politické neziskovky, pašeráci a migranti sami. Zprávy o bezpečnostních a civilizačních dopadech migrace sice budou dál plnit média, ale lidé budou žít v bláhovém pocitu, že politici už to řeší.

Reformní potenciál v oblasti migrace je zkrátka na dlouho spotřebován. A tak před sebou dost možná máme dalších deset let, kdy se v oblasti migrace nic podstatného nestane. Možná to vidím moc černě. Vlastně doufám, že to vidím moc černě…