Klimatická ideologie ignoruje vědu a ohrožuje lidstvo

Je tedy dobré si připomínat, že „koalice CO2“ (koalice odpůrců klimatické agendy) se utěšitelně rozrůstá s tím, jak se k ní postupně přidává jeden vědec za druhým. Stále častěji si totiž uvědomují, že jediné, kam by slepé následování této sekty vedlo, by bylo ožebračení drtivé většiny lidí, vyjma těch, kteří na alarmismu vydělávají.

Níže si můžete přečíst názor dalšího odborníka.

Lee Gerhard je emeritním vědeckým pracovníkem na Kansaské univerzitě, bývalým ředitelem Kansaského geologického průzkumu, členem Koalice CO2, penzionovaným profesorem geologického inženýrství na Colorado School of Mines a spoluautorem knihy „Geologické perspektivy globální změny klimatu“. Má doktorát z geologie.

Klimatologové by s menší pravděpodobností vydávali hrozivá varování před planetární zkázou, kdyby více věřili geologické historii posledních několika milionů let. Místo toho se spoléhají na počítačové modely, které jsou zaujaté předsudky svých manipulátorů a nejsou schopny vysvětlit myriády faktorů ovlivňujících globální teploty.

Nepatrné nedávné oteplení, ať už je jeho příčina jakákoli, je bezvýznamné ve světle dlouhého záznamu dat nalezených v antarktických ledových jádrech, která sahají 800 000 let do minulosti.

Sečteno a podtrženo, Země je o téměř 3 stupně Celsia chladnější, než byla před 3 000 lety, a právě nyní se dostává ze svého nejdelšího chladného období za posledních 10 000 let. Řvavé titulky o rekordních vlnách veder za posledních 100 let jsou nesmyslné, hysterické bláboly.

Hlubší ponor do geologické historie – částečně založený na záznamech uložených po miliony let v hlubokomořských sedimentech – ukazuje, že dnešní koncentrace oxidu uhličitého 420 částic na milion jsou zlomkem minulých úrovní, které dosahovaly 5 000 ppm a více.

Oxid uhličitý je téměř na nejnižší úrovni od doby, kdy před mnoha miliony let začaly existovat rostliny, a hluboko pod optimálním množstvím pro zdraví většiny vegetace.

Ve skutečnosti byla koncentrace 280 ppm z poloviny 19. století nepříjemně blízko bodu, kdy rostlinný život umírá – pod 150 ppm. Vzhledem k tomu, že veškerý život závisí na dostatečném množství tohoto plynu, návrhy na snížení atmosférického oxidu uhličitého nejsou ničím jiným než bezohledností.

Jakékoli globální zvýšení oxidu uhličitého bude prospěšné a nebude mít téměř žádný dopad na budoucí teplotu. Naproti tomu, jak ukazuje „bible“ lidských dějin a klimatických změn, kterou sestavil zesnulý profesor Hubert Lamb z University of East Anglia, chlad zabíjí.

Během Malé doby ledové v některých částech Anglie „roční počet pohřbů od roku 1660 do roku 1730 převyšoval počet narozených dětí,“ uvedl.

Proč tedy tolik lidí démonizuje fosilní paliva? Bohatství umožněné uhlím, ropou a zemním plynem poskytlo volný čas – a finanční prostředky – mnoha výzkumníkům, aby se zaměřili na změnu klimatu, místo aby bojovali o přežití.

Přežití globální společnosti je absolutně závislé na levné a hojné energii. Proč by někteří požadovali, aby se civilizace stáhla od užitečných zdrojů energie a vrátila masový hladomor, chudobu a koňské povozy?

Snít o utopickém světě je možná obdivuhodné, ale způsobovat utrpení společnosti neznalostí vědy je politováníhodné.

Lidstvo je ochuzeno o drahocenné poznatky, když tolik lidí upřednostňuje ideologii a šíření strachu klimatickými alarmisty před pečlivým výzkumem význačných fyzikálních vědců, jako je Richard Alley, profesor geověd na Pensylvánské státní univerzitě, který byl průkopníkem studia ledových jader, a Richard Lindzen, emeritní profesor meteorologie na Massachusettském technologickém institutu, který zkoumal neuvěřitelnou složitost fyziky atmosféry.

Mohli bychom snadno jmenovat desítky dalších podobně pověřených, kteří jsou mimo vědeckou komunitu do značné míry neznámí.

Veřejnost je „chráněna“ před empirickými daty tradičními cenzory a cenzory sociálních médií, kteří dychtivě šíří údajnou potřebu omezit globální oteplování o 1,5 nebo 2,0 stupně Celsia, což jsou umělé konstrukty bez vědeckého základu.

Trpíme tak důsledky neoprávněných regulačních zásahů do každodenního života, ať už jde o omezení vytápění, klimatizace, myček nádobí a sporáků nebo zvýšení cen a snížené dostupnosti elektřiny.

Jejich účinky se pohybují od nepříjemných až po život ohrožující.

Neexistuje žádná globální klimatická nouze. Existuje však rozsáhlá znalostní krize.