Putin a masmédia

V týdeníku Economist vyšel zajímavý článek o tom, jak Vladimír Putin ovládá ruská média. Nejzajímavější pasáže vybíráme.

Jak vypadá jeden den v životě konzumenta Putinovy show?

8:00

Probouzíte se ve svém bytě v novém věžáku na předměstí Moskvy. Venku je sychravo, zataženo a chladno. Vaše stárnoucí matka zapomněla na kuchyňském stole výtisk populárního konzervativního deníku Izvestija. Na titulní straně na vás čekají známé příběhy: Ukrajinští nacisté, západní intriky, ruské hrdinství.

„Moji předkové bránili vlast před nacismem. Já budu dělat totéž“

To říká známý herec Vladimir Maškov. Vzpomenete si na vlastního dědečka, který padl na frontě ve Velké vlastenecké válce, a na historky, které vyprávěla vaše babička o tom, jak přežila obléhání Leningradu tím, že jedla lepenku.

„Co prozrazuje jedna základna nechvalně proslulého Azova“

Dočtete se, že „Azov“, ukrajinský prapor s vazbami na krajní pravici, za sebou zanechal stopy válečných zločinů a vražd civilistů. Řeč je také o britských jednotkách, které skupinu vytvořily a vycvičily, aby její vojáci následně pěstovali nacistickou ideologii a vyznávali novopohanské kulty.

„Doktoři v akci“

Hřeje vás u srdce, že ruští dobrovolní zdravotníci v Doněcké lidové republice usilovně pracují. Rusové zachraňují životy na Ukrajině, píše se v článku. Jste také zdravotník, můžete pro ně něco udělat?

„Plusy a mínusy“

Dozvídáte se, že přebytek ruského rozpočtu dosáhl 80 miliard rublů díky rekordním příjmům z ropy. Tolik k západním sankcím.

11:30

Udělali jste si v práci pauzu a scrollujete telefon. Záložka „Nejdůležitější“ na VK, nejpopulárnější ruské sociální síti, vás odkazuje na kanál „Dění kolem Ukrajiny“.

Rozkliknete a čtete.

„Vicepremiér Krymu: jih Ukrajiny bude ruský“

Úředník vysvětluje, že vůlí obyvatel jižní Ukrajiny je připojit se zpět k velké vlasti a že ukrajinská vláda jim dosud přinesla jen útlak a utrpení. Vzpomenete si na dovolenou, kterou jste loni v létě trávili na krymském pobřeží, a na to, jak byli lidé spokojení, že jsou součástí Ruska. Takže proč ne?

„V Kaliningradu byl zadržen příznivec Pravého sektoru“

Čtete, jak příslušníci ruských bezpečnostních služeb dopadli ukrajinského neonacistu, který plánoval teroristický útok na Den vítězství. Kam až tohle mohlo zajít, kdyby Rusko nechalo nacismus na Ukrajině zahnívat déle? Možná měl pan Putin pravdu: Rusko opravdu nemělo na výběr.

„V Doněcku bude náměstí pojmenované po Nurmagomedovi Gadzhimagomedovi, vyznamenaném hrdinovi Ruské federace“

Byl to jeden z prvních ruských vojáků, kteří zemřeli během speciální operace. Bylo mu pouhých 25 let a zemřel při plnění svých povinností.

„Putin pogratuloval Pušilinovi na Den DLR a zopakoval, že věří ve vítězství“

Tak už je to osm let, co se Doněcká lidová republika rozešla s Ukrajinou. Osm let! Vítězství se blíží.

Rezignace nebo aktivismus?

Na počátku Putinovy éry vytvořila ruská televize svět, v němž, jak napsal spisovatel Peter Pomerantsev, „nic není pravda a všechno je možné“. Tato propaganda měla psychedelický účinek a diváci začali pochybovat nezřídka úplně o všem. Mnozí to vyřešili tak, že zcela rezignovali na sledování politiky. S tím se režim spokojil.

Cílem jeho nové válečné propagandy je stimulace. „Režim teď potřebuje mobilizaci, mocnou podporu pro akci, do níž se pustil,“ říká Andrej Kolesnikov z amerického think-tanku Carnegie Endowment for International Peace.

Na počátku války bylo zpravodajství plné triumfalismu. Novináři se domnívali, že „speciální coperace“ bude vítězoslavně ukončena během několika dnů nebo týdnů. Komentátoři zpochybňovali ukrajinskou státnost, varovali před nacisty, obviňovali Západ z podpory výše zmíněných nacistů a sugerovali, že ukrajinský lid čeká na osvobození. Mnozí opakovali jedno z mnoha Putinových odůvodnění invaze: kdyby Rusko neprovedlo preventivní úder, bylo by napadeno.

Jak se konflikt protahuje, jejich tón je stále hysteričtější.

Boje na Ukrajině jsou sice pořád „speciální vojenskou operací“, ale už jen jednou z front války se Západem. Sankce jsou důkazem dlouhodobých zájmů Západu na rozvratu Ruska. Jsou oživovány vzpomínky na minulá traumata a vydávány za důkaz, že Rusko přečká všechny potíže. O Putinovi se často mluví jako o vrchním veliteli, nikoli jako o prezidentovi. „Hodně mluví o tom, jak Rusko buduje nový světový řád, jak je to jejich historická chvíle, jak ukončí naši hegemonii,“ říká Francis Scarr, který sleduje ruská média pro monitorovací službu BBC.

Divákům ukazují válečné ukrutnosti, ale jako zrcadlo toho, co vidí západní publikum. Civilisty v Buči nezmasakrovaly ruské jednotky, které oblast obsadily, ale ukrajinští vojáci. Západní tajné služby vzápětí naaranžovaly těla na silnice, aby je mohli zdokumentovat novináři. „Někdy mám pocit, že žijeme na dvou různých planetách, kde se vyskytují stejné reálie,“ říká Žanna Agalaková, bývalá zpravodajka Prvního kanálu, která po 24. únoru odešla. Ruská média „vyprávějí o Mariupolu, kde lidé ruské tanky zasypávají květinami“. Západní média „vyprávějí o zničeném městě a o lidech, kteří chodí po ulicích plných roztrhaných těl“.

Diváci slýchají, jak se ruské jednotky snaží vyvarovat obětem z řad civilistů, což je však obtížné, protože ukrajinští nacisté mají ve zvyku skrývat se v obytných domech. Tato údajná ohleduplnost je důvodem, proč operace trvá tak dlouho. Jsou-li vůbec připuštěny oběti z řad ruských vojáků, jsou líčeni jako hrdinové. Potopení křižníku Moskva na Černém moři bylo vysvětleno jako nehoda nesouvisející s probíhajícími boji. V oficiálním zpravodajství o něm byla jen krátká zmínka.

Podle médií je dnes napadána existence Ruska jako národa, ruská historie, ruská kultura a právo být Rusem. Paralely s Velkou vlasteneckou válkou prší z televize a využívají hluboce zakořeněné vzpomínky na spravedlivý boj proti nacismu. Pátá kolena čelí opovržení. Oficiální média hovoří o očistě země a používají jazyk známý z časů Stalinova teroru ve 30. letech nebo kampaně proti „kosmopolitům“ (rozuměj „Židům“) po druhé světové válce. Rétorika je protkána novou religiozitou. Moderátoři vzývají svatou válku a říkají divákům, že Bůh je na straně Ruska proti zlým západním silám, které ho obkličují.

18:00

Když se vracíte domů, uvíznete jako obvykle v moskevské zácpě a vyslechnete si zprávy z rádia, co jinak hraje převážně písničky. Jako obvykle po 24. únoru dominuje zvláštní operace na Ukrajině.

„Je 18:00 moskevského času. Následují zprávy! Ze studia vás zdraví Stěpan Grišin. Ukrajina byla základnou pro vývoj komponentů biologických zbraní a pro testování nových typů vzorků. Ruské ministerstvo obrany vzneslo nová obvinění proti Americe pro její vojensko-biologické aktivity v blízkosti našich hranic. Podle ruských ozbrojených sil se již pokusili uměle vyvolat epidemii na Donbasu. Boris Belin má podrobnosti. Ruské ozbrojené síly obvinily Ameriku z vybudování nejméně 30 biolaboratoří na Ukrajině. Tyto laboratoře byly spravovány a financovány americkými úřady. Washington nepopírá, že byl zapojen do těchto projektů, ale tvrdí, že se jednalo o běžný medicínský výzkum s cílem zabránit epidemiím. Na ruském ministerstvu obrany se však domnívají, že laboratoře byly ve skutečnosti využívány k experimentům spojeným s vojenským biologickým výzkumem. Jak řekl šéf sil radiační, chemické a biologické obrany Igor Kirillov, může jít o prvky biologické zbraně. Zatímco na Ukrajině jsou prioritou tamní společensky významné nemoci, jako je HIV, poliomyelitida, spalničky a hepatitida, Američany, kteří vydávají příkazy, zajímají zcela jiné věci: cholera, tularémie, mor a hantaviry. V důsledku naší speciální operace na Ukrajině byla fakta o práci s výše zmíněnými infekcemi, které jsou potenciální elementem biologické zbraně, odhalena. Již jsme uvedli, že Ukrajina zaslala výrobní společnosti žádost o možnost dovybavit drony Bayraktar zařízením pro rozprašování aerosolu. Jak uvedl Kirillov, během speciální operace na Ukrajině našli ruští vojáci více než deset bezpilotních letadel vybavených kontejnery a rozprašovacími zařízeními. Podle Igora Kirillova fungovaly biolaboratoře na Ukrajině podle následujícího schématu: Ideologové amerických vojensko-biologických aktivit na Ukrajině jsou vůdci Demokratické strany. Právní rámec pro financování vojenského a biologického výzkumu přímo z federálních zdrojů byl vytvořen prostřednictvím amerických nevládních organizací a podíleli se na něm Clintonovi, Rockefellerové, Soros a Biden… Součástí projektu byly i velké farmaceutické firmy jako Pfizer, Moderna, Merck, a také firma Gilead, spojená s americkou armádou.“

Řeči o biolaboratořích působí fantaskně, jako ze science fiction. Ale právě takový byl život od začátku pandemie. Stále si nejste jisti, kdo je Soros, ale nepřekvapuje vás, že by Američané byli něčeho takového schopní.

21:00

Po večeři si sednete k televizi. Ledabyle přepínáte a nemůžete minout talk show, kterou uvádí Vladimir Solovjov.

„Lidé žádají o možnost zapojit se. A dříve či později tuto možnost musí dostat. Nejen vyjít na ulice, ale ukázat našim vojákům, že jsou hrdinové. Podpořit naše vojáky, kteří hrdinsky plní své povinnosti. (…) Západ se snaží vytvořit dojem, že Rusko v jeho dnešní podobě ohrožuje takzvaný civilizovaný svět. To je narativ, který pořád opakují. Jsou to staleté narativy o boji s Ruskem. Premiér Morawiecki se natolik vymkl kontrole, že řekl, a to musím citovat, opravdu to řekl: »Musíme zcela vykořenit novou hroznou ruskou ideologii. Dnes je deputinizace jedinou šancí pro Rusko i pro celý svět.« Dokonce si vzali do hlavy, že průvod na počest Dne vítězství prohlásí za projev fašismu a tyranie. Když mluví o deputinizaci, nemyslí tím nic jiného ruský svět, ruskou historii. Pokud zvítězí, vytvoří na ruském území koncentrační tábory, v nichž budou věznit každého, kdo nezapře, že je Rusem. (…) Nejde jen o osvobození bratrského ukrajinského lidu od nacismu, ale o samotné právo být Rusem. Protože ta antiruská hysterie, kterou pozorujeme, je novou křížovou výpravu Západu.“

Jeho monolog z elegantního studia má jasné poselství. Západ neusiluje o nic menšího než o úplné zničení Ruska, pan Putin má důvěru ruského lidu a je čas, abyste mu i vy vyjádřili svou podporu. Vstáváte, ale jen abyste si vzali pivo z lednice.

Všichni pro Z

Michail Kacurin, majitel restaurace v Kyjevě, se 24. února probudil za zvuku výbuchů. O několik dní později zavolal svému otci, který žije v Rusku na menším městě. „Zavolal jsem a řekl: ‚Tati, začali nás bombardovat, Rusko napadlo Ukrajinu,’“ vzpomíná. „Řekl: ‚Ne, Míšo, to je všechno ukrajinská propaganda – ve skutečnosti je to mírová operace a ruští hrdinové vás zachraňují před nacismem.“

Ukrajinci a protiválečně naladění Rusové mají z rozhovorů s přáteli a rodinou v Rusku zpravidla obdobné zkušenosti. Od počátku války v Rusku vzrostla sledovanost televizních zpráv. Z deseti nejsledovanějších pořadů v prvním květnovém týdnu bylo devět zpravodajských; o rok dříve jen pět. Před válkou sledovanost televize zpravidla korelovala s vyšší podporou Putina.

První kanál úplně nahradil zábavní produkci dalšími aktuálními událostmi. Zpravodajské a politické pořady běží bez přerušení od rána do večera, s výjimkou krátkého dopoledního cyklu o zdraví. Namísto denních pořadů se objevují pořady jako „Anti-Fake“, kde diskutující rozebírají západní „dezinformace“. Populární moderátoři, jako uštěpačný jestřáb Vladimir Solovjov, předsedají miniaturním multimediálním impériím, jejichž produkce se dále šíří přes sociální sítě i rádia

Podle průzkumů veřejného mínění má speciální vojenská operace vysokou podporu, která místy dosahuje 80 procent. Čísla jsou však pochybná. „Veřejné mínění předpokládá existenci jisté veřejné sféry, ale ta byla v Rusku zničena,“ tvrdí sociolog Yudin. Spíše než nástrojem k měření preferencí se tak průzkumy staly nástrojem kontroly. Otevřená diskuse o válce je prakticky nemožná. „Panuje pocit, že se děje něco, o čem nemůžeme mluvit, protože si potřebujeme udržet pocit normálnosti,“ říká. „Je to, jako by vedle nás ležel mrtvý člověk, a my o tom nemohli mluvit.“

Vítězství ano, na frontu ne…

Navzdory snahám propagandistické mašinérie nejsou Rusové o mnoho ochotnější stát se potravou pro děla. Objevují se zprávy o vojácích, kteří odmítají jít na frontu; podle deníku Novaja Gazeta Europe (obnovená verze slavných novin, které byly v Rusku nuceny ukončit činnost) byli na začátku tohoto měsíce zatčeni dva teenageři, kteří házeli zápalné lahve na vojenskou náborovou kancelář. Od začátku války bylo takových incidentů nejméně devět. Kreml se zatím zdržel vyhlášení války, masové mobilizace a odvodů, protože vědí, že by to bylo nepopulární. „Říkají: ‚Za Rusko, za vítězství!‘ – ale co je to vítězství?“ ptá se pan Kolesnikov.

Rusové mají stále přístup k neoficiálním informacím. YouTube nebyl zakázán. Tým opozičního vůdce Alexeje Navalného stále přitahuje velké publikum; vysílá tam i mnoho moderátorů populární liberální stanice Echo Moskvy. Na Telegramu jsou kanály všech barev a názorů. I zakázané weby jsou přístupné pomocí VPN.

Podle datové společnosti Appfigures se počet stažení deseti nejpopulárnějších VPN aplikací v Rusku měsíc po začátku války vyšplhal na 700 tisíc denně, zatímco před válkou to bylo v průměru 16 tisíc denně. „Moderní lidé s chytrými telefony mají možnost sledovat a číst cokoli,“ říká Kolesnikov.

Přesto měly zákazy svůj účinek. Předtím používalo Instagram každý den asi 30 procent Rusů. Podle výzkumné společnosti Mediascope tento podíl do konce dubna klesl na pouhých 10 procent. Echo Moskvy mělo před válkou celostátní sledovanost 3 miliony diváků. Reinkarnace stanice na YouTube má 550 tisíc sledujících. Mnoho Rusů, zejména těch starších, nemá prostředky ani dovednosti k používání VPN a západní sankce způsobily, že není jednoduché za tyto služby platit.

Avšak spousta lidí konzumuje oficiální zpravodajství z vlastní vůle.

Dezinformace, a to nejen Putinovy, využívají zvláštností lidské mysli. Lidé mají tendenci věřit příběhům, které posilují jejich stávající přesvědčení, což je proces známý jako „motivované odůvodňování“. I pouhé opakování nějaké informace může způsobit, že vypadá věrohodněji. V dnešním Rusku jsou tyto mechanismy dále upevňovány násilím a represí. Zpochybňování oficiálního narativu vás vyvede z komfortní zóny a vystaví vás nebezpečí. „Lidé se na neoficiální média nechtějí dívat, a pokud už se na ně dívají, nechtějí jim věřit,“ říká pan Kolesnikov. „Je to jejich psychologický obranný mechanismus.“

Přeložila Lucie Sulovská

(5 votes, average: 2,00 out of 5)

Loading...