Quo vadis, česká zahraniční politiko?

Nijak už ani nepřekvapuje, že na zahájení porady českých diplomatů v Černínském paláci označil premiér Fiala „ruskou imperiální politiku“ za největší bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku. Válku na Ukrajině využívá po celou dobu jejího trvání on i jeho česká vláda jako formu „úniku“ před ekonomickou, společenskou a politickou realitou v naší zemi, se kterou si neumí poradit. Za vše, co se u nás děje neblahého, „může Putin“. Fiala českým diplomatům dokonce tvrdil, že „šance na vyřešení konfliktu se ukázaly jako malé a stále se ztenčující“, nebo že „důsledky ruské agrese se podepisují na nervozitě, kterou pociťujeme v naší zemi“.

Jeden se musí štípnout do tváře, když tato Fialova slova slyší, aby se ujistil, že nespí. Právě od Fialy jsme přece ještě ani jednou neslyšeli slovo o nutnosti hledání mírového uspořádání konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Byl to přece on a jeho pětikoalice, kdo celou dobu konfliktu volají málem po rozhodném tažení Západu na Moskvu a po rozparcelování Ruska na okupační zóny! Co tady náhle Fiala mluví o ztenčujících se šancích na ukončení konfliktu? Kdo z českých vládních stran o něco takového usiloval? Fiala určitě ne. A pro ty, kdo si mírové ukončení konfliktu přejí, se v Čechách vžila pouze výsměšná urážka „chcimír“.

Ano, válka na území tak blízkém, jako je Ukrajina, jistě vzbuzuje v lidech nervozitu a obavy. O to větší, když občané od své vlády neslyší jiný než „válečnický“ pokřik. Přidáme-li k tomu oprávněné obavy z cen elektřiny, plynu, ropných produktů, důsledků šíleného evropského programu Green Deal a vládní flagrantní neochoty bojovat s inflací – pak to jsou hlavní příčiny nervozity obyčejných lidí v této zemi. Vymlouvat se na Rusko? Jak je to snadné, ale jak primitivní!

Na témže setkání „průlomově“ prohlásil ministr zahraničních věcí pirát Lipavský, že se mu „podařilo vrátit Česko na mapu světa“. Vlastní hloupost Lipavský demonstroval už mnohokrát, tento jeho „geografický objev“ výkladní skříň jeho tuposti významně obohacuje. Kde jsme tedy, podle Lipavského, do této doby byli? Bylo snad Česko v Tichomoří a pod Lipavského pirátskými plachtami se odplavilo do střední Evropy? Co si to vůbec dovoluje vykřikovat člověk, důsledky jehož zahraničně-diplomatického řádění se budou napravovat léta a léta v budoucnu (podaří-li se vůbec některé napravit)?

Česká republika se na žádnou mapu Evropy vracet nemusela, byla na ní po celou dobu své existence. V této zemi byl obnoven kapitalismus, se kterým mají právě Lipavského piráti takový problém. Již více než tři desetiletí let tu kultivujeme parlamentní demokracii, kterou by Lipavského piráti raději nahradili jakousi digitálně-anarchistickou společností. O jakém „návratu“ na mapu Evropy má Lipavský drzost mluvit?

A do třetice k poradě českých velvyslanců v Praze. Na jejich setkání vystoupil i ukrajinský ministr zahraničních věcí Kuleba – další z výmluvných příkladů Fialovy vlády jak pěstovat „suverénní a nezávislou“, opravdu „vlastní“ zahraniční politiku. Vážně má Ukrajinec Kuleba vystoupit před našimi diplomaty ve chvíli, kdy zástupci České republiky ve světě přijíždějí na výroční poradu o dalším směřování české zahraniční politiky? A skutečně tam má Kuleba hlásat, že „úkolem diplomacie je nyní vyjednávat o zbraních, nikoliv o příměří“? Co tím Fiala s Lipavským demonstrují? Výhradně jediné: naše zahraniční politika se jmenuje Ukrajina a ukrajinské zájmy jsou zájmy našimi. Vystoupení ukrajinského ministra zahraničních věcí před českým diplomatickým sborem je cynickou demonstrací, kam až je v obětování českých zájmů ve prospěch Ukrajiny Fialova vláda ochotna zajít.