Rakušan na funkci nemá |

Sdílet článek:

MF Dnes zrekonstruovala z policejních dokumentů velice podrobně tragickou událost střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mimo jiné z nich vyplývá, že šest policistů dorazilo do hlavní budovy jen pár minut po vrahovi, ale zatímco on se připravoval ve čtvrtém patře na záchodech na střelbu, policisté prošli přízemí, nahlédli jen do prvního patra, dál jej nehledali a odešli. Přitom bezprostředně po tragédii vykládal ministr vnitra Vít Rakušan do kamer, jak vše ze strany policie proběhlo v pořádku. „Kdo se chová, jako by byl bez chyby, začíná být nedůvěryhodný,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální expert Jiří Mikeš.

Velice podrobně zrekonstruovala MF Dnes z policejních dokumentů loňskou střelbu na Filozofické fakultě a přinesla čtenářům obsáhlý popis dění od dvojnásobné vraždy v Klánovickém lese až po střelbu v hlavní budově Filozofické fakulty UK v Praze, při níž pachatel zabil 14 a zranil 25 lidí. Jeho celé jméno David Kozák zveřejňuje MF DNES proto, že vyšetřování je ukončeno, případ je odložen a policií označený pachatel nestane před soudem jen proto, že po činu zastřelil sám sebe. Není tedy třeba už používat pro jeho označení iniciály D. K. nebo David K., jak při referování o této tragédii postupovala většina médií. „Úplně normální to nebylo, protože si to stejně studenti mezi sebou řekli a povídali to dál, ať už rodičům či kamarádům,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Jiří Mikeš.

MF Dnes má k dispozici dopis, který David Kozák napsal v první hodině osudného 21. prosince. Přiznal se v něm ke spáchání dvojnásobné vraždy z pátku 15.12. v Klánovickém lese. Deník se rozhodl další podrobnosti z dopisu nezveřejňovat s odůvodněním, že se v něm střídají pocity křivdy, zášti, nenávisti, pomsty vůči společnosti a vražedné myšlenky. „S tímhle postupem MF Dnes naprosto souhlasím. Protože jestli je v textu dopisu to ‚Utrpení mladého Werthera‘, tak by to mohl být návod pro další handicapované a psychicky narušené mladé lidi,“ poukazuje bývalý lektor komerčních komunikací VŠE v Praze na Goetheho román, po jehož vydání následovala vlna sebevražd. Stejně postupuje MF Dnes v případě pasáží policejních dokumentů popisujících, kde všude Kozák střílel a jak zabil jednotlivé studenty, a to s ohledem na pozůstalé.

Z policejních dokumentů vyplývá, že vrah přišel do hlavní budovy ve 13:23 hodin, tedy takřka ve stejnou chvíli, kdy policie poslala do školy šest svých mužů, kteří dorazili pár minut po něm.

Jenže zatímco se Kozák připravoval ve čtvrtém patře na záchodech na střelbu, policisté prošli přízemí, nahlédli jen do prvního patra, dál jej nehledali a odešli. Ve světle těchto skutečností pak hodně falešně vyznívají prohlášení ministra vnitra Víta Rakušan a policejního prezidenta Martina Vondráška bezprostředně po vražedném řádění na Filozofické fakultě, když odmítali jakékoli pochybení a nepřipouštěli si, že mohli tragédii zabránit. Na tiskových konferencích donekonečna opakovali, že policejní zásah byl profesionální.

Přitom podstatnější je, jestli nemohla policie střelbě předejít, když první policisté vstoupili do budovy už před vraždami a od střelce je dělilo jen několik pater. Navíc měla policie od první chvíle i svědkyni, se kterou vrah dlouho dopředu mluvil o smrti, o tom, že spáchá něco, o čem uslyší – až jej sama objednala k psychiatrovi. A ozval se jí právě těsně předtím, než odjel vraždit do Prahy. Policii se tak rozpadá její tvrzení, že pátrala jen po sebevrahovi, čímž se od počátku hájí. Těžko ale čekat, že by ministr vnitra Vít Rakušan vystoupil s tím, že jeho vyjádření bezprostředně po tragédii byla naprosto unáhlená a bez znalosti faktů a podstatných okolností.

Rakušan bez empatie ujišťoval, že vše proběhlo v pořádku

Ostatně už na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny koncem dubna zazněla kritika toho, jak Rakušan postupoval. „Spousta obětí střelby mohla být zachráněna,“ řekla tam Lenka Šimůnková, matka zavražděné Elišky. Vytkla ministrovi vnitra Vítu Rakušanovi malou empatii vůči pozůstalým obětí. „Nevrátila se domů spousta dětí a vy jste řekl, že vše proběhlo v pořádku. Od té doby jsem nezaznamenala, že byste změnil názor, že bych z vás cítila nějakou úctu a respekt,“ řekla Šimůnková. Přesně tak vystihla podstatu vystupování ministra vnitra, kterému šlo o to zachránit si politickou kůži přesvědčováním veřejnosti, že všechno ze strany policie bylo perfektní, zatímco oběti a pozůstalí zůstali v jeho uvažování zcela na vedlejší koleji.

„Pan Rakušan může být schopný člověk, ale při sestavování vlády na funkci ministra vnitra ještě neměl. To je post, který podle mého názoru vyžaduje více zkušeností, než měl. On umí politikařit, ale to, že se takto zachoval, možná pramení z toho, že se poprvé dostal do takto ožehavé situace. Možná si říkal: ,Já jsem ministr a já všechno vím‘. Ale to není zrovna nejlepší přístup. Když si mu paní Šimůnková tváří v tvář stěžovala, tak je evidentní, že očekávala lidštější přístup, než prokázal de facto úředník,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Jiří Mikeš.

Vyjadřování ministra vnitra podkopalo důvěru lidí ve stát

Na Rakušanově příkladu ilustruje, jak to dopadá, když si někdo neuvědomuje, že lidem bez chyb se nevěří. „Naopak když přiznám chybu a hledám cestu, jak se jí do budoucna vyvarovat, tak to vzbuzuje daleko větší důvěru. Kdo se chová, jako by byl bez chyby, začíná být nedůvěryhodný. Jeho vyjadřování pak nutně podkopalo důvěru lidí ve stát, když vyšlo na povrch, že tak úplně bezchybné počínání policie nebylo. Když pořád opakuji, jak jsem dobrý, jak všechno umím, jak se mi všechno daří, tak nad tím lidé mávnou rukou. Ale kdyby od počátku řekl, že se vše prošetří a poté bude o výsledku veřejnost informovat, udělal by lépe. Takhle se buduje důvěra lidí, ne tak, že přesvědčujeme, že všechno je fajn a všechno funguje, když tomu tak není,“ upozorňuje mediální odborník.

Univerzita Karlova podala proti usnesení o odložení případu stížnost s návrhem na úplné došetření všech souvislostí. Podrobné zdůvodnění doplní právní zástupci po prostudování závěrů vyšetřování. „To je velice správné. Jestli mám pochybnosti, když mi někdo říká, že všechno bylo perfektní, a já jsem byl osobně toho účastníkem, viděl jsem to a mohl se ptát lidí, kteří u toho byli, tak si myslím, že Univerzita Karlova udělala naprosto správnou věc. Ať se na ministerstvu vnitra zapotí, aby to pořádně vysvětlili. Teď bude záležet na tom, jaké konkrétní otázky Univerzita Karlova bude mít. Ale to, že se takhle ozvala, je naprosto v pořádku,“ dodává Jiří Mikeš.