Rusko: Váleční štváči, mírotvorci a ti mezi …

Greg Judin, šéf katedry politické filosofie na Moskevské škole sociálních a ekonomických věd, se vzhledem k velkému zájmu o reakce na nedávné vojenské neúspěchy v Rusku hezky rozepsal o tom, jak to v Rusku nyní vypadá. Takže…

V Rusku existují tři odlišné skupiny:

1) radikálové – početná, ale velmi hlasitá menšina, která aktivně podporuje válku, angažuje se, sleduje zprávy a v ojedinělých případech se dokonce vydává na frontu (15-25 %). To je publikum vojenských blogerů, telegramových kanálů a upírů jako Solovjov nebo Skabejevová.

2) odpůrci – početná menšina, která je kategoricky proti válce. Je vykázána z ruských médií a obecně deprimovaná (20-25 %).

3) laici – pasivní většina, která je zcela depolitizovaná a nechce mít s politikou a válkou nic společného (50-65 %).

Na otázku „Podporujete prezidentovo rozhodnutí provést speciální vojenskou operaci, nebo jste vlastizrádce, kterého je třeba zavřít na 15 let do vězení?“ přitakávají většinou laici.

Právě laici si bezstarostně užívají života, zatímco na Ukrajině lidé umírají. Je to samozřejmě politováníhodné, ale tito lidé jsou naštěstí naprosto neochotní se války jakkoli aktivně účastnit.

Laici se snaží jakýmkoli zprávám o válce co nejvíce vyhýbat a o porážce u Charkova toho vědí jen velmi málo (mnozí z nich by ani nedokázali říct, kde se vlastně Charkov nachází).

Mainstreamové rozhlasové a televizní zpravodajství je před těmito informacemi chrání. Když televize vyrukovala s tvrdou válečnou propagandou, klesla jí sledovanost. Právě proto, že laici chtějí svoje telenovely, dietology a stand-upy, a ne nudné zprávy z fronty.

Naopak radikály ukrajinská protiofenzíva pořádně sebrala. Začali z této porážky freneticky osočovat a obviňovat vojenské vedení, jeden druhého, ba dokonce i Putina. Poprvé se mezi nimi rozhořela vášnivá diskuse.

V této diskusi se objevují různé tóny – od relativně optimistického „měli bychom se sjednotit kolem Putina a pomstít se“ až po naprosto fatalistické „válka je prohraná, to už je ložený“.

Ale: všichni požadují totální mobilizaci ruské společnosti a agresivnější vedení války.

Spojuje je přesvědčení, že Rusko by Ukrajinu snadno dobylo, ale z nějakého důvodu (zrada, neschopnost, velkorysost) vede válku se svázanýma rukama.

Tato diskuse je však významná. Lidé si poprvé začínají uvědomovat, že Putin není neporazitelný. Je úplně nedocenitelné, jak je pro Rusko tento mýtus důležitý. Víra, že Putin beztak stejně zvítězí, paralyzuje veškeré samostatné kroky.

Radikálové se zlobí na laiky, že si dál jen tak žijí, jako by se nechumelilo, zatímco vojáci obětují své životy, aby ubránili zemi před náporem NATO. Laici se zlobí na radikály, že se snaží zpolitizovat jejich život, např. zavádějí válečnou propagandu do škol.

Viděl jsem, že lidé berou výroky bývalého poslance Borise Naděždina v ruské televizi jako znamení trhliny v dominantním narativu. Není tomu tak. Naděždin je starý liberál z 90. let, souputník Borise Němcova. Němcov se rozhodl postavit do skutečné opozice vůči Putinovi (s tristním výsledkem – byl zastřelen). Naděždin se rozhodl hrát podle Putinových pravidel falešné opozice a vstoupil do jedné z jeho loutkových stran (Spravedlivé Rusko – vlastenci – za pravdu).

Výhodou této strategie je, že vás pravidelně zvou do těch sračkoidních pořadů jako slaměného panáka, kterého je třeba ponížit. Takhle o sobě ale zvýšíte celonárodní povědomí (to se v den voleb hodí!).

Sám Naděždin byl ale zjevně proti této válce od prvního dne a je zjevně i proti Putinovi – to se ovšem v ruské televizi otevřeně nedá říct na plnou hubu. Ne že by se na jeho postojích kvůli nedávným neúspěchům něco změnilo.

Ani odvážná prohlášení místních zastupitelů, kteří vyzývají k impeachmentu Putina, nesvědčí o žádné změně. Patří k odpůrcům a protestovali proti válce, jak jen mohli. Tato výzva je gestem na rozloučenou – minulý týden jim skončilo funkční období, mnozí z nich ani nemohli kandidovat.

Přesto současná situace staví Putina do vachrlaté pozice. Je závislý JAK na pasivitě laiků, TAK na nasazení radikálů. Proto prodává dva protichůdné narativy – jeden o existenciální válce a druhý o tom, že všechno běží jako obvykle.

Požadavek radikálů na totální mobilizaci je nyní pro laiky zcela nepřijatelný. Avšak vzhledem k porážkám na frontě je pro radikály Putinova neochota uvést zemi do válečného stavu nepřijatelná.

Putinovou strategií je cílená mobilizace – nábor lidí mezi radikály, zatímco laiky nechává na pokoji. V téhle strategii může do jisté míry pokračovat, ale vojenské porážky ji budou stále více komplikovat.

Je nepravděpodobné, že by Putin v dohledné době podlehl požadavkům na vyhlášení mobilizace. Nejdřív potřebuje politickou mobilizaci. Teď na to není vhodná chvíle. I dobrovolníci jdou na Ukrajinu připojit se k vítězné armádě a vydělat nějaké prachy, ne aby čelili silnému protivníkovi. Odvedenci budou nadšení ještě mnohem méně.

Podtrženo, sečteno: balancování mezi depolitizací společnosti obecně a současnou mobilizací radikálů bude pro Putina s blížící se velkou porážkou stále obtížnější.

Dokáže Putin prodat porážku jako vítězství? Ne. Radikálové ji bez váhání označí za porážku a laici mu neodpustí narušení svého každodenního života.

Putin nepřežije vojenskou porážku ve válce, v níž vsadil celou zemi.

Přeložil Viktor Janiš, KN

(6 votes, average: 3,17 out of 5)

Loading...