Sbohem, Ivane Trojane: Příběh ztraceného idolu |

Sdílet článek:

D. KRAJČA

Ivane, když jsem poprvé slyšel Tvé jméno, byl jsem mladý kluk, který obdivoval velké herce a těšil se na jejich filmy. Ty jsi byl jiný, tvůj humor byl laskavý, tvé role vždy moudré a lidské. Ale hlavně, za tím vším byl člověk, kterého si člověk nemohl nevážit. Nešlo jen o tvůj talent, šlo o to, jaký jsi byl. Byl jsi pro mě symbolem někoho, kdo má v sobě nadhled, morální zásady a přirozenou úctu ke druhým.

Pamatuji si, když jsem tě poprvé potkal osobně, a to rovnou na Bohemce. Seděl jsi pár metrů ode mě, fandil jsi a, jak už to u nás Bohemáků bývá, nadával jsi, když se nedařilo. Ty tvoje trefné a občas hodně vulgární komentáře byly vždycky k věci. Byl jsi jedním z nás, opravdový Bohemák, kterému záleželo. Když jsem tě potkal ve VIPce, cítil jsem se, jako kdybych nakoukl do světa Dejvického divadla. Prohodili jsme pár slov o zápase, o divadle, a já měl pocit, že mluvím s člověkem, který má nejen talent, ale i srdce na správném místě.

Když jsi přijal dabovat náš film o Bohemce, byl jsem nadšený. Věděl jsem, že jsi členem družstva fanoušků Bohemians 1905, dokonce s číslem 0001, což o tobě něco vypovídá. Já mám své číslo a začíná až někde v tisících. Tvoje gesto, že jsi to udělal zcela bez nároku na honorář, pro mě bylo důkazem, že Bohemka není jen klub, ale kus tebe samotného. Ale po dnešku musím říct jedno, seznam fanoušků pro mě začíná až číslem 0002.

A teď to video. Video, které mě srazilo na kolena. Dívám se na něj stále znovu. Pouštím si ho stále dokola a snažím se pochopit, co tě k tomu vedlo. Každé tvoje slovo mě znovu bodá do srdce jako nůž. Co se s tebou stalo, Ivane? Buď ses zbláznil, nebo jsem tě celou dobu špatně chápal. Tohle nemůže být ten samý Ivan Trojan, kterého jsem znal. Tohle nemůže být ten moudrý a přímý člověk, kterého jsem si vážil. Jak jsi mohl říct to, co jsi řekl? Jak jsi mohl být tak daleko od toho, čím jsi byl?

Cítím vztek a zklamání. Nemohu pochopit, kde se stala ta chyba. Kde je ten člověk, kterého jsem potkával na Bohemce, kterého jsem obdivoval ve filmech a kterého jsem považoval za vzor? Tohle je pro mě konec. Dnes tě musím zařadit tam, kam jsem nikdy nechtěl. Vedle sparťana Ondřeje Vetchého, ekošílence Petra Vacka, radioaktivní Dany Drábové a kolaboranta Petra Fialy.

Nemohu a nechci se dál pachtovat, bavit nebo dokonce jen zdravit člověka, který je názorově tak daleko ode mě. Vím, že tobě to vadit nebude. A upřímně, nejspíš ani nevíš, kdo jsem. Takových fanoušků máš tisíce. Po dnešku máš o jednoho méně.

Sbohem, Ivane Trojane. Už pro mě neexistuješ jako herec, jako člověk, ani jako Bohemák. Všechny ty vzpomínky, všechny filmy a všechny rozhovory, to všechno teď mažu. Ve videotéce už po tobě nezbylo nic. V mé hlavě je teď prázdno.

Ať si každý najde své vlastní hrdiny. Ten můj, Ivan Trojan, už neexistuje.