Michal Klíma, toho času státní zmocněnec pro média, pro boj s dezinformacemi a pro boj ve vysoké trávě (to poslední mně přinesla sojka od Krakonoše, takže je to bez záruky) konečně po mnoha svízelích a útrapách přinesl definici dezinformace.
Zní takto:” Dezinformace je lež, šířená s vědomím, že jde skutečně o lež”.
Poté, co tato slova byla vytesána do kamene, se Michal Klíma svěřil se svým přáním: “Chtěl bych,” pravil zasněně, “oddělení kreativců, kteří budou bojovat s dezinformacemi.”
Celé oddělení! Celou ligu! Divizi! Mohutný úřad. Bojovník proti dezinformacím (ve vysoké trávě) kam až oko dohlédne.
Sen pana Klímy bude možná brzy naplněn. Koncem června má být konečně dopracován patřičný zákon pro podporu jediné možné pravdy, takže k jeho prosazování budou lidi potřeba.
Zatím není jasné, jaké se připravují tresty za šíření údajných dezinformací. Mezi provládními právníky o tom nepanuje tak úplná shoda. Čtvrcení delikventa se zdá přece jen trochu za čarou, proto je potřeba věc řešit humánně. Pět let natvrdo by mohlo stačit.
Na závěr jedna větička, která by mohla samotného pana Klímu dostat na pranýř. Myšleno obrazně, nikoliv za účelem zmíněného čtvrcení.
Strážce státní pravdy totiž prohlásil: “Rusko se dezinformačně angažovalo v prezidentských volbách v roce 2013…”
Protože s pravděpodobností hraničící s jistotou, nemá pan Klíma důkazy pro své tvrzení, je jasné, kde bude muset svůj boj proti dezinformacím začít.
Je to dilema.
Udat sám sebe.
Sbohem úřade a oddělení kreativců hledajících stopy ve vysoké trávě!
Jsem zvědav, jak budou někomu prokazovat, že šíířil lež a věděl o tom, že to lež je. Útprným právem? Pojem dezinformace by se měl rozšířit i o situaci, kdy někdo mnohokrát opakované tvrzení prohlašuje za pravdu, což je oblíbená praxe mnoha “správně” orientovaných novinářů. Příkladem budiž to, co se stalo v ukrajinské Buče.