Každou chvíli někde vidím, že nesmíme vidět jen tu válku, ale také to, co jí předcházelo. Co je její příčina. Jak se Ukrajinci ošklivě chovali na Donbase a jak si Ukrajinci velebí toho fašistu Banderu.
Ale nemám teď v úmyslu popisovat anexi Ukrajiny Leninem v roce 1919, hladomory ve dvacátých a třicátých letech, které vzaly život asi 5-7 milionům Ukrajinců, ani fakt, že Bandera strávil většinu války v koncentráku coby nepřítel Říše. A dokonce ani to, jak lehce dotyční zapomněli, že 2014 se kde se vzala tu se pár dní po Majdanu vzala na Krymu brigáda výsadkářů, ovšem zpočátku v civilu, která bleskově během pár dnů převzala Krym. A kterou tam Rusko neposlalo týden předem, ale několik měsíců před celým Majdanem. Ani to,jak na Donbase Ukrajinci nebojovali s nebohými ruskými babičkami a malými dětmi, ale s ruskou armádou, respektive jejími vojáky, kteří tam jen náhodou trávili dovolenou a jejich velitelé jim tolerovali, že na tu dovolenou odjeli ve služebním tanku. Přičemž ta dovolená kulminovala sestřelením Boiengu plného civilistů.
To všechno je pro současnou válku totiž okrajové. To není příčina. Příčinu nám nahlas už dvacet let naplno osvětluje sám Vladimír Vladimírovič.
V devadesátkách se rozpadl Sovětský svaz. A najednou tu nebylo žádné NDR, kde mladý Vovka začínal svou kariéru, nebylo žádné stranické vedení a ke všemu jeho rodná KGB procházela transformací a z důvodu škrtů propustila spoustu lidí. A mladý Vovka, nadějný kádr, zvyklý žít absolutně nadstandardně, najednou nebral svůj krásný plat, nežil si nad poměry jako agent kdesi v Německu, ale musel se vrátit do Petrohradu – a živit se prací. Taková potupa se mu v životě stala. Za jednu z nejhorších životních křivd několikrát označil okamžik, kdy se nějakou dobu, než se znova nasáčkoval mezi tajné agenty, musel živit prací.
A tuhle křivdu si od té doby nese. Mnohokrát zmiňoval, že nejhorší tragédie, která se ve dvacátém století stala, nebyla jedna nebo druhá světová válka s desítkami milionů mrtvých. Nebyla to ani jedna z několika genocid s miliony mrtvých. Byl to rozpad imperiální říše, která se v době Vladimírova mládí zvala SSSR. Neboli přebrandované Ruské impérium obklopené věncem podřízených poslušných satelitů – mezi které patřilo i Československo nebo NDR, kde Vladimírova kariéra začala.
Ve skutečnosti tohle říká zcela otevřeně už přes dvacet let. A za své životní poslání si naprosto logicky zvolil ne zlepšení života sto čtyřiceti milionů Rusů, ale obnovení tohoto impéria. Jenže všichni jsme to brali jako nějakou nadsázku, plytký sentiment. Nechápali jsme, že to myslí opravdu vážně.
Když si přečtete Main Kamf (mimochodem, je to poučné), zjistíte, že už tam je všechno, co jeho autor později šel realizovat. Jenže v době kdy kniha vyšla, nikdy ho nebral vážně. A udělali chybu. Stejně jako my.
Obnovitel ruského impéria dnes nebojuje za ovládnutí Donbasu. Donbas je v tom celém jenom momentální záminka, o něj reálně vůbec nejde. Skutečné zájmy ruskojazyčných obyvatel Ukrajiny jsou mu absolutně lhostejné. Stejně jako fuhrerovi 1938 vůbec nešlo o štěstí nějakých sudetských Němců. Byl to jen jeden z řady promyšlených kroků postupné expanze. Je to součást realizace jeho snu. Až ovládne Ukrajinu, půjde hájit zájmy ruskojazyčných obyvatel Pobaltí. A Podněstří. A pak půjde potrestat Polsko. A jeho tanky se nemusí zastavit v Praze (i to přesně takhle a doslova otevřeně řekl). Vytvoří jednotný politický prostor od Uralu do Lisabon. I to říká.
Když to pochopíme, pochopíme, že nemá cenu se vůbec o nějakém Donbase o lokálních územních ústupcích dohadovat. Dokonce nemá smysl uzavírat nějaké dočasné příměří – Putler by ho využil jenom ke konsolidaci vlastní armády. To znamená válka a ruská expanze neskončí na Ukrajině. I kdyby Ukrajinci nyní souhlasili s protiprávním zabráním části svého území, nebude to žádný konec války. Bude to začátek další války. Stejně jako anexe československého pohraničí 1938 válku nezažehnala, ale jen připravila její dramatickou eskalaci. Válku skončí v horším případě okupace celé Evropy Ruskem (to v horším případě) nebo pád rašistického Putinova režimu v Rusku (to v lepším případě – a to v lepším nejen pro nás, ale možná ještě více pro samotné Rusy) a nějaká pomalá, bolestná a nejednoduchá cesta Rusů k právnímu státu, demokracii a vlastní prospěritě.
Existují právě tyto dvě varianty, není tu třetí. Když tedy vyloučíme třeba srážku Země se zatoulanou planetkou, která by nás vyhubila všechny jako dinosaury.
Ve skutečnosti – Ukrajinci v tuhle chvíli nebrání Ukrajinu, brání uskutečnění snu ruského cara. Zbraně i veškerou další podporu poskytujeme Ukrajincům ve vlastním zájmu. Pokud jim to bude platné a Ukrajinci Putlera zastaví, válka se nepřelije k nám. Pravděpodobně. Tady tedy není důvod, aby Ukrajinci byli vděční nám, je důvod, aby země EU byly vděčné Ukrajincům.
Což je odpověď pro všechny, kteří lkají, že se každá země má starat především o sebe a své občany. Ano, naše vláda se stará o naše občany, protože se snaží válku zastavit na Ukrajině.
A ano: Dodávání zbraní Ukrajině žádnou válku neeskaluje. Kdyby ustalo, válka se převalí přes Ukrajinu na západ a bude pokračovat ruským atakem dalších zemí. První na ráně by bylo Pobaltí a Moldávie. A pak Polsko a Finsko. Zastavit podporu Ukrajině by tedy mohl je krátkozraký hlupák, který si přeje, abychom se i naše země časem stala bojištěm tohoto tažení za obnov ruského impéria.
Je fakt, že nám válka přinesla zdražení energií a velké komplikace. A ne – nemůže za to Fiala, ani Ukrajinci. Vinu nese ten, kdo válku rozpoutal a vinu nesou i všichni ti, kteří mu dávají peníze, za které bude dál pořizovat zbraně. Chování Německa, Francie, Maďarska a několika dalších evropských států v romhle směru je neuvěřitelně hloupé a neuvěřitelně bezohledné vůči ostatním. A jde-li o orgány EU, současná válka potvrzuje, že jsou všechny zbytečné a členy Evropské komise by bylo nejbezpečnější zavřít na uzavřené oddělení, protože jejich blábolení a vymýšlení dalších a dalších zhovadilostí je stejně absolutně mimo realitu. EU nefunguje a je zbytečná. Tváří tvář rašistickému režimu v Moskvě je to banda cvoků, kteří blouzní o emisních normách, zatímco jednotlivé státy se podrážení mezi sebou a speciálně Německo se snaží co nejvíc vydělat na cizí účet.
Ale ještě k těm atomovkám, se kterými skřet vyhrožuje: Ano, také z nich mám strach. Všichni z nich mají strach. Jenom idiot by se nebál atomovek v rukách nevyzpytatelných agresívních šílenců. Jenže s tím ti šílenci přesně počítají – a proto jimi nehorázně a bezprecedentně vyhrožuje a snaží se vydírat (tohle si nedovolil ani Stalin ani Brežněv, to je v poválečné historii poprvé!). Jenže ve skutečnosti tady není souvislost s tím, jestli podpoříme Ukrajinu nebo rašistům dovolíme dojet s těmi tanky až do Prahy. Ve skutečnosti budou-li v Moskvě vědět, že tenhle prostředek vydírání nefunguje a v případě překročení červené lajny by NATO okamžitě odpovědělo s maximální tvrdostí a důsledností, přestanou jimi strašit.
A to všechno je potřeba co nejčastěji říkat nahlas.
(30 votes, average: 1,83 out of 5)
Loading... 
Snuska blabolu a vlhkych snu autora. On snad veri te naivni propagande….
Už mi z těch blábolů, jak Rusko na nás zaútočí, bolí hlava. Co by z toho mělo? Nějak divně se tu vyrojila skupina lidí, kteří plánovitě zahlcují média, abychom byli před Ruskem ostražití, že prý jsme v hledáčku jejich zájmů. Tomu říkám opravdová dezinformace. Nevím co tím sledují… chtějí vyvolávat strach nebo co? Většinou to navlečou na rok 1968, na to se ovce chytají. Rusové se na takový národ jakým jsme, mohou klidně vykálet.
Tu bolest hlavy přenechte tomu idiotovi jenž napsal ten blábol, neb tyto začne brzy hlava bolet až ten hladomor bude tady. Potom přijde doba kdy si hladový lid vzpomene na chátru jenž tomu napomohla a že to samet nebude na to mohou vzít jed.
tak tak…poslední dobou kupuji rýži a náboje 9 mm.
Autor příspěvku je pěkným příkladem toho, jak snadno lze propagandistiky ovládat myšlení lidí, kteří, a to z jakéhokoliv důvodu, nezískali dostatek informací k posouzení objektivní skutečnosti. Můžu začít hned od začátku. Autor nemá v úmyslu popisovat “anexi Ukrajiny Leninem”. No, kdyby byl torchu více sečtělý, věděl by, že Lenin Ukrajinu neanektoval, ale prakticky ji stvořil a po druhé světové válce (když budu pokračovat v té personifikaci) dokonce rozšířil. Hladomory na Ukrajině na přelomu 20. a 30. let (ale i v dalších oblastech SSSR) nebyly projevem utlačování Ukrajinců Rusy, ale projevem utlačování soukromých zemědělců komunisty. Tento názor zastává i historik Jan Rychlík, autor Dějin Ukrajiny. Na tom, že byl Bandera fašista (přesněji řečeno integrální nacionalista), že oddíly pod jeho jménem se podílely na zmasakrování desítek tisíc polských civilistů, na likvidování SNP a partizánského odboje na území ČSR vůbec, samozřejmě jeho pobyt ve vězení nic nemění. Autor článku zlehka pomíjí fakt, že současná ukrajinská vládní garnitura povstala z násilného státního převratu – svržením tehdy demokraticky zvolené vlády a prezidenta – financovaného mimo jiné i z amerických peněz (k tomu viz zde https://www.e15.cz/zahranicni/od-majdanu-a-padu-janukovyce-uplynuly-tri-roky-usa-podporovaly-aktivisty-miliony-dolaru-1329261). Podobných takových myšlenkových “nedorazů” je v příspěvku ještě mnoho. Autora bych poprosil, aby se pokusil zamyslet se alespoň nad jednou otázkou, a to, jaký je rozdíl mezi právem na sebeurčení kosovských Albánců a právem na sebeurčení etnických Rusů žijících na Ukrajině.
Naprosto nepochybuji o tom, že Donbas a celá ta separatistická oblast je pro Putina pouhou záminkou. Problémem současného Ruska jsou pozůstatky starého sovětského myšlení, zjednodušeně řečeno pořád je tu dost bolševiků, kteří sní o ztracené velikosti a „slávě“ Sovětského svazu. Není divu, 70 let řádění rudých gard a jejich pohůnků se nevymýtí za pár dekád. Stačí se podívat k nám, pořád zde jsou obdivovatelé starých komunistických pořádků, kteří se nesmířili s porážkou své zvrácené ideologie a stále slepě obhajují soudružské praktiky, putinovské Rusko je jim dobrým vzorem.
Rusko prostě zůstává v zajetí starých ideologických dogmat. O tom mne již v minulosti přesvědčil návrat k původnímu zhudebnění sovětské hymny a udržovaný kult Lenina (mauzoleum). Je otázkou do jaké míry jsou dnes lidé v Rusku spokojeni s politickou situací. Míra lží a manipulací je bohužel velká jak na straně západu tak Ruska a jedinou spolehlivou metodou je mluvit s obyčejnými lidmi. To je ovšem hodně těžké a časově náročné. Rusko je velké, mnohonárodnostní, pravoslavné a zčásti muslimské, jinak smýšlí lidé na venkově a jinak v Moskvě nebo Petrohradě. Proto se média i politici tak často uchylují k zjednodušeným komentářům a povrchním zkratkám na jeho adresu.
Je asi naivní doufat, že jednou bude mít Rusko demokracii západního střihu. Možná je to tak pro ně lepší, demokracie má bohužel spoustu nevýhod, které ji samu nakonec degradují.
Neblbněte tady lidi propagandou. Doporučuji si vyhledat co si o tom všem myslí (má analyzované) Jeffrey Sachs a Henry Kissinger. Začínají říkat věci, na které se zde v Evropě bojíme i jen pomyslet. A vůbec se vám to nebude líbit. Rozboří vám to vaše pohledy.
Kdysi jsem slyšela jednoho Rusa poznamenat “jak chcete mít demokracii ve státě, který se rozkládá přes jedenáct časových pásem?”
Tož tak…..a proč vás tak strašlivě tíží, že ausgerechnet v Rusku nebude demokracie dle vašich představ?? No tak nebude, no. Vám to snad může být jedno.
Mmch ruská hymna má stejnou melodii, ano – ale asi jste si nevšiml, že se zpívá a hraje v jiném tempu a s jinou dynamikou – čímž získává i jiný ráz. O textu nemluvě….a mluvím samosebou o tom, kdy ji hrají/zpívají sami Rusové.
Někdy mám pocit jako právě nyní, že ,,Svobodny -svet.a Pravý Prostor je jedno a totéž.”