Sociálnědemokratický bankrot |

Sdílet článek:

Na dlouhodobý trend pomalého odcházení sociálnědemokratických partají z evropské politické scény existuje spousta výkladů, silným důvodem bude fakt, že zmizela jejich nosná materie tj. dělnická třída, v níž byli vkořenění a ze sociálně demokratické strany se stala partaj jako každá jiná, která nemá automaticky zajištěnou společenskou oporu. Sociální demokracie sehrála velkou historickou roli v emancipaci dělnické třídy, dnes tato politická výjimečnost už neexistuje. V prosté soutěži v plejádě televizních stran a zbytečných témat jednoduše prohrávají, navíc všechny ostatní mainstreamové strany vstřebaly nezbytný sociální demokratismus. Evropské sociální demokracie, až na malé výjimky, selhávají v identifikaci reálně nosných společenských témat. Pokud sociální demokracii moc nerozlišíme od zbytečné strany pirátů, pak znuděný volič dá přednost pirátům. Např. ve Španělsku se daří socialistům kreativními manipulacemi všeho druhu a nezbytnou intoxikací mládeže v školském systému dlouhodobě vládnout. Počátkem tisíciletí se Zapatero ideologicky téměř blížil maoismu, zorganizoval v Barceloně rekordní dvoumilionovou demonstraci proti George Bushovi, Sánchez je kreativně opatrnější, akce typu vykopání caudilla z hrobu na nějakou dobu zaktivují pokrok. Je jasné, že podobnou politiku může dělat kdokoliv jiný. Ve volbách v Sasku-Anhalt sociální demokraté úplně propadli, předtím to bylo v Porýní-Vestfálsku, v Bádensku-Wirtenbersku a jinde, v koalicích s CDU je dnes už obvykle nahrazují zelení. Je vidět, že nejen sociální demokraté, ale i křesťanští demokraté přišli o materii. V Sasku-Anhalt je volební statistika SPD posledních 25 let charakteristická pro tento politický směr: 36%, 21%, 11%, 8%.

Problémem evropskounijních politických stran jsou ubohé kádry, politická strana se epoše limitované demokracie přestala chápat jako nezastupitelný subjekt společenského poznání, proměnila se v kariérní organizaci vládnoucího mainstreamu. Programovými tématy, jak se objevují na stranických konferencích, jsou z rukávu tahané populistické banality dobarvované televizním mainstreamem, omezené stranické kádry nejsou schopny chápat současnou společnost a její vývoj. Místopředseda německé SPD mládežník Kuhnert mluví o znárodnění všeho, posléze se trochu zmírní, zezelená a hovoří o likvidaci automobilového průmyslu. Německým socanům chybí Sánchezova kreativní dovednost. Volební katastrofy sociálních demokratů v Německu jsou zajímavé tím, že podobně jako v ČR, řadu let strana vede sociální rezorty v spolkových zemích i ve spolkové vládě. Mají tedy k dispozici všechny páky, aby si předplatili volební hlasy a přesto všechno to nezabírá. Dlouholetý člen sociální demokracie ekonom a publicista Sarazin, kterého partaj vyškrtla, od roku 2010 analyzuje dopady kulturně nepřátelské masové imigrace. V tomto problému vidí členská základna strany prioritní téma a podobně voličská základna. Stranické kádry však daly přednost zablokování debaty na toto téma. Paralelní situace panuje v Česku, sociální demokracie se domnívá, že antiruská fobie, kterou šíří její ministři zahraničí a zablokování otevřené debaty o našich vztazích k Rusku, ji udělá volební výsledek? Strany demokratického bloku na šíření antiruské paniky mají lepší předpoklady i kádry než sociální demokracie. Pokud česká sociální demokracie nasměruje politiku směrem k Rusku, bez problémů se na podzim dostane do parlamentu.

Stranické kádry dominující německou sociální demokracii umlčují a skandalizují kritické hlasy proti islámu. Typický volič SPD, který se rekrutoval z pracujících společenských segmentů tuto taktiku ve volbách odmítne. Dlouhodobě se pozoruje, že volební podpora pracujících tříd i hlasy velkého procenta mladých konvertovaly k AfD, volební trendy ani v nejmenším nevedly v SPD k reflexi partajních kádrů o politice strany. Velmi populární sociálnědemokratiká postava v Porúří publicista Jörg Sartor, v magazínu Cicero píše, že SPD v minulosti v Porúří volilo až 70% lidí. Podle Sartora některé praktiky stranického vedení s kandidátskou listinou jsou ilegální, stranické kádry táhnou stranu falešným směrem a skandalizují kritické hlasy. Např. při debatě kandidátů na post essenského starosty se rodič jednoho žáka zeptal, co udělají kandidáti proti velkému procentu cizích dětí v třídách, v některých případech 90% žáků nezná německy. A odpověď kandidáta z SPD: „Musí se na to jinak nazírat, neexistuje žádný imigrační problém“. Tradiční volič sociálních demokracií byl možná sociálně slabý, ale konzervativní.

V Německu se od Schroderových dob zmocnili strany ultralevičáci, podobně v Británii, Francii, Itálii atd., a proměnili sociálnědemokratické strany v neosocialistická hnutí bez programových koordinát, naplněná nekonečnými pokrokovými idejemi a ideologiemi, které jsou banální a nereálné. V některých případech jsou tito sorty sociálních demokratů přímo společensky nebezpečné jako se pozoruje v městském senátě v Berlíně, v Itálii nebo potenciálně v Anglii. Hollanda zvolila většina Francouzů, ale brzo strhl Francii do nepředstavitelného chaosu, který kulminuje Macronem. Sociální demokracie jednají „pokrokově“ populisticky, ale v jejich propagandě jsou populisty všichni od politického středu počínaje.