Společná evropská obrana |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Pár gest amerického prezidenta vyvolalo v evropské mainstreamové elitě nezvyklou paniku, v bruselské hysterické interpretaci ztráta amerických bezpečnostních garancí znamená téměř automatický ruský vpád a okupaci Evropy. Nutkavost této ideje implikuje jedinou možnou rychlou odpověď, musí jednat ti, co jsou právě u moci, a taky jednají ve stylu boje s covidem. V EU není nic neobvyklého, že motorem akcí je nutkavost, která má psychoanalytickou paralelu v pudu moci, která téměř nikdy nevede k řešení problému, ale pouze k upevnění moci těch, kteří vládnou, a zdánlivě zdůvodnitelnou logikou jim dá do rukou další mocenské nástroje. Na prvním místě je nutné si klást otázku proč dochází k americkému de-angažmá v Evropě, není to žádná Trumpova libovůle, odpověď je objektivnější, kontinent ztratil význam, který kdy měl, nachází se v nejhorším úpadku své historie. Stávající politické uspořádání je největším problémem a důvodem proč Evropa přestává existovat v duchovních i ekonomických konturách své bývalé velikosti. Evropa je v takovém úpadku, že návrat k Evropě národních státu nabídne aspoň nějaké perspektivní varianty evropské renezance, momentálně se nacházíme v zablokovaném prostoru bez variant. S tím jak se podařilo mocným v EU rozložit evropský hodnotový systém, zmizela i duchovní výlučnost evropsko-americké vazby. Americké vojenské de-angažmá neznamená americký morální pokles, jak prezentuje unijní mainstream, ale naopak dokazuje amoralitu válkou posedlé Evropské unie. Evropa je ve vizi americké politiky pouze obchodním partnerem stále menšího významu a není zřejmé, kde by měl být důvod pro americký bezpečnostní deštník nad Evropou.

Rada EU s nezbytným protagonistou Zelenským u předsednického stolu schválila Leyenové plán „ReArm Europe“ a mírový plán podle Zelenského, který je plánem velké války. Státy EU souhlasí se zvýšením financování na obranu a mimo pakt rozpočtové stability se umožňují další výdaje ve výši 650 miliard, otevírá se možnost půjčky na vojenské účely ve výši 150 miliard, která bude financovaná dluhopisy garantovanými rozpočtem EU. Leynové plán na zbrojení je po katastrofě plánu zelené reindustrializace ekonomicky a sociálně zhoubný. EU dlouhé roky trestala překračování Maastrichtských rozpočtových norem a najednou velmi rychle je přepíše tým Leyenové. Platil názor, že dlouhodobé systémové zadlužování vede k permanentní ekonomické krizi a prohlubuje sociální a statusovou nerovnost. Bruselští političtí inženýři a jejich národní trabanti navrhují nezapočítávat investice na zbrojení do dluhů. Rada EU zrušila výdajové limity, kterými se řídil celý unijní konstrukt, dá se předpokládat, že to vyhrotí sociální a ekonomickou situaci, ale posílí mocenský teror, který zardousí případný odpor.

Nejděsivějším aspektem této EU v jejím novém složení s britským ztraceným synem, je její sebeprezentace jako válečné mašinerie, která nejen, že postrádá finance a vojenský hardware, ale postrádá i ducha, pokud se za něj nepovažují válečnické bláboly. Zdá se, že mocenský aparát v Unii je natolik silný a sebejistý, že vyřadil ze svých kalkulací pojem sociální smír. Málokterá země na světě je víc ekonomicky rozložená a před sociálním výbuchem jako Francie, její úpadek posledních šest let prohloubil narcistický megaloman Macron, který ve směšném úklonu před alžírským prezidentem není schopen prosadit sebemenší dodržování smluv, který ztratil parlamentní většinu k vládnutí, ale o to víc propaguje válku, podobně jako skandinávské státy, které se zbláznily z halucinogenního blahobytu. V čele s Leyenovou, která se dostala k moci dík zastáncům rigidní antiprůmyslové ekologické linie, pod ukrajinskou záminkou prosadí svou federalistickou vizi, stojí za zmínku, že projekt Společenství evropské obrany (CED) neuspěl v roce 1954.