Stát je špatný sluha, ale zlý pán. Anarchokapitalismus nabízí cestu |

Sdílet článek:

Anarchokapitalismus je myšlenkový směr založený na svobodě a autorských právech. Pravidlo žij a nech žít, které nedělá výjimku ani pro stát. Extrémní decentralizace až na jednotlivce. Demonopolizace včetně státu, možnost opt-outu, a reálná možnost konkurovat státu. Práva mi nikdo nesmí brát, ani stát ne. Nemohu delegovat práva, která nemám, na někoho dalšího. Nikdo by neměl být k ničemu nucen, fungování společnosti na principu dobrovolnosti a neagrese.

Názory, které úspěšně šíří libertarián a anarchokapitalista Urza s dodatkem, že jediné násilí, se kterým souhlasí, je to obranné. Stát bere lidem peníze podobně jako mafie, a je špatný hospodář. Každý má být svým vlastním pánem a nakládat se svými prostředky tak, jak uzná za vhodné.

Představte si svět, kde rozhodujete o svých životech. Svět, ve kterém smíte vzdělávat své děti po svém; veřejně hlásat cokoliv, čemu věříte; bez státních regulací obchodovat, podnikat či se nechat zaměstnat; nekomunikovat s úřady.

Svoboda znamená možnost rozhodovat o sobě a nést za své jednání odpovědnost. Není slučitelná se státními zásahy a regulacemi v prakticky každé oblasti našich životů. Právě svobodou platíme za každou další pravomoc státu. [zdroj]

Stát je legalizovaná mafie a demokracie směřuje k socialismu.

Diskusní pořad Na ostří nože na téma demokracie. Pozvání od moderátora Jana Hlocha přijal Lukáš Jelínek, politolog a analytik z Masarykovy demokratické akademie a Martin Urza z Ludwig von Mises institutu a také autor knihy Anarchokapitalismus.

Myslím si, že v každé té epoše bychom našli lidi, kteří by si mysleli, že je to ta nejlepší, protože všechny předchozí byly horší. Souhlasím s tím, že demokracie je lepší než třeba autokracie, ale myslím si, že je ještě lepší, aby jeden člověk násilím nevládl druhému. Nejlepší by bylo, kdyby nikdo násilím nevládl nikomu. Tomuto systému právě říkám anarchokapitalismus.

Že by měla demokracie chránit menšiny, je jenom zbožné přání, demokracie bude chránit menšiny, jenom pokud to ta většina rozhodne, protože všechny další vlastnosti, které demokracii přidáváme, jsou podobné tomu, jako když komunisti měli komunismus a pak, když to nešlo podle jejich představ, tak říkali, že to ale není komunismus. Demokracie nemá nikde psáno, že má chránit menšiny, to z ní neplyne. Je to vláda většiny, a pokud většina je taková, že když si usmyslí chránit většinu, tak ji chrání, ale když si to neusmyslí, tak je chránit nebude.

Stát je parazit, který mě obírá. Já si chci sám rozhodovat o tom, jakým způsobem vynaložím svoje zdroje, komu pomůžu či nepomůžu. Chci sám rozhodovat o tom, jak se pojistit, jak vychovávat svoje děti, jak je vzdělávat. Tohle chci dělat sám, ale přichází nějací lidé, kteří mě nutí to dělat po jejich.

Teď tady zaznělo kouzlo nechtěného, když pan Jelínek říkal, že musíme pracovat na tom, aby lidé získali pocit, že volbami něco mění. To je přesně to, na čem stát pracuje, že dává lidem pocit, že volbami něco mění. Jinak souhlasím s tím, že kdyby mohli skutečně rozhodovat o tom, kam dávají svoje peníze, tak by to rozhodně prospělo. Ale potom je zde otázka, když se člověk rozhodne o tom, kam dá své peníze, proč by je měl dávat státu. To jsme ale zase u toho, že je lepší dát člověku pocit, že o tom rozhoduje, ale reálně o tom rozhodnou politici. Myslím si, že demokracie inherentně směřuje k socialismu. A to proto, že politici jsou voleni na základě toho, že něco naslibují. Většinou naslibují ochranu, ochranu před nimi samými nebo před nějakými vlivy. Čím více je této ochrany, tak tím méně jsou lidé zodpovědní sami za sebe. Stát jejich zodpovědnost přebírá. Takže je víc nezodpovědných lidí a ti mají tendenci volit takové politiky, kteří jim naslibují zase více ochrany. Vidíme to na všech příkladech západních demokracií, některé tam směřují pomalu, některé rychleji, ale všechny jdou k socialismu. [zdroj]

Demokracie je diktát většiny menšině

Anarchokapitalismus je založený na respektu k vlastnictví, principu neagrese, svobodě a zodpovědnosti. Necháme lidi, ať si na volném trhu určí, co chtějí, tvrdí anarchokapitalista Urza, který v kampani vybral od lidí téměř 2,7 milionu korun na svou knihu. Stát prý vytváří sociálně slabé, místo aby je chránil.

Stát se chová jako lupič. Bere nám až 70% z toho, co vyděláme.

Stát se chová jako lupič. Bere nám 60 až 70 procent z toho, co vyděláme a pokud nezaplatíme, bude na nás uvalena exekuce, případně fyzické násilí-

„Bůh, který nám dal život, nám zároveň dal svobodu, síla je může zničit, ale ne rozdělit.“ To je myšlenka třetího prezidenta USA a hlavního autora amerického Prohlášení nezávislosti, Thomase Jeffersona. Jak jsme na tom v současné době se svobodou my? Víme, co to je a jsme si jistí, že svobodu máme, že je to ta pravá a že ji již nemůžeme ztratit? Mnozí politici o ní mluví, ale konají opak, jiní ji naopak zcela vypustili ze svých programů jako něco nepotřebného a nezajímavého. A podobně je tomu u médií.

Na druhou stranu přibývá těch, kteří upozorňují na to, že nám je i ta svoboda, kterou máme, postupně omezována a ukrajována salámovou metodou. To znamená, že jsou postupně utahovány šrouby a omezován vnitřní i vnější prostor svobody, často s odůvodněním, že za účelem zachování a rozšiřování jakýchsi blíže nespecifikovaných hodnot, včetně svobody. Jsme pomalu, postupně omezováni tak, že si na to většina z nás zvyká, a děti, které se do této situace rodí, to již pokládají za normální.

Mezi ty, kteří se nechtějí se současnou situací spokojit, a přemýšlejí o společnosti, která by mohla žít v jiné svobodě, než je ta, na kterou jsme v současné době zvyklí, patří Urza. Programátor, autor první české knihy o anarchokapitalismu, který přemýšlí, píše a přednáší o svobodě, etice, ekonomii a roli státu ve společnosti.

Stát nás celý život okrádá o dvě třetiny toho, co vyděláme – a potom drze řekne, že jsme si nezajistili důchod a že on nám dá něco z toho, co nám sebral-

Společenská smlouva, kterou moderní stát uzavírá s občany, a to tak, aniž by se jich ptal na jejich názor, dnes vyhovuje stále menšímu množství lidí. Většina bodů takové smlouvy státu s občany se bere jako samozřejmost, na kterou je zbytečné se někoho ptát. Proto se stalo zvykem dodávat k této smlouvě stále další a další povinnosti občanů a jen tu a tam také nějakou povinnost státu. To je fakt, který je vidět na každém kroku.

Není tedy divu, že roste počet odpůrců samotných základních principů současného fungování státu. Ti uvažují o různých modelech, kde by lidem bylo umožněno žít svobodněji, žít skutečně své vlastní životy a ne jen plnit zadání státních orgánů. Modely, kde by lidé mohli být sami sebou – a ne jen výtvory vtěsnanými do státních šablon. K těm, kdo se v přemýšlení dostali hlouběji, než je dnes zvykem, patří i takzvaní anarchokapitalisté. Ti například říkají, že nikdo nemá etické právo přijít ke mně – a pod hrozbou násilí mě nutit, abych žil tak, jak si to on představuje. Je tedy jasné, že i dnes vítám ve studiu našeho nejznámějšího anarchokapitalistu Urzu.

Totalita spočívá v tom, že stát zavede zákony úplně na všechno.

Totalita spočívá v tom, že stát zavede zákony úplně na všechno – a touto cestou reguluje a ovládá všechny oblasti našich životů.

Ano, najdou se ještě dnes i lidé, kteří se ve stále těsnějším sevření státu cítí jako ryby ve vodě. Nevadí jim ani stovky a stovky neustále přibývajících zákonů, omezení, rozkazů a zákazů, domnívají se, že oni jsou správnými občany a dodržují tedy všechno vzorně. Ale není jich už mnoho. Většina lidí buď začíná pociťovat, nebo už naplno pociťuje státní mašinerii jako něco mezi parním válcem a mlýnem na obilí.

Proto je dobře, že přibývá těch, kdo přemýšlejí hlouběji o smyslu státu, jeho oprávněné roli a hranicích, co si stát smí dovolit k člověku, a co už je mimo jeho kompetence. Říkají, že pokud existuje tolik zákonů, že je ani nemůžeme znát, natož abychom je byli schopni dodržovat, splňujeme tak vlastně nevědomě základní atribut policejního státu, protože jeho podstatou je vytvořit takový právní stav, aby se na každého mohlo něco najít a potrestat ho za cokoli, kdykoli to bude potřeba. Mluví také o tom, jak už nemůžeme žít vlastní životy, ale jsme nuceni žít životy státní, přičemž stát ničí vše, co dříve utvářelo dobrou společnost – včetně rodiny. A v tomto přemýšlení a debatě budeme pokračovat i dnes s anarchokapitalistou Urzou.

Pro další podrobné a rozsáhlé informace můžete navštívit YouTube kanál Svobodného přístavu, osobní stránky urza.cz, nebo si zakoupit knihu Anarchokapitalismus.

Anarchokapitalismus – souhrnná kniha rozebírající různé aspekty našeho života ve svobodné bezstátní společnosti.

Snad všichni dnešní anarchokapitalisté byli původně přesvědčeni, že není možné, aby naše společnost fungovala bez státu. Čím usilovněji však o této problematice přemýšlíme a věnujeme se jí, tím jasněji přicházíme na to, že právě bezstátní společnost je pro mírové soužití civilizace nezbytná.

Urzovy texty, které píše již spoustu let, vynikají svou konzistencí a přísnou logikou. Stovky z nich pak položily základ pro vznik této knihy, jež je prvním původně českým uceleným dílem o anarchokapitalismu. Rozhodně aspiruje na to, aby jednou stála v knihovně po boku knih dalších skvělých myslitelů rakouské ekonomické školy, kteří byli Urzovi inspirací. V České republice máme až obdivuhodně silné libertariánské hnutí svobodomyslných lidí, o jehož rozvoj a propagaci se Urza velkou částí přičinil. Nyní se můžeme chlubit i autorem, jenž může být inspirací pro další generace.

S obsahem Urzových textů nemusíte souhlasit, přinejmenším rozhodně ne hned. Pokud vám však dá podnět ke kritickému zamyšlení nad tím, jak některé věci fungují dnes a jaké by jednou mohly být bez státu, pak rozhodně splnily svůj účel. [zdroj]

Urza, vlastním jménem Martin Urza je český anarchokapitalista, youtuber, publicista, programátor, bývalý podnikatel a učitel. Patří k představitelům české libertariánské a anarchokapitalistické scény.