Superiorní svět |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Představa o tom, že třetí svět bude věčnou manufakturou prvního světa se ukázala nereálnou, země třetího světa se pomalu proměňují v první svět a první se nasměroval ke třetímu. Západ je v obchodu se zbytkem světa silně deficitní, pokud se rychle něco nezmění, může se jednoho dne stát, že čínské a indické výrobky nebudou pro západního spotřebitele za rozumnou cenu k dispozici. Západní politici si to uvědomují, politická centra v EU a USA se rozhodla své země reindustrializovat, je otázkou jestli k něčemu tak civilizačně komplikovanému stačí politická vůle, jestli tu pořád existují lidské a duchovní kapacity a vitalita. V USA s reindustrializaci začal Trump, pokračuje Biden, často s tím operuje Macron a reindustrializace je i v programu EU. Reindustrializace tedy na Západě formálně už probíhá, ovšem v imperativu zelené politiky. V USA se odhaduje, že na jeden dolar vydaný státní administrativou do výroby, připadá šest dolarů na zelenou energii a environmentální dotace, v EU to bude ještě horší, tam se mluví jen o zelené politice. Západní země se domnívají, že mají pod kontrolou světové obchodní toky, ale i to je iluze. Západ dnes už nemá kontrolu na světovou ekonomikou a navíc není schopen vsadit vlastní ekonomiku do reálně existujících ekonomických vazeb. Postavit továrny, rekonstruovat výrobní základnu a začít vyrábět, nikdo v Evropské unii ani nechce. Odvykli jsme průmyslové výrobě úplně stejně jako dětem.

Liberálně demokratický politický systém řád byl po rozpadu východního bloku považován za vrcholné vývojové stadium nebo dokonce neskromně za konečnou fázi historie. Američané jsou odjakživa velmi praktičtí a dodávali k superiornímu stádiu dějin i superiorní světové platidlo dolar, a tato Nixonova finanční manipulace měla být finálem světové finanční historie. Superiorní liberálně demokratická fikce se dnes rozpukla, ale dolar Spojené státy brání veškerou silou své hegemonie, která bez dolarového klamu ztratí materiální oporu a přestane existovat. V devadesátých letech se zdálo přirozené, že pokud se celý svět konvertuje do liberálně demokratického systému, historický proces už nemá kam kráčet, protože existuje jenom jedna racionalita, která najde optimální cestu pro všechny, nejlíp na bázi nadnárodních organizací. V případě EU vidíme jak funguje liberálně demokratický model v praxi v nadnárodní rovině, jak je možný kompromis mezi schopnými a neschopnými, nebo kompromis cti a perverze, kompromis hloupých a těch naopak. Kompromis tlachů a banalit typu Fiala s někým, kdo rekonstruuje stát a ekonomiku jako je Orbán. Historie je historií právě proto, že jejím hybatelem nejsou kompromisní kvality, historie jednoznačně favorizuje kvalitu, dá se lehce vytušit, kde Česko s Fialou a spol. skončí.

V American Conservative konstatuje irský ekonom Philip Pilkington, že v retrospektivě je jeví (Fukuyamova) teze o nadřazenosti liberální demokracie arogantní a naivní. Objevily se silné alternativy v Rusku a v Číně a je jasné, že západní varianta není žádným historickým vrcholem. Ekonom píše, že vládní režimy mají cyklický charakter. Liberální řád není historicky až tak významný, jednoduše jde o vládní formu, kterou západní propaganda líčí jako předpoklad lidské svobody. Po ruské invazi na Ukrajinu americká vláda nastartovala série sankcí, které nakonec povedou ke konci dolarové hegemonie nad světovou ekonomikou. Zablokováním ruských rezerv daly USA světu signál, že dolarové rezervy – vždycky považované za stejně dobré jako zlato – jsou bezpečné jen do té míry, do jaké je zahraniční politika země konformní vizi Spojených států. Zemím celého světa se ozřejmilo, že jejich dolarové rezervy jsou vystaveny velkému riziku a začaly hledat alternativy. Dnes se vedou diskuze o vytvoření BRICS oběživa. Pád dolaru je tak viditelný, že to nelze ignorovat, americká ministryně financí Yellenová prohlásila, že očekává postupné snižování dolarového podílu na světových rezervách. Dolarová hegemonie znamená, že USA mohou mít dlouhodobě nelimitovaný obchodní deficit se zbytkem světa. V případě zlatého standardu by to znamenalo transfer zlata do přebytkové země a USA by musely devalvovat svou měnu.

Irský ekonom píše, že v éře dolarové hegemonie se obchodní deficit USA a jejich spojenců, jako je Británie, financuje dolary, které recyklují přebytkové země, když je berou jako protihodnotu. Mnozí ekonomové se domnívali, že tento globálně ustavený systém je tak pevný, že se nedá obejít. Je to naivní představa, člověk nemusí být ekonom, aby pochopil, že věčně se taková systémová disproporčnost nedá udržet. Produkující země posílají zboží a služby USA a dalším západním zemím a dostanou ze ně bezcenné papíry. Ekonom se domnívá, že pokud se některá země rozhodne nepřijímat dolary jako protihodnotu, žádná vojenská síla to nemůže zvrátit. Americká marína nemůže blokovat cizí přístavy, pokud by k tomu došlo, pak by to znamenalo, že svět se úplně zbláznil. Podle ekonoma už od finanční krize 2008 dolarová hegemonie upadla do limbu. Od 2010 Číňané přestali spoléhat na obrovské přebytky v zahraničním obchodě a místo toho se obrátili k vnitřním investicím. Poslední roky přeorientovává Čína svůj zahraniční obchod od USA k třetímu světu. V příštích dvaceti letech se pravděpodobně ustaví nová ekonomická rovnováha, kde dolar bude pouze jednou z mnoha globálně používaných měn.