Svobodný Artem Oganov |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Páteční zprávy ČT věnovaly šest minut reportáži z ukrajinské fabriky, kde se bastlí dřevěné imitace zbraní, na nichž ruská armáda zbytečně utratí drahou munici. ČT v nejdůležitějším zpravodajské půlhodině detailně seznámila publikum s konkrétními typy a značkami zbraní, která ve fabrice tři fachmani vyřezávají. Jednoduše šestiminutová exploze stupidity propagandistů ČT. Třicet nekonkrétních vteřin jim stačilo, aby popsali historickou katastrofu karabašského národa rdoušeného ázerbájdžánským diktátorem. V Karabachu se objevil stejný problém jako na Krymu a na Donbasu, patří země těm, který v ní staletí žijí nebo těm, kterým západní politika toto právo přiřkne. Podle ázerbájdžánského (a českého) výkladu spravedlnosti jsou příslušníci karabašské armády teroristé, protože formálně je Karabach součástí Ázerbájdžánu. I z páchnoucí světa západní dekadence je zřetelné, že karabašský Armén s kalašnikovem v ruce proti po zuby vyzbrojené ázerbájdžánské armádě patří k nejsvětlejším zjevům naší doby. Ázerbájdžán dává každoročně na zbrojení tři miliardy dolarů, které mu připlují z Evropské unie za plyn a ropu.

Evropská unie je tak mizerná, že její ministr zahraničí Borell není schopen požadovat na ázerbájdžánském diktátorovi ani to minimální, tj. zachování nějaké formy autonomie Karabachu v rámci Ázerbájdžánu. Blinken se skleněnými očima předevčírem řekl, že územní celistvost Arménie je nedotknutelná, Ázerbájdžán zatím klidně bombardoval Stepanakert, existují pro tohoto amerického ubožáka termíny jako člověk, lidé, národ, utrpení… Pro USA je Ázerbájdžán spojencem první priority, za fraškou nedotknutelnosti hranic bez problémů akceptují odsun Arménů a je přece přirozené zalidnit Karabach Ázerbájdžánci, kteří mají ve vlastní zemi desetkrát větší hustota na km2 než v Karabachu. V Ansage přirovnává Albrecht Kuenstle západní logiku nedotknutelnosti hranic k logice přirozených hranic Adolfa Hitlera. Počátkem roku Alijev enklávu Karabach neprodyšně uzavřel a měsíce testoval západní reakci, když se nic nedělo, pochopil, že vše dovoleno a 19. září dal příkaz k závěrečné fázi, začalo bombardování hlavního města Stepanakertu a Karabach kapituloval. Azeri se rozhodli s Armény v Karabachu definitivně skoncovat. Ten den taky skončilo společné arménsko-americké vojenské cvičení, které se chápe jako potvrzení odklonu arménského ministerského předsedy Pašinjana od spojenectví s Ruskem. EU s neskrývaným cynismem dává přednost ázerbájdžánskému plynu před chudými karabaškými Armény, Leyenová charakterizuje Ázerbájdžán jako spolehlivého a důvěryhodného spojence. Pro USA jsou nejbližší ázerbájdžánský spojenec Turecko a samotný Ázerbájdžán samozřejmě nepoměrně významnější než Arméni. Ve francouzské Frontpopulaire píše novinář Stephane Simon, že západní politika vyniká hanebností a pokrytectvím, část ázerbájdžánského plynu není než ruský plyn koupený Ázerbájdžánem a se ziskem prodávaný do Evropy.

V ruskojazyčném arménském periodiku Noev-kovcheg se objevilo velmi zajímavé interview s mladým vědcem velké reputace Artemem Oganovem, které převzaly další arménské infoservery. Oganov je profesorem Skolkovského vědeckotechnologického institutu, je uznávaným krystalografem a chemikem. Interview odhaluje komplikovanou lidskou a politickou situaci v prostoru bývalého SSSR, tento prostor je ovšem zajímavější a perspektivnější než stagnující Evropa nebo USA. Po otcově linii je Oganov Armén, po matčině žid. Babička Arménka z Tbilisi, dědeček karabašský Armén, když mu bylo 5 let podařilo se rodině prchnout před ázerbájdžánským pogromem z karabašského Suši. Druhá babička židovka z Kyjeva, dědeček žid z Oděsy. Oganov se cítí kulturně a jazykově Rusem, i když může volit mezi jazyky i světovými univerzitami. V dětství vyrůstal s rodiči v Jerevanu, na Ukrajině a nakonec studoval v Moskvě. Vědeckou aspiranturu dělal v Londýně, dlouhé roky pracoval na univerzitě ve Švýcarsku, kde se stal profesorem, pak pracoval na univerzitách v USA.

Jde úplně mimo možnosti českého mozku pochopit proč se Oganov vrátil do Ruska. Oganov odpovídá Čechovi absolutně nesrozumitelným argumentem, na prvním místě je to proto, že je svobodným člověkem. Pracovat v Rusku je pro něho zajímavější, v Americe šla kariéra extra talentovaného vědce rychle nahoru a vědec přestal vidět výzvy. Říká, že jednal podle jednoduchého principu, když se ukázalo, že v Rusku dostane tytéž materiální podmínky, považoval Rusko za zajímavější a vrátil se. V Rusku cítí psychoemociální paměť své minulosti, a též doma je doma. Oganov říká, že v 18 letech se stal křesťanem i když nebyl vychován ve věřící rodině, ale z vlastního poznání sám dospěl k víře, jak říká božskou jiskrou v duši. Velký problém současné Arménie vidí Oganov v obratu oficiální arménské politiky od Ruska. Jiné spojence než Rusko Arménie nemá a nikdy neměla. Írán je sice spojencem, ale ne v rovině bezpečnosti státu. V druhé karabašské válce Rusko Arménii pomohlo, ne hned a s jistým váháním, dnes je sice implikované v ukrajinské válce, i tak by asi pomohlo, ale je možné, že nemá zájem Arménii pomáhat. Z jednoho prostého důvodu, arménské politické vedení se od Ruska odvrací. S Pašinjanem se k moci dostali lidé, kteří organizovali protiruské demonstrace. V období druhé karabašské války Rusko v poslední chvíli Arménii zachránilo, bez jeho intervence by Arménie ztratila celý Karabach. Ke spojenci se musíte náležitě chovat, pokud jeden den koketuje s jiným (s USA) nesete následky. Čistě lidsky musíte chápat jisté bazické věci, jestli vztahy Arménie k Rusku budou stavěny na čistě obchodních předpokladech, jako k jiným zemím, pak Rusko bude logicky odpovídat úplně stejně. A v tomto případě Arménii nikdy nikdo nepomůže, takové země jako USA, Francie, Německo atd. mají podstatně větší zájmy na Ázerbájdžánu než na Arménii. Jsou to ázerbájdžánské přírodní zdroje, nejbližší ázerbájdžánský spojenec Turecko je důležitým členem NATO. Tyto země vždy dají přednost Ázerbájdžánu. Během 44 dnů druhé karabašské války projevovaly tyto země obzvláštní netečnost, Rusko přišlo na pomoc. Dík podivnému chování arménského vedení přišla ruská pomoc o něco později. Je možné udělat z Arménie mnoha-vektorovou zemi otevřenou na Západ i na Východ, jak se snaží Pašinjan, ale je otázkou, jak to chápe spojenec. Rusko přestalo Arménii důvěřovat, je to logické, Pašinjan vyhlásil, že nebude Rusku pomáhat od sankcí.